Důvěra v USA v celém regionu jihovýchodní Asie eroduje. Pro většinu zemí jde o impulz k větší zahraničněpolitické flexibilitě, nikoliv ale o příklon k Číně.
Region jihovýchodní Asie sleduje válku mezi USA, Izraelem a Íránem s rostoucím znepokojením a zároveň si z ní vyvozuje vlastní závěry, napsal v analýze pro Asia Times Rahul Mishra. Většina států regionu sice navenek zachovává opatrnou neutralitu, ale pod povrchem urychluje snahu omezit svou bezpečnostní závislost na Spojených státech.
Napětí je patrné například v Indonésii, kde po podpisu nové obranné dohody s USA vznikl spor mezi ministerstvem obrany a zahraničí ohledně amerických přeletů nad Malackým průlivem, což nakonec vedlo k jejímu pozastavení.
Důvěra v USA v regionu dlouhodobě eroduje, přičemž Trumpova nevyzpytatelná a transakční zahraniční politika tento trend ještě prohloubila. Washington navíc ztrácí vliv i kvůli menší angažovanosti v rámci ASEANu.
Zatímco dřívější americké administrativy dokázaly po obdobích útlumu znovu posílit přítomnost v Indo-Pacifiku, současný pokles vlivu je viditelnější než dříve. Jedním z nejvýraznějších signálů je nedostatek jednoznačné podpory ze strany tradičních partnerů během současné krize na Blízkém východě. Kritické reakce zaznívají dokonce i ze států, které bývaly k USA loajální – například singapurský ministr zahraničí Vivian Balakrishnan zpochybnil nutnost i legalitu amerických kroků proti Íránu.
Veřejnost se posouvá na stranu Číny, státy sází na diverzifikaci
Podle nejnovějšího průzkumu ISEAS-Yusof Ishak Institute se navíc poprvé většina respondentů v regionu přiklání spíše k Číně než k USA. Tento posun je nerovnoměrný – zatímco v Indonésii, Malajsii či Singapuru převažuje preference Číny, na Filipínách je situace opačná.
Změnu postoje ovlivňují dva hlavní faktory: energetický šok způsobený narušením Hormuzského průlivu, odkud ASEAN dováží většinu ropy, a rychle klesající důvěra v americkou spolehlivost. Region vnímá, že USA jsou rozptýlené mezi více konflikty a že jejich ochota chránit partnery není samozřejmá.
To však neznamená, že by se státy ASEANu automaticky přikláněly k Číně. Místo binárního výběru mezi Washingtonem a Pekingem posilují strategickou flexibilitu a diverzifikují vztahy s dalšími mocnostmi, jako jsou Japonsko, Austrálie, Indie, Turecko, Spojené království či EU. Zároveň přetrvávají vnitřní rozdíly uvnitř ASEANu, zejména v otázkách Jihočínského moře, což komplikuje i čínské snahy o jednotnou regionální strategii.
Současná krize tak paradoxně vytváří prostor pro větší autonomii a sebevědomější zahraniční politiku států ASEANu. Může se stát impulzem k posílení jejich vnitřní soudržnosti a k omezení zranitelnosti vůči vnějším šokům.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.