Mali zažilo jednu z nejrozsáhlejších vln násilí za poslední roky.
Ozbrojené skupiny podnikly souběžné útoky v hlavním městě Bamako i v dalších strategických lokalitách napříč zemí. Podle oficiálních zdrojů bylo při incidentech zraněno nejméně 16 osob, mezi nimi civilisté i příslušníci bezpečnostních složek. Vládní mluvčí Issa Ousmane Coulibaly uvedl, že útoky začaly v ranních hodinách 25. dubna 2026 a měly promyšlený, koordinovaný charakter. Terčem se stala nejen metropole, ale také významná posádková města jako Kati, Sévaré, Gao a Kidal. Zranění byli převezeni do zdravotnických zařízení, kde se jim dostává potřebné péče. Úřady zatím neupřesnily, zda si útoky vyžádaly oběti na životech, a škody na majetku označily za relativně omezené.
K odpovědnosti za útoky se přihlásila islamistická skupina Jama’at Nusrat al-Islam wal-Muslimin napojená na al-Káidu. Ta uvedla, že operace zahrnovala mimo jiné útok na mezinárodní letiště v Bamaku a další cíle ve čtyřech městech. Podle prohlášení skupiny byla akce provedena ve spolupráci s Azawad Liberation Front, separatistickým hnutím vedeným Tuaregy.
Dlouhodobá nestabilita
Mali se dlouhodobě potýká s bezpečnostní nestabilitou, kterou způsobují jak islamistické povstalecké skupiny napojené na al-Káidu či Islámský stát, tak separatistické tendence na severu země. Podobný útok v roce 2024, rovněž přičítaný skupině spojené s al-Káidou, tehdy zasáhl letiště v Bamaku a vojenský výcvikový tábor, přičemž si vyžádal desítky obětí. Současná vlna násilí zapadá do širšího kontextu dlouhodobé nestability v Mali i celém sahelském regionu.
Od roku 2012 zde dochází k prolínání islamistického povstání s etnickými a separatistickými konflikty, přičemž bezpečnostní situaci dále komplikují časté vojenské převraty a omezená kontrola centrální vlády nad odlehlými oblastmi. Stažení části zahraničních vojenských sil v posledních letech vytvořilo prostor pro posílení ozbrojených skupin, jako je Jama’at Nusrat al-Islam wal-Muslimin, které rozšiřují své aktivity a koordinují složitější operace. Spolupráce s lokálními separatistickými hnutími navíc ukazuje na proměňující se taktiku povstalců, kteří se snaží využít místních sporů k upevnění svého vlivu.