Digitální propast může prohloubit rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi. Tématu se věnovalo i zasedání MMF a Světové banky.
Podzimní výroční zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Bangkoku ukázalo jeden z paradoxů současné světové ekonomiky. Globální hospodářství podle nejnovějšího výhledu MMF roste přibližně o 3,1 procenta, tento růst však není rozdělen rovnoměrně. Některé ekonomiky získávají díky rozvoji umělé inteligence a technologií nový impuls, zatímco jiné se potýkají s rostoucími náklady na energie, klimatickými katastrofami a dluhovou krizí. Světová ekonomika prochází proměnou, v níž se technologický pokrok stává jedním z hlavních zdrojů růstu. Zatímco země zapojené do výroby čipů, umělé inteligence a digitálních služeb z nového technologického boomu těží, řada rozvojových států čelí opačnému problému. Mají vysoké dluhy, drahé energie, klimatická rizika a zároveň nedostatečnou digitální infrastrukturu. Podle představitelů těchto zemí proto nestačí pouze stabilizovat veřejné finance. Bez investic do konektivity jim hrozí, že z nové technologické ekonomiky jednoduše vypadnou. Kdo nemá spolehlivé internetové připojení, dostupné datové služby a dostatečně rozvinuté digitální vzdělávání, má mnohem menší šanci zapojit se do globálních dodavatelských řetězců, rozvíjet služby nebo přilákat technologické investice.
Umělá inteligence vytváří novou poptávku po čipech, datových centrech, elektřině, softwaru a kvalifikovaných pracovnících. Z tohoto trendu však nejvíce profitují země, které už disponují potřebnou infrastrukturou, kapitálem a vzdělanou pracovní silou, pro část rozvojového světa může být situace přesně opačná. Země, které dnes nemají dostatečně kvalitní elektrickou síť nebo rychlé a dostupné internetové připojení, se jen obtížně zapojí do ekonomiky založené na AI. A čím rychleji budou technologicky vyspělé státy postupovat, tím větší může být rozdíl mezi nimi a zeměmi, které se k nové infrastruktuře nedostanou. Právě na tento problém upozorňují představitelé rozvojových ekonomik.
Wayne Henry z jamajského Planning Institutena zasedání připomněl, že státy Karibiku současně čelí drahým energiím, geopolitickým otřesům a stále intenzivnějším klimatickým katastrofám. Ty podle Henryho ničí infrastrukturu, vysoké ceny energií zvyšují náklady podniků, zadlužená vláda má omezený prostor pro veřejné investice a nedostatečná digitální infrastruktura zase brání tomu, aby ekonomika dokázala využít nové technologie. Problémem je, že řešení obou částí tohoto problému vyžaduje peníze. Více než 60 procent nízkopříjmových zemí se podle údajů prezentovaných na jednáních MMF a Světové banky nachází v dluhové tísni nebo jí čelí. Tyto země jsou proto nuceny konsolidovat veřejné finance, aby zvládly splácet dluh a obnovily důvěru investorů. Zároveň ale nemohou jednoduše přestat investovat. Pokud omezí výdaje na infrastrukturu, vzdělávání a digitalizaci příliš výrazně, mohou si tím vytvořit ještě větší problém do budoucna. Právě zde se objevuje jeden z největších paradoxů rozvojové politiky současnosti: země potřebují šetřit, aby zvládly svou minulost, ale zároveň musí investovat, aby měly nějakou ekonomickou budoucnost. Ideální strategie proto podle diskutujících představitelů spočívá v kombinaci fiskální disciplíny a cílených investic. Nejde jednoduše o to utrácet více, ale přesunout omezené prostředky do oblastí, které mohou dlouhodobě zvýšit produktivitu ekonomiky.
Ještě před několika desetiletími byla rozvojová politika spojována především s výstavbou silnic, elektráren, přístavů a vodohospodářské infrastruktury. Dnes k této základní infrastruktuře přibývá infrastruktura digitální. Pokud se rozvojovým zemím podaří vybudovat potřebnou infrastrukturu a vzdělávat pracovní sílu, mohou přeskočit některé fáze tradičního ekonomického vývoje. Podobně jako některé země přeskočily klasické pevné telefonní sítě a rovnou přešly k mobilním technologiím, mohou nyní přeskočit část tradiční infrastruktury a využít digitální služby. Pokud se jim to ale nepodaří, může AI současné rozdíly ještě prohloubit. Technologická revoluce tak není automaticky příležitostí pro všechny. Je příležitostí především pro ty, kteří mají možnost se jí účastnit. Právě o to dnes v rozvojových zemích jde.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.