Asie pokračuje v prosazování politiky volného obchodu. 11 signatářů podepsalo dohodu, která nahradila Transpacifickou dohodu odmítnutou Trumpem. Volný obchod prý přinesl Asii trošku prosperity a vyhlídky na lepší budoucnost.
The Economist je toho názoru, že asijští voliči ví dobře, že otevřené trhy dostaly miliardy z nich z chudoby.
(Článek přinášíme proto, abychom čtenáři ukázali, jak vlivná zahraniční mainstreamová média hodnotí volný obchod a jak argumentují pro jeho podporu: poznámka redakce).
Nekrolog Transpacifické dohody byl napsán, když Trump stáhnul USA z dohody třetí den v úřadě. Ale i tak, dohoda žije. Zbývajících 11 zemí se setkalo v Tokiu a snažily se doladit detaily. Dohoda by měla být podepsána v březnu, a vstoupí v platnost v roce 2019. Bude se jednat o jednu z nejobtížnějších dohod, měřeno otevřeností investic, ochranou patentů a životního prostředí.
Oživení dohody je jednou z méně předvídatelných událostí v roce plném překvapení. Koneckonců USA tvořily dvě třetiny výstupu původního bloku. A právě přístup na rozsáhlý americký trh byl motivem pro ostatní členy otevřít svůj trh.
Trumpovo odstoupení také vyslalo signál ohledně systému – otevřeného a založeného na pravidlech, píše The Economist. Málokdo z něho měl takový prospěch jako asijsko-pacifický region. Trump navzdory tomu uvedl, že multilateralismus je mrtvý a že chce zvýšit překážky obchodu. Dalším krokem byla renegociace dohody s Jižní Koreou. A také zavedl odvetná cla na pračky a solární panely, což je namířeno na čínské a korejské výrobce.
Nová dohoda má 11 signatářů
Navzdory tomu se zbývajících 11 zemí – Austrálie, Brunei, Kanada, Chile, Japonsko, Malajsie, Mexiko, Nový Zéland, Peru, Singapur a Vietnam – rozhodlo pokračovat. Jméno dohody se změnilo: Comprehensive and Progressive Agreement for Trans-Pacific Partnership (CPTPP). Jen málo původních částí bylo zmraženo. Často ty, na kterých trvaly USA. Například copyright byl zkrácen ze 70 let na 50.
Těm, kteří vytrvali, bylo poskytnuto pár ústupků. Malajsie nebude hned liberalizovat své státní podniky. Komunistický Vietnam může pozdržet nová pravidla ohledně řešení pracovních sporů i povolení nezávislých odborů, uvádí The Economist.
Největším oříškem byla Kanada, která je hned po Japonsku druhou největší ekonomikou ve skupině. Ta chtěla zvláštní režim pro kulturní průmysl (televize, hudba), tedy oblasti důležité pro frankofonní Kanaďany. A také změnit pravidla dovozu aut. Kanada má velký průmysl pro automobilové součástky, který je zásadní pro americké výrobce. Když USA odešly z dohody, méně aut z tohoto integrovaného řetězce bude mít dost obsahu ze zemí CPTPP, aby se kvalifikovalo pro bezcelní přístup k dalším členům. Nicméně i tak bude muset Kanada otevřít svůj trh asijským autům, čímž její subdodavatelské firmy v automobilovém průmyslu budou vystaveny jednostranné zahraniční konkurenci.
Nakonec se udělal klasický TPP trik: vedlejší ujednání, které není oficiálně součástí dohody. Jedno z nich slíbilo Kanadě lepší přístup na japonský trh aut. Protože členové byli odhodláni dohodu oživit, pak zatnuli zuby a udělali kompromis.
Udržet řád na starých pravidlech
Jak bude dohoda pokračovat, když multilateralismus už není v přízni? Pro některé členy jako je Japonsko, které pro oživení dohody udělali mnoho, je to strategický imperativ: udržovat řád založený na starých pravidlech, i když USA chybí. (Méně vítaná alternativa by byl pořádek, na který by dohlížela Čína), píše The Economist.
Někteří se domnívají, že USA se nakonec k dohodě vrátí. TPP totiž nebyla typická dohoda o snižování cel. Ale spíše rozšířila americké standardy – od online komerce po kreativní průmysl. Prý je to jen otázka času, než se Američané znovu včlení.
Možná se mezitím přidají ostatní – Jižní Korea, Indonésie, Filipíny vyjádřily zájem a také Velká Británie. Japonsko navíc právě dokončilo velkou dohodu s EU. ASEAN plánuje velkou dohodu s Čínou a Indií o zóně volného obchodu.
Popularita volného obchodu v Asii
V Asii je volný obchod populárnější než v Americe a ve většině Evropy. A otázka je proč? Jedno z vysvětlení říká, že na Západě, obchod vytváří výherce a ty, kteří prohrávají. V Asii, která je na nižším stupni vývoje, většinou vytváří výherce, i když někteří získávají více než jiní.
Ale to není zcela pravda. Také v asijském chaotickém vývoji je hodně těch, co ztrácí. Je to trauma muset odejít z půdy, aby se uvolnilo místo pro plantáž na palmový olej. Neefektivní farmáři pěstující rýži se musejí volného obchodu obávat. I v prosperujícím Singapur je to emotivně silné vidět, jak mizí části krajiny a staví se.
Ale rozdíl je, že většina Asiatů nemá takzvanou iluzi výběru, píše časopis The Economist. Je to obchod, z něhož miliardy z nich získali trošku prosperity. A díky rychlému růstu, poháněnému obchodem se nevýhody otevření trhů staly méně důležitými. Dokud je tato bolestná změna vyvážena vyhlídkami na lepší zítřek. Asie nese vlajku globálního obchodu, i když jinde je skasána.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.