Jižní Korea chce obnovit dialog se Severní Koreou a nahradit příměří z roku 1953 skutečným mírovým uspořádáním.
Korejská válka vypukla v roce 1950, kdy severokorejská armáda zaútočila na Jižní Koreu. Do konfliktu se postupně zapojily také Spojené státy a další země pod hlavičkou OSN na straně Jihu a Čína a Sovětský svaz na straně Severu. Boje skončily v červenci 1953 podpisem dohody o příměří, nikoli mírové smlouvy. Právně tedy válka mezi oběma Korejemi nikdy nebyla definitivně ukončena. Příměří pouze zastavilo bojové operace a vytvořilo demilitarizované pásmo oddělující obě země. O více než sedm desetiletí později tak stále existuje, technicky vzato, válečný stav. Právě tuto situaci chce Jižní Korea změnit. Už začátkem července uvedl, že jeho vláda bude pokračovat ve snaze nahradit příměří mírovým režimem a bude se pokoušet „klepat na zavřené dveře“ Severní Koreje, přestože Pchjongjang dosud na nabídky Soulu příliš nereaguje.
Prezident Lee Jae-myung zároveň navrhuje jednat o oficiálním zastavení nejen války, ale i rozvoje severokorejského jaderného programu. Jeho iniciativa přichází v době, kdy jsou vztahy mezi oběma Korejemi mimořádně napjaté a Pchjongjang označuje Soul za nepřátelský stát. Jižní Korea v sobotu znovu nabídla Severní Koreji dialog. Prezident Lee Jae-myung ve svém projevu u příležitosti 81. výročí osvobození Koreje od japonské koloniální nadvlády navrhl zahájit rozhovory, jejichž cílem by bylo formálně ukončit korejskou válku a nahradit současné příměří mírovým režimem. Součástí jednání by podle něj měly být také konkrétní kroky k zastavení dalšího rozvoje severokorejského jaderného programu.
Změna přístupu k Severní Koreji
Leeho návrh není izolovaným nápadem. Jižní Korea v posledních měsících postupně mění svůj přístup k Severní Koreji. Předchozí strategie stavěla především na požadavku, aby Severní Korea nejprve přistoupila k denuklearizaci. Leeho vláda se nyní snaží postupovat opačně: nejprve vytvořit podmínky pro mír a dialog a teprve v jejich rámci postupně řešit severokorejský jaderný program. Jihokorejský ministr pro sjednocení Chung Dong-young v červenci uvedl, že vláda přešla od přístupu „denuklearizace na prvním místě“ k politice založené na míru jako předpokladu pro obnovení jednání.
Soul přitom stále deklaruje svůj dlouhodobý cíl, kterým je Korejský poloostrov bez jaderných zbraní, zároveň však chce postupovat pragmatičtěji a usiluje především o zastavení dalšího rozvoje severokorejského jaderného programu. Lee v červenci rovněž hovořil o postupné denuklearizaci a o možnosti zapojení třetích zemí do snahy o zlepšení vztahů mezi oběma Korejemi. Největší překážkou je ovšem postoj samotné Severní Koreje. Pchjongjang v posledních letech výrazně změnil svůj pohled na vztahy se Soulem. Severokorejský režim už neusiluje o sjednocení Koreje způsobem, který byl po desetiletí součástí jeho oficiální politiky. Jižní Koreu označil za nepřátelský stát a pokračuje v rozvoji svých jaderných a raketových kapacit.
Pchjongjang dialog odmítá
Kim Čong-unův režim navíc odmítal dosavadní nabídky Soulu na obnovení dialogu. Jižní Korea tak sice opakovaně deklaruje ochotu jednat, ale na severokorejské straně zatím není patrná obdobná ochota. Podle agentury Reuters Lee ve svém sobotním projevu upozornil, že současná situace vyžaduje aktivní a dlouhodobé kroky ke snižování napětí a předcházení případné eskalaci. Současně zdůraznil, že cílem Soulu není změna severokorejského politického systému, ale mírové soužití. Leeho iniciativa je pozoruhodná především tím, že přichází v době, kdy se obě Koreje nacházejí politicky velmi daleko od sebe.
Na jedné straně stojí Jižní Korea, která nabízí dialog, postupné zmírňování napětí a mírové uspořádání. Na straně druhé je Severní Korea, která investuje do svého jaderného arzenálu a usiluje o to, aby její postavení jaderné mocnosti bylo mezinárodně akceptováno. Právě proto může být požadavek na úplnou denuklearizaci jako podmínku zahájení rozhovorů prakticky velmi obtížně realizovatelný. Soul se nyní pokouší hledat cestu, která by umožnila alespoň zastavit další růst severokorejských jaderných kapacit a současně vytvořit prostor pro politická jednání.
Konec válečného stavu neznamená sjednocení poloostrova
Formální ukončení korejské války by bylo historickým krokem. Neznamenalo by však automaticky sjednocení Koreje ani konec vojenského soupeření. Šlo by především o přechod od režimu příměří k formálnějšímu mírovému uspořádání. Takový krok by navíc vyžadoval souhlas a spolupráci dalších aktérů, především Spojených států a Číny, které hrály v korejské válce zásadní roli.
Lee proto nepředstavuje okamžitý mírový plán, který by mohl být jednoduše podepsán. Nabízí spíše změnu směru jihokorejské politiky: místo dalšího stupňování vojenského tlaku se pokusit obnovit komunikaci, snížit napětí a postupně vytvořit podmínky pro dlouhodobější dohodu. Je přitom příznačné, že Lee podobný přístup prosazuje dlouhodobě. V červenci uvedl, že Soul chce obnovit nejen mezikorejský dialog, ale také vytvořit podmínky pro případné rozhovory mezi Severní Koreou a Spojenými státy. Cílem má být normalizace vztahů mezi oběma Korejemi, postupná denuklearizace a nakonec trvalý mír na Korejském poloostrově.
Otázkou však zůstává, zda na takovou nabídku přistoupí také Pchjongjang. Po 73 letech od konce bojů tak Jižní Korea znovu otevírá otázku, která se může zdát téměř neřešitelná: lze skutečně ukončit jednu z nejdéle trvajících válečných krizí moderní historie, pokud jedna ze stran o mírový dialog zatím nestojí?
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.