Aktuální Glosář Ilony Švihlíkové se zaměří na rozhodnutí centrálních bank, proměny mezinárodního uspořádání, napětí kolem Íránu a Izraele, jednání G7 i rostoucí snahu řady zemí o větší zahraničněpolitickou autonomii. Řeč bude i o české politice…

Přepis pomocí AI:

Dobrý den, je tu další Glosář, tedy další ohlédnutí nad událostmi uplynulého týdne. Je horko, někdo nadává a já patřím k těm, kteří říkají, konečně, mluví vedro. Ale tohle není glosář o tom, jak mám ráda vedro, ale glosář o důležitém světovém dění.

Pojďme na něj. Česká národní banka zvýšila úrokové sazby prozatím jen o čtvrt procentního bodu, tedy stejně jako Evropská centrální banka. Premiéra to rozčiluje, ale je fakt, že Michal byl původně jeho člověk. Problém je v tom, že je dosti nekonzistentní a některé jeho výroky, které asi měly působit silově, podle mého názoru působí spíš trapně.

V globálu ovšem ČR nikoho nezajímá, sleduje se ale rozhodnutí Evropské centrální banky a také americký FED a tam je nový guvernér, Kevin Walsh, člověk Trumpa, což byl i Jerome Powell, že? Někteří lidé nemají dobrou personální politiku, abych tak řekla. Ten prozatím sazby nezvyšuje, ale jeho názor na inflaci, na její měření, je odlišný od jeho předchůdce. Natočila jsem k obojímu tématu videa na mém kanálu YouTube, jak k tomu, že Kevin Walsh se může stát velkým inovátorem v oblasti monetární politiky, tak také k politice České národní banky.

Samozřejmě všichni sledujeme vyjednávání mezi Spojenými státy a Íránem. Je stále velmi nejasné, protože víme, že konflikt od začátku vyprovokoval Izrael a ten chce, aby trval. Izrael potřebuje trvalé války okolo sebe i v nějakém vzdálenějším území a kdyby se mu podařilo získat Írán, což je velmi nepravděpodobné, tak by samozřejmě na řadě bylo Turecko.

Momentálně si vybíjí svou frustraci na nevinných Libanoncích, a to dává Íránu dál možnost flexibilně blokovat Hormuz. I když ta papírová cena ropy klesla v reálu, přátelé, ani omylem, a to máme před sebou výrazné doplňování zásobníků, teď myslím ty ropné, které jsou na rekordně nízkých úrovních, no a samozřejmě později také u zemního plynu. Teď ve vedru, jak se to nezdá být, tak urgentní, ale ono zrovna je.

e, že Spojené státy nakonec mohou pracně vyjednat nějakou dohodu JCPoEA 2, kterou Trump tak slavnostně zrušil. Další trapnost, ale můžeme si říct, že vztahy v oblasti západní Asie, vy už víte, že já nepoužívám ten pojem Blízký východ, se budou výrazně přeskládávat, to si můžeme říct. A tohleto přeskládávání, přeměňování vztahů, jejich priorit, celkově hierarchie systému vidíme na různých úrovních.

Třeba na schůzce G7, kde asistoval Módí a také Lula da Silva, i když Trump tam hlákal, že on je ten šéf, což působilo zase dost trapně, nejen vzhledem k tomu, jak si vedl v Iránu. A nicméně konstatujeme, že roste určitá nechuť některých amerických kruhů vůči Izraeli, a zejména vůči Netanjahuovi, ale pak jsou tady prachy a i pak. A ty dokážou přebít leda s jakou nechuť.

No a zase schůzka ASEAN s Ruskem v Kazani, tedy pokud si to pamatuju správně, já nemám halucinace z horka. Řada zemí prostě proměňuje nebo spíš dodává flexibilitu svému zahraničněpolitickému zaměření. Nechtějí kooperovat jen se Západem a za podmínek, které si Západ stanoví. Chtějí svůj vlastní manévrovací prostor a chtějí určitého chaosu v mezinárodních vztazích využít ke svému prospěchu.

Včera se dělo mnoho různých pozoruhodností, například se demonstrovalo za rozhlas, prý ho někteří nedají. Ano, přátelé, my jsme dnes v situaci, kdy rozhlas a zejména Česká televize patří úzké skupině lidí.

Oni si myslí, že jim opravdu patří, a chovají se podle toho. Ti lidé tam buď pracují, jsou na tom existenčně závislí, anebo odtamtud dostávají pěkné kšefty, třeba na to natáčení velmi blbých detektivek. No, ale ono obojí patří těm, kteří si rozhlas i televizi platí.

Často volky, nevolky. A to je jaksi podstatně širší kategorie, která jaksi není reflektována. Přitom ta změna, kterou vláda připravila, je enormně mírňůčká a vlastně vůbec nejde k meritu věci.

Což s touhle vládou bude běžné, pokud jste to ještě nepoznali, že nepůjde nikdy k jádru pudla, vždycky se tam někdo lekne a ucukne. Já o tom vím, svoje přátelé. To je taková zlepšená údržba, takže vláda nic revolučního předvádět bez sporu nebude.

Naštěstí existují i jiné demonstrace, než je rozhlas nedáme. Pro argument o nich napsala Dáša Švendová. Platí, že mírové hnutí zoufale nepotřebujeme, ale také máme výrazné lekce z minulosti.

Vezměte si takové německé zelené, ti vznikli jako strana pacifistická, mírová. A co se z nich stalo? Nejodpornější fanatici a váleční štváči. A stačilo jim k tomu vlastně pár desítek let.

Historicky za to velmi rychlý proces. Ono vůbec, ty politické strany jsou v hluboké krizi. Buď se stávají výtahem k moci jednotlivce a k uspokojení jeho ega, nebo se slepě řídí průzkumy veřejného mínění a vlastně si nemyslí nikdy nic, a nebo vůbec nechápou, co se děje, nemají žádnou idelovou podstatu, žádnou páteř.

Jako třeba ODS, která nyní zvažuje, že by jako byla pro euro. To je taky bizarní vývoj. Když se vzdáte z představy, že by z České republiky mohla víc změna, to určitě ne, nebo že by k nám mohla nějak relativně brzy dorazit, tak se tomu vlastně můžeme i zasmát.

A taky se hraje fotbal. Bohužel patřím těm, kteří se nedokáží dívat na zápas ve tři ráno a vzhledem k počtu týmů, který i mě fascinoval, jsem si po dlouhé době ani nekreslela svého pavouka, což jinak dělám velmi ráda, protože bych na to potřebovala plachtu velkou jak půl bitu. Česká republika hraje bázlivě, ba, promiňte mi to slovo, připosraně, a snaží se hájit to málo, co má.

A to je, přátelé, odraz celé české společnosti a samozřejmě také politiky. Vám přeji odvážný týden plný slunce.

Přepis není jazykově korigován, děkujeme za pochopení.