Historik Jiří Malínský se v dvojdílné eseji věnuje tématu Košického vládního programu, který představoval poválečný mezník, v němž se spojily demokratické obnovné ambice s počátky sovětizace Československa.
Přetváření státní správy a jeho východiska
V domácí (vnitřní) politice proklamoval Košický vládní program odstranění byrokratických přehrad a bariér mezi úřady veřejné správy i komunální byrokracií a obyvatelstvem. Ztělesněním těchto snah se nově měly stát národní výbory volitelné prostřednictvím Národní fronty z členů především politických stran vznikající Třetí republiky (k dohodě o tomto uspořádání došlo na moskevských jednáních během Benešovy druhé návštěvy v SSSR během prosince 1943). Stejně tak mělo být zaručeno právo na zakládání a činnost dobrovolných (zájmových) organizací. Citlivě, ale důsledně měli být prostřednictvím lidových soudů posuzováni a trestáni kolaboranti a váleční zločinci (toto ustanovení Košického vládního programu bylo s mimořádnou úspěšností řešeno retribucí-denacifikací let 1945–1947). Dobová nálada směřovala proti doc. Emilu Háchovi; jeho prezidentské křeslo českou veřejnost pálilo bez ohledu na to, že jeho zdravotní stav zhruba od r. 1943 mu ani výkon této funkce neumožňoval. V případě českých a slovenských Němců i československých Maďarů budou odlišeni antifašisté a fašisté. Věcnou podstatu s jasným rozlišením právní a mravní odpovědnosti postihl při jednání předsednictva vlády o odpovědnosti vlády protektorátní 26. března 1946 ministr spravedlnosti dr. Prokop Drtina: „Koncepce národního prokurátora (sociálního demokrata politického vězně dr. Františka Tržického) by znamenala, že se nedělá rozdíl mezi lumpy a slušnými lidmi … Nutno si býti vědomi toho, že vůdčí myšlenkou retribučního dekretu je, aby byl potrestán každý, kdo dělal víc, než musel, nikoliv však ten, kdo dělal jen to, co musel dělat celý národ. Jinak bychom museli potrestat celý národ. Všichni přece byli zde v podstatě stejně vinni a nelze všechny trestat na hrdlech.“
Okamžitě měli být vypovězeni zahraniční pomnichovští přistěhovalci. Právě tak „Bude provedeno důsledné zrovnoprávnění žen ve všech oblastech politického, hospodářského i kulturního života. Bude zavedeno všeobecné volební právo mužů i žen počínaje 18. rokem věku a rozšířeno i na příslušníky branné moci.“ (s. 5)
Slovenská otázka
Slováci budou uznáni jako svébytný národ; současně Košický vládní program prohlásil zvláštní postavení Slovenské národní rady a jí jmenovaných pověřenců (povereníkov). Základem pro tato vyhlášení byly výsledky podzimních jednání delegace Slovenské národní rady s představiteli prozatímního státního zřízení v Londýně r. 1944. Mimo budování hospodářské a kulturní či zdravotní infrastruktury se tato proklamovaná rovnoprávnost měla projevit i v armádě: „V rámci nově budované jednotné československé branné moci a na základě jednotných služebních řádů budou tvořeny národní a slovenské vojenské útvary (pluky, divize atd.), složené převážně z mužstva, poddůstojnictva a důstojnictva slovenské národnosti a používající velící a služební řeči slovenské. Důstojníci a gážisté bývalé slovenské armády, pokud se neprohřešili proti národní cti Slováka a nebudou podléhati trestnímu stíhání pro svou činnost za bývalého zrádcovského režimu, převezmou se do čs. armády ve své dosavadní hodnosti, přičemž bude směrodatné dobrozdání a doporučení Slovenské národní rady.“ (s. 6) (V praxi to také znamenalo vtělení bezúhonných příslušníků českého protektorátního tzv. vládního vojska.)
Jako základní přechodová ekonomická i majetkoprávní forma přechodu z protektorátní a válečné na mírovou formu správy a výkonu národního hospodářství byly stanoveny národní správy. Platilo to jak pro budovy a stroje, tak pro umožnění přiměřených majetkových návratů; vztahovalo se to i na distribuční řetězce. Za zvlášť naléhavý byl tento bod označen pro vracející se odtržená pohraniční území. V této souvislosti je mimořádně zajímavá tato věta programu: „Podporovat soukromou iniciativu podnikatelů, řemeslníků a jiných výrobců pomocí úvěrů, přídělů surovin, zadáváním objednávek a zajištěním odbytu hotových výrobků.“ (s. 10) Počítalo se i se samosprávou práce (závodní rady, odborové organizace), jak už bylo dříve uvedeno.
