Přečetli jsme: Jaká je vlastně teorie a praxe protestů a mítinků v současném Rusku? Jsou ruské zákony tvrdší než ty západní, nebo jsou tvrději prosazovány? Jaké podmínky platí a co čeká ty, kdo je poruší?
Ve druhém srpnovém týdnu byl z vězení propuštěn poslanec petrohradského zákonodárného sboru Maksim Reznik, píše o tématu petrohradský internetový list Rosbalt v článku Ilji Davljatčina. Petrohradský poslanec dostal 10 dní vězení za to, že se na nepovoleném mítinku 12. července kladl odpor členovi Ruské gardy. Další obyvatel Petrohradu byl potrestán za účast na stejném mítinku, resp. za to že udeřil policistu do zad.
Celkově bylo 130 aktivistů uvězněno za účast na nepovolených shromážděních a desítky dostaly administrativní pokuty. Ve všech případech za narušení dvou paragrafů Kodexu o administrativních porušení práva 19.3 a části 5, paragraf 20.2. V prvním případě jde o paragraf neposlušnosti policii, ve druhém o narušení pravidel veřejné akce.
Teorie: Ústava a další zákony
V Rusku je dlouho spor o tom, zda jsou takové kroky oprávněné a zákonné a zda jsou v souladu se svobodou shromažďování.
Tato debata narostla ještě v souvislosti s tím, jaká omezení se chystají především v Moskvě, Petrohradě, Tatarstánu a Krasnodarském kraji i dalších oblastech v souvislosti s Mistrovstvím světa v roce 2018.
Podle ukazu (tj. dekretu) prezidenta Putina bude v tuto dobu možné pořádat mítinky a další veřejné akce jenom v místech, které určí místní orgány a FSB.
V ruské ústavě je formálně stanoveno právo protestovat. Stanovuje to 31 článek ústavy a více detailně se potom právem na klidný protest zaobírá federální zákon “O shromážděních, mítincích, demonstracích, akcích a demonstračních blokádách”, který byl přijat v roce 2004.
Tento zákon stanovuje jen dva principy, na kterých se tyto akce mohou konat: zákonnost a dobrovolnost. Podle zákona mají účastníci protestů a mítinků právo na to používat rozličnou symboliku a také přijímat rezoluce.
Nicméně článek 7 obsahuje omezení: organizátoři musí nejpozději do 10 dní před akcí uvědomit místní orgány samosprávy. Zde musí být také řečeno co je cílem akce, jaká je jeho forma, datum a místo, předpokládaný počet účastníků, použití ozvučení, informace o organizátorech atp.
V článku 8 začínají některé nuance. Zde se totiž říká, že podmínky zákazu nebo omezení akci na různých místech mohou být konkretizovány federálními zákony. K nim lze například počítat zákon o zákazu propagace homosexualismu mezi nezletilými, který byl přijat v roce 2013 a stal se novelou zákona o ochraně dětí. Ten zakazuje propagování netradičních sexuálních vztahů mezi nezletilými.
Praxe: Veřejné akce LGBT komunity a “Hyde parky”
V Rusku se nepovolovaly Gay pride akce i do této zákonné normy, ale zákon nyní umožňuje “hladký” zákaz jakýchkoliv veřejných akcí komunity LGBT.
Na jaře městské orgány v Petrohradě nepovolily LGBT akci na Marsově poli, kde se nachází k těmto účelům vzniklý “Hyde park”. “Hyde park” vznikl na základě rozhodnutí gubernátora Petrohradu Gregorije Poltavčenka z roku 2012. Úřady se odvolaly na zákon o propagandě homosexualismu, ale soud toto rozhodnutí zpochybnil, a nakonec se akce konala. Zúčastnilo se jí celkem 15 lidí.
Petrohradský Hyde park na Marsově poli má svůj protějšek v moskevském parku Gorkého a parku Sokolniki, které jsou speciálně vyděleny pro protestní akce a mítinky občanů. Pro organizování masových akcí tu není nutné povolení orgánů města.
Souhlas zde není potřeba ani v případě protestních hlídek nebo blokád. Jsou tu ale určitá omezení. Například místní úřady mohou určit rozestup mezi jednotlivými akcemi (např. v Moskvě je to 50 metrů). A podle výroku Ústavního soudu má policie právo předvést občana, který se účastní protestu v případě, že je v ohrožení jeho zdraví nebo život. Nicméně, jak ukazují případy, zatýkat se dá i bez toho.
Jak je to s odpovědností za narušení pravidel akce? Aktivisté jsou nejčastěji obviňování za narušení pravidel či pořádku akce. Zde se dává pokuta v rozsahu d 10 do 300 tisíc rublů, povinné práce do 200 hodin a administrativní vazba do 30 dní. Dalším paragrafem je ten o neposlušnosti orgánů. Zde se jedná o poutu v rozsahu od 500 do 5 tisíc rublů nebo o vazbu do 30 dní.
Narušení pořádku
Nejtvrdším nástrojem je pak článek Občanského zákoníku RF 212.1, který trestá opakované narušení stanoveného pořádku při mítincích a dalších veřejných akcích tohoto typu. Trest je odnětí svobody do 5 let.
Prvním známým případem se stal případ aktivisty Ildara Dadina, který byl v prosinci 2015 odsouzen na základě článku 212.1 ke 3 letům odnětí svobody. Ale v únoru 2017 Ústavní soud RF nařídil případ aktivity znovu projednat, ale zároveň přiznal článek 212.1 jako ústavní. V důsledcích odvolací řízení Dadina v únoru 2017 propustilo.
Právníci k tomu připomínají, že Ústavní soud poukázal na to, že není možné formální přístup při zvažování případů narušení pravidel mítinků a veřejných akcí protestu. Jenže právě tento přístup je charakteristický v praxi.
Rozsudek Ústavního soudu tak fakticky zrušil smysluplnost tohoto článku, který nebyl od vynesení rozsudku v Rusku aplikován, řekl k tomu Dadinův právník Sergej Golupok.
Západní zkušenosti
Ruští poslanci, politici a také média v poslední době odkazují na zahraniční příklady. Prý může účast na nepovolených akcích na Západě vyjít její účastníky draho. Je to tak, i když ne zcela.
Skutečně je to tak, že v mnohých zemích musejí organizátoři akcí tyto akce oznámit v konkrétním časovém úseku. Ten se liší podle zemí: V New Yorku je taková lhůta 45 dní před akcí, v Kanadě naopak ne méně než 8 hodin před ní.
Podle advokáta Jevgenije Korčago se v USA pravidla demonstrací a protestů řeší v rámci jednotlivých států, ale jsou zde společné momenty. K nim patří podle jeho slov fakt, že akce musí být povoleny a policie má právo přijmout kroky k rozpuštění v případě, že je to nutné. USA mají také zvláštní zákony ohledně masových nepořádků a k nim se řadí jakákoliv narušení pořádku, které jsou spojeny s násilím skupiny, kde je více než tři lidé. A takové násilí musí znamenat bezprostřední nebezpečí nebo ničit majetek a ohrožovat zdraví.
Masové akce v evropských zemích jsou rovněž povolovány státem. V Německu je zákon, který reguluje právní tresty za vyvolání nebo vyprovokování masových nepokojů, a dokonce za namíření k něčemu takovému.
Ve Velké Británii se trestají, dokonce i odnětím svobody, ty kroky, které jsou viděny jako organizování nevyhovujících opatření při veřejných mítincích a rovněž protiprávní činy jejich účastníků.
Ve Francie je možné dostat trest odnětí svobody na půl roku za nezákonný mítink nebo demonstraci a trest odnětí svobody do třech let v případě ozbrojování účastníků. Tudíž z příkladů vyplývá, že zákony jinde jsou dostatečně přísné a detailně propracované.
Jiná věc je ale to, že počet osvobozujících rozsudků za tyto narušení je v Evropě podle některých čísel mezi 15 až 20 %. V Rusku podle čísel Vrchního soudu jen 0,36 %.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační obrázek: Autor – ПОКА ТУТ – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=39844723