Řetězec událostí v nepálských a tibetských horách začal ve výšce 4800 metrů nad mořem.
Kolaps ledovce v Tibetu způsobil masivní proud vody, bahna a kamení, který se přelil do nepálského údolí a vedl ke stovkám mrtvých a pohřešovaných. Podle geomorfologa Stuarta Dunninga šlo o komplexní „hazardní kaskádu“, tedy řetězec navazujících procesů, které začaly ve výšce kolem 4 800 metrů. Pravděpodobně se jednalo o kombinaci sesuvu skalního masivu a ledovce, která vyústila v obrovskou lavinu rock-ice padající přes 1 200 výškových metrů.
Tání ledu hlavní příčinou
Led v lavině se při pádu třením a fragmentací roztál, čímž vznikl dostatek vody k přeměně sesuvu na ničivý proud bahna a kamení s dlouhým dosahem. Tento proud se při cestě údolím dále zvětšoval, nabíral vodu z řeky, erodoval dno i svahy a následně ukládal materiál v nižších částech krajiny. Událost nebyla způsobena protržením ledovcového jezera, jak se často stává, protože v místě žádné jezero nebylo.
Satelitní snímky pomáhají určit přesné místo vzniku katastrofy, sledovat její dráhu a identifikovat sekundární rizika, například hromadění vody za nánosy. Kombinace satelitních dat, fotografií, videí a seismických záznamů umožňuje odhadnout rychlost, hloubku a charakter proudění.
Klimatická změna zvyšuje rizika
Dunning vysvětluje, že klimatická změna zvyšuje riziko podobných událostí: ledovce v Himalájích ustupují, permafrost taje a svahy se stávají nestabilnějšími. Tyto extrémní jevy jsou navíc ničivější, protože v horských údolích dnes žije více lidí než kdykoli v minulosti.
Katastrofa byla tak ničivá proto, že rychlému proudu bahna, vody a kamení prakticky nic nemohlo odolat.
Nepálské úřady reagovaly v rámci možností – monitorovací stanice zaznamenala náhlý vzestup hladiny a byly rozeslány výstrahy. Přesto je prevence podobných kaskádových událostí velmi obtížná, protože vznikají na tisících potenciálně nestabilních svazích a často bez předchozích signálů.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.