Bez modernizace založené na vnějších zdrojích se Rusko neobejde ani v 21. století.
Článek ruského politologa Ivana Timofjeva si položil otázku, zda je možné považovat „projekt Petra I.“ – tedy jeho modernizační a státně‑budovatelskou strategii – za uzavřený v kontextu současného konfliktu mezi Ruskem a Západem.
Autor upozorňuje, že i když se dnes zdá, že „okno do Evropy“ se symbolicky uzavírá, samotná logika petrovské politiky neztratila význam. Pro Petra Velikého nebyla orientace na Evropu cílem, ale prostředkem k překonání zaostalosti a k posílení státu tváří v tvář vnějším hrozbám. Jeho skutečným cílem byla komplexní modernizace – armády, státní správy, průmyslu i infrastruktury – a vytvoření trvalé kulturní a institucionální základny, která by modernizační impuls udržela.
Timofjev dále připomíná, že Rusko přebíralo západní vojenské a technické know‑how už před Petrem, ale právě on se pokusil učinit modernizaci systémovou a nevratnou. Vytvořil podmínky pro trvalé propojení se Západem, a to nejen ekonomicky, ale i kulturně. Zároveň však jeho politika nebyla jednostranně západní: Rusko expandovalo i na jih, v oblasti Černého moře, na Kavkaz, do Střední Asie a posilovalo kontakty s Čínou. Tyto směry však nebyly zdrojem modernizačních impulsů v té míře jako Evropa.
Petrův model měl i temné stránky – vysoké lidské náklady, posílení absolutismu a prohloubení nevolnictví. Přesto se ukázal jako mimořádně odolný: po jeho smrti se k němu Rusko opakovaně vracelo, a to i přes období stagnace či politických otřesů. Podobné rysy nesla i sovětská modernizace, která navázala na petrovskou orientaci na vojenský, průmyslový a technologický pokrok a na aktivní interakci se Západem, byť v podmínkách ideologické konfrontace.
Po rozpadu SSSR se Rusko pokusilo stát se „normální“ kapitalistickou zemí, ale v globálním systému zůstalo spíše na periferii a Západ jej nepřijal jako rovnocenného partnera. Současní autoři proto tvrdí, že dnešní krize vztahů se Západem paradoxně znovu oživuje petrovskou logiku: bez modernizace – ať už založené na západních, čínských či jiných zdrojích – nebude Rusko schopné obstát v mezinárodní konkurenci.
Západ sice ztratil monopol na inovace, ale zůstává důležitým protivníkem i potenciálním partnerem. V tomto smyslu je petrovské dědictví stále aktuální, protože modernizace je pro přežití ruského státu nezbytná bez ohledu na to, jakou formu tento stát v budoucnu zaujme.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.