Půda a zemědělství
V minimálně srovnatelné míře to platilo i pro půdní fond zemědělský i lesní. Navržené kroky sledovaly naplnění hned několika opatření. Mimo dokončení prvorepublikové pozemní reformy včetně hospodářských budov dvorů, sídel správ velkostatků i zbytkových statků sem byla prakticky bezvýjimečně zahrnuta půda a ostatní majetky německo- a maďarskojazyčné šlechty i „národních“ vlastizrádců a kolaborantů. Předpokládalo se, že zkonfiskovaná půda bude přidělována dosavadním malorolníkům, bezzemkům i agroproletariátu (podruhům a čeledínům) mj. v souvislosti s rýsujícím se dosidlováním pohraničních území po dokončení předpokládaného vysídlení (transferu) německočeského, německoslovenského a maďarskoslovenského obyvatelstva. Tyto konfiskace se měly dít zásadně bez náhrady. Přidělená půda měla být placena v celkem 15 ročních splátkách, jejichž výše byla odvozována z bonity půdy a celkové výnosnosti přidělených chalup a statků. Správně (institucionálně) měl tyto činnosti pokrýt Národní pozemkový fond. Zosobněním těchto kroků se stal komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš (v této funkci působil po 6 let od 4. dubna 1945 do 10. září 1951.)
Souhrn těchto kroků podle očekávání, vyjádřených v Košickém vládním programu, měl vést k co nejrychlejšímu přechodu Československa z válečné do mírové ekonomiky. Přirozeně k tomu patřily obnovy těžby a případně i výrob topiv, urychlená rekonstrukce, případně i další rozšiřování dopravní infrastruktury a pochopitelně také zvelebování telefonní a telekomunikační sítě. Dalším klíčovým úkolem se organicky stala také pomoc při výstavbě rodinných i obytných nájemních domů. Paralelně byly zahájeny práce na stanovení výše zemědělských potravinových dodávek s tím, že přebytky mohli obyvatelé venkova uplatnit na volných trzích. S tím souviselo i úřední stanovení povinných cen. Počítalo se také stále s další pomocí UNRRA (Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu) a možnostmi, které nabízel americký zákon o půjčce a pronájmu.
Lidská práva a kulturní infrastruktura
Další ustanovení Košického vládního programu se týkala potvrzení již ústavou z r. 1920 zaručených občanských práv (právo na práci, 8hodinová pracovní doba, sociální a zdravotní pojištění, zaručení přístupu inteligence do veřejných služeb ryze na výkonovém principu bez ohledu na její politickou příslušnost či světonázorovou orientaci) i jejich rozšířených aplikací. Další závazky, obsažené v programu, se vztahovaly k očistě kulturní infrastruktury, škol i v dobovém názvosloví ostatních kulturních ústavů (divadla, knihovny, nakladatelství, noviny, časopisy, odborný tisk, revize školských učebnic). Počítalo se se zvýšenou podporou mateřských i pokračovacích škol, revizí vztahů k německé i maďarské kultuře i uzavřením německých a maďarských škol. To všechno bylo počátkem nesporné kulturní revoluce jak Třetí republiky, tak druhé poloviny padesátých a šedesátých let, jež přes řadu cenzurních bariér vedla k rozšíření bližšího povědomí o poezii, próze i dramatu mimo velkoměstské prostředí. Zmíněné reformy měly být prováděny v důsledně demokratickém duchu. V tomto duchu nově měl být pojat i vztah češství a slovenství: „Na Slovensku bude školství v rámci celkové kulturní politiky státu zcela samostatné jak ve svém zřízení, tak i ve svém duchu – v souhlase s národní ideologií slovenskou. Slovenská univerzita v Bratislavě bude též úplně nezávislá jak v ohledu personálním, tak i věcném s úkolem představovat specifický slovenský přínos ve vědeckou kulturu Československa, tak jako slovenské Národní divadlo a jiné umělecké ústavy budou představovat slovenský přínos v uměleckou kulturu Československa.“ (s. 13)
Košický vládní program se hlásil také k probíhající dobové renesanci všeslovanství. Pro československý případ (nelze vyloučit inspiraci i přínos pronikavé Benešovy knihy Úvahy o slovanství / Problémy slovanské politiky z roku 1944) navazoval na předešlé snahy (Zdeněk Nejedlý založil na Lomonosovově univerzitě jako její exilový profesor /vše/slovanská studia). Tvůrci programu chtěli také pro tyto snahy hledat inspiraci a posilu v kulturních snahách a politikách československých klasiků.
Historické vřazení
Košický vládní program se stal uvnitř Národní fronty předmětem trvalých – i poúnorových – sporů. Zatímco pro demokratické strany byl maximem přijatelného kompromisu počínající Třetí republiky s následným posilováním prvků tehdejší lidové (socializující) demokracie, pro komunisty – reformní i stalinistické – byl „pouze“ počátkem tak řečené socialistické revoluce. Srovnání obsahu tohoto dokumentu, který vznikl v březnu 1945 v Moskvě, zejména s poúnorovou praxí komunistického vládnutí však vyznívá jednoznačně. I když vazba na druhý odboj nikdy zcela nevymizela, stalo se jeho znění v poúnorové komunistické všednodenní realitě dokumentem ne příliš veřejně komentovaným a ve čtyřicetileté praxi režimu bylo připomínáno a bez dalšího bližšího zmínění používáno zúženě propagandisticky zejména názvem. Podstatná část agend, k nimž se přímo i nepřímo vztahuje, souvisí s posledními válečnými i prvními mírovými měsíci. S dobou, v níž se rozbitá státní moc a veřejná správa vzpamatovávala ze svého otřesu a spolu s makropopulačními změnami té doby kus po kuse vytvářela nový, dnes už také historický svět.Předchozí díl: