Největší afričtí producenti hledají cestu z cenové krize. Právě proto oznámily Ghana a Pobřeží slonoviny plán obnovit úzkou spolupráci při obchodování s kakaem.
Přestože ceny čokolády v obchodech zůstávají vysoké, pěstitelé kakaa v západní Africe čelí zcela opačné realitě. Po rekordním růstu cen v roce 2024 následoval prudký propad, který výrazně snížil příjmy milionů drobných farmářů. Situace znovu otevřela otázku, proč země, které produkují většinu světového kakaa, získávají z konečné hodnoty čokolády jen nepatrný podíl.
Kakaový „OPEC“
Inspiraci pro východiska z této situace hledají Ghana a Pobřeží slonoviny u Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC), která již desítky let koordinuje těžbu ropy svých členů s cílem ovlivňovat světové ceny. Myšlenka vytvořit jakýsi „kakaový OPEC“ není nová, nyní však získává novou politickou podporu. Pobřeží slonoviny a Ghana společně produkují přibližně 60 % světového kakaa. Pokud se připočtou další západoafrické státy, zejména Nigérie a Kamerun, pochází z tohoto regionu zhruba tři čtvrtiny světové produkce. Přesto mají samotní pěstitelé jen velmi malý vliv na výslednou cenu. Ta se vytváří především na komoditních burzách v Londýně a New Yorku, kde s kakaem obchodují velké obchodní společnosti, zpracovatelé i finanční investoři. Farmáři tak často pouze přijímají cenu, kterou určí světový trh, aniž by ji mohli významně ovlivnit.
Historický zlom: 2024
Rok 2024 znamenal pro světový trh s kakaem historický zlom. V důsledku neúrody způsobené klimatickými změnami, šíření chorob kakaovníků a nedostatku nabídky vystoupaly světové ceny na rekordní úroveň. Kakao se krátce stalo jednou z nejrychleji zdražujících komodit na světě. Vysoké ceny však nevydržely dlouho.
Jakmile se začaly objevovat lepší odhady budoucí sklizně a trh se postupně uklidnil, ceny během následujících měsíců výrazně klesly. Z maxim dosažených v roce 2024 se propadly přibližně o tři čtvrtiny. Pro farmáře, kteří mezitím investovali do obnovy plantáží nebo očekávali dlouhodobější období vysokých příjmů, představoval tento vývoj značný ekonomický šok.
Současně se ukázal jeden z paradoxů světového trhu. Zatímco cena surového kakaa výrazně kolísá, maloobchodní ceny čokolády reagují mnohem pomaleji. Spotřebitelé proto často platí za čokoládu více než dříve, zatímco pěstitelé dostávají za svou úrodu výrazně méně.
Obnovená kooperace
Prezidenti Pobřeží slonoviny Alassane Ouattara a Ghany John Dramani Mahama proto oznámili záměr obnovit koordinaci mezi největšími producenty kakaa. Cílem je sjednotit výkupní ceny pro farmáře, lépe koordinovat sklizňové kalendáře a společně vystupovat při jednáních s nadnárodními obchodníky. Do spolupráce byly přizvány také Nigérie a Kamerun, které sice produkují podstatně méně kakaa, ale jejich zapojení by posílilo vyjednávací pozici celého regionu. Základní myšlenkou je změnit postavení afrických zemí z pouhých příjemců světových cen na jejich aktivní spolutvůrce. Podobně jako OPEC usiluje o ovlivňování nabídky ropy na světovém trhu, chtějí afričtí producenti získat větší vliv na obchod s kakaem.
Kritici: kakao není ropa
Ekonomové však upozorňují, že situace na trhu s kakaem je podstatně složitější než u ropy. Produkci kakaa nezajišťují státní společnosti ani několik velkých těžařů, ale miliony drobných farmářů hospodařících na malých plantážích. Koordinace výroby je proto mnohem obtížnější. Na rozdíl od těžby ropy nelze jednoduše rozhodnout o omezení produkce ze dne na den. Kakaovník je dlouhověká plodina, jejíž výnosy závisí na počasí, chorobách rostlin i stáří stromů.
Dalším problémem je skutečnost, že vysoké ceny mohou motivovat producenty v jiných částech světa k rozšiřování plantáží. Pokud by africké země uměle omezily nabídku, mohly by část trhu postupně převzít producenti z Latinské Ameriky nebo jihovýchodní Asie. Přesto odborníci připouštějí, že koordinovanější postup může producentům přinést silnější vyjednávací pozici při jednání s mezinárodními obchodními společnostmi a zpracovateli. Řada ekonomů však upozorňuje, že samotné vyjednávání o vyšší ceně surového kakaa dlouhodobou situaci nevyřeší.
Problém přidané hodnoty
Podstatně větší problém spočívá v tom, že většina přidané hodnoty vzniká až při zpracování. Afrika vypěstuje přibližně 70 % světového kakaa, ale pouze malá část produkce se na kontinentu dále zpracovává. Většina kakaových bobů putuje do Evropy nebo Severní Ameriky, kde vzniká kakaová hmota, kakaové máslo, čokoláda a další výrobky s mnohonásobně vyšší hodnotou. Největší světové značky čokolády, obchodní řetězce i zpracovatelské společnosti sídlí převážně mimo Afriku. Největší část zisku proto zůstává právě v těchto zemích, zatímco pěstitelé získávají jen zlomek konečné ceny výrobku. Podle odborníků by proto africké státy měly investovat především do domácího zpracovatelského průmyslu.
Vybudování továren na výrobu kakaové hmoty, másla, prášku i finálních čokoládových výrobků by znamenalo vznik nových pracovních míst, vyšší příjmy z exportu a menší závislost na vývozu levné suroviny. Stejně důležité je budování vlastních obchodních značek, distribučních sítí a marketingu. Dokud budou africké země převážně vyvážet pouze nezpracované kakaové boby, budou závislé na cenách určovaných zahraničními odběrateli.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.