Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedl, že po skončení svého druhého mandátu v roce 2027 opustí aktivní politiku.
Prohlášení jednoho z nejmocnějších mužů Evropy přichází v závěrečné fázi Macronova působení v čele Francie okamžitě rozvířilo spekulace o jeho budoucnosti i o tom, kdo jej nahradí. Macron během návštěvy střední školy na Kypru zdůraznil, že před vstupem do veřejného života politicky nepůsobil a neplánuje v něm pokračovat ani po odchodu z funkce. Přiznal zároveň, že v závěru mandátu je nejobtížnější vyvažovat obhajobu vlastních výsledků s přiznáním kroků, které se nepodařily. Macron se v posledních týdnech zároveň pokouší formovat pohled na své působení v úřadu. Inspirací mu může být někdejší prezident Jacques Chirac, jehož reputace se po odchodu z politiky postupně zlepšila.
Podle lidí z jeho okolí by podobný vývoj mohl nastat i nyní, jakmile Macron přestane být každodenním terčem politických sporů. Výraznou roli si prezident udržuje především na mezinárodní scéně, kde se vymezuje například vůči krokům amerického prezidenta Donalda Trumpa nebo se vyjadřuje k bezpečnostním otázkám a globálním konfliktům. Jeho aktivita v zahraniční politice je často vnímána jako klíčová součást jeho odkazu.
Příští zastávka mezinárodní instituce?
Ačkoli Macron tvrdí, že po roce 2027 odejde z politiky, někteří pozorovatelé nevylučují jeho návrat v jiné roli – například v čele mezinárodních institucí, jako je Mezinárodní měnový fond či Evropská komise. V zákulisí se rovněž objevují úvahy, že by se v delším horizontu mohl pokusit o politický comeback. Politická scéna ve Francii už podle analytiků vstoupila do předvolebního režimu. Potenciální kandidáti se snaží oslovit širší veřejnost a budují vlastní profil. Šéf krajně pravicového uskupení Národní sdružení Jordan Bardella například poutá pozornost i svým soukromím, zatímco bývalý premiér Gabriel Attal se snaží posílit svou pozici v centristickém táboře mimo jiné prostřednictvím osobně laděné knihy. Oznámení o plánovaném odchodu Macrona přichází v době, kdy se Francie potýká s politickou fragmentací a rostoucí podporou krajních proudů ze stran obyvatel.
Macronův styl vládnutí i některé reformy vyvolaly v minulosti silnou opozici, což se promítlo do poklesu jeho popularity. Zároveň ale jeho důraz na evropskou spolupráci, strategickou autonomii a modernizaci ekonomiky ovlivnil směřování celé EU. Nadcházející volby tak nebudou jen o výběru nového prezidenta, ale i o tom, zda země naváže na jeho politický kurz, nebo se vydá odlišným směrem.