Přečetli jsme: Úroveň globálního dluhu se od roku 2008 zvýšila, ale situaci zachraňují nízké úrokové sazby. Proč je tato kombinace problém?
Gillian Tettová píše pro Financial Times o tom, že téma dluhu nikam nezmizelo – úroveň globálním dluhu k hrubému produktu je o 40 % vyšší než v roce 2008.
Tettová píše o tom, že před deseti lety byli téměř všichni přesvědčeni o tom, že globální ekonomika je ve skvělé kondici. Nízká inflace, růst, optimismus firmy i spotřebitelů. I proto se hovořilo o „velké moderaci.“
Ovšem BIS (Bank of international settlement, Banka pro mezinárodní platby) s tím nesouhlasila. BIS má oficiálně za úkol „podporovat globální monetární a finanční stabilitu pomocí mezinárodní spolupráce.“ A ta již tehdy říkala, že úroveň dluhu je nadměrná. Systém byl silně narušený.
Většina centrálních bankéřů tato varování odmítala, někteří se dokonce snažili BIS umlčet. Ale BIS měla pravdu. Bublina dluhu implodovala a byla tu úvěrová krize.
Velká moderace nebylo nic jiného než fata morgána. Důvod, proč Tettová toto připomíná, je, že vše směřuje k déja vu.
Tettová připomíná, že navštívila nedávno jak Světovou banku, tak i MMF, a nálada bylo podobná jako v roce 2006. Deset let po úvěrové krizi, globální ekonomika roste, nezaměstnanost je relativně nízká a inflace tak utlumená, že centrální bankéři se bojí navýšit úrokové sazby. Ale opět je tu BIS a brblá.
Problém je tu
Problém dluhu nikam nezmizel. Naopak, od roku 2008 dále vzrostl. Úroveň globálního dluhu k hrubému produktu se zvýšila o 40 % oproti roku 2008. Takže reakce byla navýšit ještě víc dluhu. Zatím to nevyvolalo novou krizi – zatím.
Ale je to kvůli tomu, že centrální banky snížily úrokové sazby tak, že dlužníci mohou dobře splácet. Kdyby (až) se úrokové sazby zvýšily (ší), tak se to změní. Borio z BIS se domnívá, že centrální banky musejí učinit opatření k tomu, aby svět nebyl ještě závislejší na levném dluhu. Borio vyzval k tomu, aby se méně hlídala inflace a více dlouhodobé reálné dopady monetární politiky přes její vliv na finanční stabilitu. Řečeno jinak: BIS chce vyšší úrokové sazby. A to je pozoruhodné.
Ale co je déja vu, říká Tettová, je, jak se vnímá, nebo spíš nevnímá, poselství BIS.
Jsou zde lidé i v centrálních bankách, které s Boriem souhlasí. Například MMF vydal zprávu o finanční stabilitě, kde varuje, že tržní rizika rostou kvůli pokračující monetární akomodaci. A souhlasí také ti, kteří se dívají na finance mikro-okem a ti, kteří měli svou kariéru v byznysu a financích. Makroekonomové naopak Boria odmítají s tím, že vyvolává strach. Nezajímají se obvykle o detaily přediva financí, peníze jsou pro ně nástroj signalizující nabídku a poptávku.
A pak je to ono zaměření na inflaci. BIS se obává inflace cen aktiv (která je aktuálně vysoká), ale ortodoxní ekonomové se zaměřují na inflaci spotřebitelských cen (která je extrémně nízká).
A také proto Janet Yellenová z amerického FEDu nijak nepospíchá na zvyšování úrokových sazeb. A podobně jsou na tom její kolegové či oddělení MMF.
Když odborníci z oddělení kapitálových trhů, kteří podrobně sledují trhy, vyjádřili obavy, objevilo se ekonomické oddělení MMF – a jejich World Economic Ooutlook je poněkud optimističtější.
Která interpretace je správná?
Takže tu máme kmenové rozdělení: ekonomové mají jeden pohled na to, co se děje ve světě nízkých sazeb. Finančníci a lidé s tímto zázemím mají poněkud jinou, více děsivou interpretaci.
A která je správná?
Tettová říká, že ona souhlasí s BIS. Myslí si, že nízké sazby tak pokřivily finanční systém, že dělají nyní více škody než užitku, vytvářejí perverzní dopady. Tettová si je vědoma, že jiní komentátoři FT jako Martin Wolf by s ní nesouhlasili a myslí si, že úrokové sazby mají zůstat nízké.
Ale jedno je jisté: spor nezmizí, dokud buď centrální bankéři rázně nezvýší sazby, nebo dokud neimploduje dluhová bublina. Doufejme, končí Tettová, že je možné, aby se stalo to první bez toho druhého.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.