Mutti je jasná, kdo doplní rodinku?

Ilona Švihlíková komentuje první předběžné výsledky německých voleb. S jakým vývojem se dá počítat pro složení nové vlády a co to bude znamenat pro sociální demokraty?

Prvotní odhady hovoří jasně – zásadní ztráty pro strany dosavadní velké koalice, v dějinách Německa sice netypické, ale v posledních letech dominující formy německého vládnutí. Na rozdíl od nadšených ód považuji velkou koalici za nouzové řešení, které v německém prostředí intenzivně vytváří zhoubné prostředí „selanky“. Tato zdánlivá stabilita sice může fungovat dlouho, ale konce bývají neslavné, protože „stabilní uspořádání“ nebývá schopné korekce politiky, takže se tak nějak po německu jede jako mašina do poslední chvíle. Vzhledem k tomu, že Německo má tendence chronické omyly své politiky přenášet na všechny kolem, což je z dějin 20. století dobře patrno, bychom měli situaci sledovat kritičtěji a nenechat se ukolébat oslavnými řečmi o vynikajících výsledcích Mutti Angely Merkelové. 

Takže tu máme zpět FDP, Zelení a die Linke jsou „vevnitř“, ale žádný závratný výsledek se nekonal. Na vzestupu je Alternativa pro Německo. Ano, jsou to jen odhady, ale má našlápnuto na to stát se třetí nejdůležitější stranou Spolkového sněmu. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, naskočila na veřejnoprávní ARD prognóza k Berlínu – rozdělenému na západ a východ. A vypovídací hodnota je značná:

V západním dominuje CDU/CSU, AfD má 11 %.

Ve východním je to jinak – CDU/CSU je nejsilnější (ale jen kolem 26 %), SPD má necelých 15 %, die Linke má víc než SPD (skoro 17 %, dvojnásobek toho, co je v západním Berlíně) a Alternativa pro Německo, tato neusazená strana, v níž zápasí několik proudů o budoucnost, má – držte se – 21,5 %. Ano, tolik.

Je tedy ve východním Berlíně, a to se zřejmě ani při upřesňování výsledků moc nezmění, druhou největší politickou silou.

Na první pohled jasná zpráva: strany dosavadní koalice zásadně oslabily, ale stále dají dost na to, aby mohly vládnout spolu (mašina může jet dál, neohlížet se vlevo, vpravo). A jako dominantní alternativa vůči politice „stability“ se etablovala Alternativa pro Německo. To je důležitá zpráva, protože, i když je to strana, která není absolutně tak jednotná, jak je prezentována, jedno je jasné – je to strana s neoliberální ekonomickou politikou a pravicově konzervativními rysy.

Levice nebyla schopná nastavit se jako alternativa vůči vládnoucímu establishmentu.

Jak už prosvítalo z předvolebních průzkumů, jsou zde v zásadě dvě možné alternativy koaliční vlády.

Oslabená, ale stále velice silná CDU/CSU bude vládnout znovu se sociálními demokraty. To by znamenalo jednak, že velká koalice a „stabilita“ bude dominantním znakem 21. století v Německu. Sociální demokraté by tak spěli ke svému zmizení z politické mapy, domnívám se, ale jak to tak bývá, krátkodobé konjunkturální zájmy mohou zvítězit a, jak z historie víme, jestli někdo dodal slovu „oportunismus“ skutečný obsah, je to sociální demokracie.

Je možné, že “Mutti” se pokusí obměnit rodinku, aby dodala zdání, že „se něco mění“, že není vše stejné. Pojede se dál, stejným směrem, jen barvičky a tváře se pozmění. Pak se ovšem nabízí jen jedna  možnost – tedy alespoň podle toho, co víme nyní kolem půl sedmé večer, kdy píšu tyto řádky.

Je to tzv. Jamajka, podle barev stran. CDU/CSU a FDP jsou tradiční koaliční partneři, byť tedy nikoliv bezproblémoví. Jenže – číselně to nejde. Do party by se dali přibrat Zelení, kteří už dávno nejsou onou revoluční anti-establishmentovou stranou jako v 80. letech, ale pevnou součástí establishmentu a jejich pacifistické kořeny jim nebránily v tom, aby se postavily za válku v Jugoslávii.

FDP a Zelení se ovšem zrovna nemilují a je pravda, že shody mezi moc není. Prošla jsem si Wahl-O-Mat, který vypracovala Spolková centrála pro politické vzdělávání. Je tam skoro 40 otázek a najít shodu mezi FDP a Zelenými dá dost práce.

FDP je typická liberální strana pravice, která chce deregulovat, privatizovat a životní prostředí pro ni není velké téma, např. podporuje těžbu uhlí. Chce pomocí přebytku snižovat dluh. Pravda, všechny strany se deklarují jako „proevropské“, ale každá si pod tím představuje něco dosti odlišného. Třeba Zelení by zvažovali odpuštění části dluhu Řecku, o čemž FDP, ale ani CDU/CSU, nechtějí ani slyšet.

Martin Schulz bude nejspíš zaříznut jako to kuře, aby vstoupil do učebnic politologie – po oslavných ódách na „Martina“ z počátku tohoto roku, je tu jeden z nejhorších výsledků německé sociální demokracie.

Osobně bych o něco více „sázela“ na koalici Jamajka než na pokračování velké koalice. Koneckonců, takové volby ve Francii nás poučily o tom, že jestli je něco politické trend, tak je to předstírat změnu, aby se mohlo jet pořád stejně.

Ilustrační obrázek: Autor – Sven Mandel – Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=62213331

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.