Humanoidní roboti už nejsou neohrabané sci-fi hračky a učí se zvládat nerovný terén, pády nebo chaotické prostředí.
Čína začíná otevřeně uvažovat o nasazení humanoidních robotů ve válce, napsal list Asia Times. Impulsem se staly Světové hry humanoidních robotů v Pekingu, kde robot Tiangong Ultra zaběhl stovku za 8,64 sekundy a překonal lidský světový rekord.
O dva dny později deník Lidové osvobozenecké armády vyzval výzkumníky, aby tyto stroje přesunuli z laboratoří do vojenských výcvikových prostor – a označil je za „bojovníky“.
Humanoidi nejsou neohrabané hračky
Veřejnost stále vnímá humanoidy jako neohrabané sci‑fi hračky, ale současná technologie pokročila mnohem dál. Mechanické problémy – stabilita, senzory, aktuátory – jsou z velké části vyřešeny. Klíčový průlom probíhá v softwaru: roboti se učí v simulacích pomocí reinforcement learningu, který jim umožňuje zvládat nerovný terén, pády či chaotické prostředí.
Čínský sprintující robot je důkazem, že země dokáže propojit hardware, software, výrobu i testovací infrastrukturu do jednoho funkčního systému.
K čemu budou armádám humanoidi?
Proč ale armády mohou chtít humanoidy, i když jsou dražší a složitější než levné pásové či kolové drony? V otevřeném terénu jsou tradiční robotické platformy lepší, ale moderní konflikty se přesouvají do měst.
Budovy, schodiště, dveře či vozidla jsou navrženy pro lidské tělo – a humanoidní robot je může využívat bez úprav. Může lézt po žebřících, otevírat dveře, procházet úzkými prostory nebo řídit auto. To z něj dělá „drop‑in“ náhradu za vojáka v prostředí, kde jiné stroje selhávají.
Dilema: obrana, nebo útok?
Jak článek uvádí, existuje to ale etické dilema. Humanoidní robot může zachraňovat rukojmí nebo odstraňovat hrozby bez rizika pro lidské životy, ale stejné schopnosti lze využít k útočným operacím. Technologie je „duální“ – to, co slouží obraně, může stejně dobře sloužit útoku.
Regulace je na místě
Nejzávažnější je podle článku dostupnost těchto technologií. Moderní robotika stojí na otevřených softwarových rámcích, jako je ROS‑M, a na veřejně sdílených simulačních nástrojích. To znamená, že pokročilé chování robotů může napodobit i odhodlaný protivník.
Podle článku nastal čas k mezinárodní regulaci – nejen hardwaru, ale i softwarové architektury a tréninkových pipeline, které dávají robotům „mysl“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Autor – Daniel Oberhaus CC BY 2.0.