Dopady technologií jsou výzvou pro dosavadní sociální vztahy. Zatímco pro dnešek jsou typické monopoly, podzaměstnanost, dobývání renty a informační asymetrie, zítřek může vypadat jinak.
Pohled na ulice v centru Barcelony v březnu 2019 by u někoho, kdo by přicestoval časem, vyvolal otázku, kdy vlastně končí čas oběda. Ulice jsou stále plné mladých lidí, kteří posedávají, popíjejí, koukají víc do svých laptopů, než aby se dívali do očí svých přátel, potichu mluví o politice, umění nebo o tom, jak skvěle vypadat, popisuje svoje dojmy Paul Mason.
Čas oběda nekončí, protože pro „kontinuálně připojenou“ mládež ani nezačal, realita měst v rozvinutém světě dnes spíš připomíná permanentní Woodstock. Ale to, co se ve skutečnosti děje, je devalorizace kapitálu. Jistě, někde na okraji města je pořád finanční čtvrť, kde disciplinovaní a podobně oblečení lidé stále zběsile vykonávají práci podobnou činnost a svých zbylých pár hodin volna tráví v tělocvičnách, aby si udrželi hladinu adrenalinu.
V posledních 20 letech, po zavedení 3G technologií, informace rezonují všude ve společenském životě: práce a zábava nemají jasnou hranici, ztratila se vazba mezi prací a odměnou, a vazba mezi výrobou zboží, službami a akumulací kapitálu už také není tak jasná.
Mainstreamová ekonomika na to reaguje slovy jako „spotřeba“ nebo „volný čas“, ale teze o postkapitalismu říká, že je za tím něco víc. Digitální sítě už začaly narušovat tradiční vzorce v nejméně čtyřech případech.
Jednak efekt nulové marže: výrobní cena informačních produktů klesá k nule a důsledkem je i pokles nákladů v průmyslu a službách.
Dále se jedná o potenciál automatizace fyzické práce. Asi 47 % zaměstnání a 43 % úkolů bude v závislosti na výzkumech ovlivněno automatizací.
Na třetím místě mluví Mason o síťovém efektu, který v širokém měřítku vytváří pozitivní externality. Vlastnická práva zde nejsou předurčena tak, jako je tomu u zaměstnavatelů a pracovníků.
A konečně, míní Mason, se jedná o potenciál demokratizace informací.
„Dočasné“ deformace trhu
Postkapitalistický projekt je založený na víře, že tyto technologické dopady představují výzvu pro dosavadní sociální vztahy tržní ekonomiky. To dává možnost pro vznik nového systému, který by fungoval bez trhu a nedostatku. Trh v posledních 20 letech na tyto změny reagoval údajně „dočasnými“ deformacemi.
V reakci na kolaps cen informačního zboží vznikly nejsilnější monopoly. 7 z 10 největších světových korporací (podle tržní hodnoty) jsou technologické monopoly; vyhýbají se daním, brání soutěži nákupem konkurentů, budují technologické „pevnosti“, maximalizují vlastní zisky na úkor spotřebitelů, dodavatelů a států.
Vzhledem k tomu, že informační stroje mohou nahradit lidi rychleji, než vzniknou nové profese postavené na dovednostech, byly vytvořeny miliony špatně placených pracovních míst a došlo k rozostření hranice mezi prací a volným časem. A vznikl také nový model platformového monopolu, který se zaměřuje hlavně na rentu a na omezování soutěže.
A v odpověď na demokratizační efekty informačních technologií vzrostly informační asymetrie.
Podle Masona ani regulace a ani soutěž nedokáží nic změnit na čtyřech zmíněných procesech konsolidace a kornatění. Ale všechna zmíněná narušení – monopoly, nedostatečná zaměstanost, dobývání renty a informační asymetrie, která neoklasická ekonomie chápe jako cosi dočasného, se stávají permanentními požadavky soukromého sektoru.
Mason tvrdí, že místo čtvrté průmyslové revoluce tu máme dysfunkční, parazitický infokapitalismus, jehož monopoly a bránění soutěži jsou natolik rigidní, že nemohou být změněny.
Ve středověkém evropském městě byly patrné nejrůznější zárodky buržoazní společnosti: cechy, proto-banky, přeshraniční obchod nebo vědecké myšlení na univerzitách.
Vrátíme-li se do Barcelony: volný čas je dnes produktem nedostatečné zaměstnanosti. Aby lidé mohli dál obsluhovat kapitál placením úroku, aplikacemi a e-obchodem, je třeba, aby měli práci, kreditku a mobil – bez ohledu na to, jak moc chudí jsou. Takže málo zaměstnaný, chudý, ale na informace bohatý mladý člověk je avatarem obojího – nemoci i možnosti léčby.
Lidé přežívají to, co David Graeber nazývá „prací na hovno“, tak, že nechávají prolínat práci s volným časem a žijí skromně. Přestože monopoly zvyšují ceny zboží, nulové marže jim umožňují uspokojit základní potřeby relativně levně. Hodně lidí využívá, aniž by to vědělo, open-source nebo levné softwary. Monopoly se vzdávají informačních služeb za to, že mají možnost získávat soukromá data.
Potenciál nové ekonomiky
Mason si vybral příklad Barcelony proto, že město má nyní politické vedení, které si uvědomuje možnosti a potenciál ekonomiky postavené na open-source softwaru, informační symetrii a zrušení monopolů i dobývání renty. Město využilo miliardu eur na rok, aby přesvědčilo outsourcery, že data jsou veřejný statek, a nikoliv něco, co se „dojí“ s nulovými náklady pro technologické giganty. Město také podpořilo alternativní formy vlastnictví a dalo přednost lokálním kooperativním technologickým firmám před nadnárodními.
Je to jenom skromný začátek. Celková změna bude vyžadovat proměnu státních intervencí a také přístup k financím, míní Mason. A konečně bude potřeba, aby se změnily postoje lidí či „nový duch moderního kapitalismu“, jak by to nazval sociolog Max Weber. Tento „nový duch“ je dnes možné sledovat mezi mladými lidmi, kteří vyrostli už v digitálním světě.
To, co nyní potřebujeme, je podle Masonova mínění projekt, který by reguloval kapitalismus a podporoval vznikající kolaborativní, neziskové a nefinancializované modely podnikání. Tuto roli by na sebe měl vzít stát. A podobně jako tomu bylo v přechodné době od feudalismu ke kapitalismu, takový projekt nemůže být jen právní nebo regulační, ale musí především měnit to, jak myslíme o čase, kultuře, nedostatku a přebytku.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.