Trump hodil ručník do ringu a ukázal, že má Erdoganových záchvatů vzteku dost. Bolet hlava ale bude prezidenta Putina.
Indický diplomat M. K. Bhadrakumar píše o tom, že Donald Trump vrátil hru k Erdoganovi a Vladimir Putin z něho musí mít bolení hlavy.
Je možné, že Trump pochytil něco od ruského prezidenta, alespoň co se juda týká. Využít útoku oponenta je chytrá technika pro judo. Rychlost, se kterou protivník útočí, může být totiž využita proti němu. A dá se tím ušetřit dost času a energie.
USA se snažily rok Erdogana zpacifikovat a nedovolit mu, aby zaútočil na syrské Kurdy, kteří jsou spojenci americké armády.
Jenže Erdogan ztratil nervy, protože jeho požadavky na „vyklizení teroristického koridoru“ podél turecké hranice se Sýrií nebyly USA vyslyšeny. Pak tedy provede jednostrannou invazi, zahrnující dle Erdoganových slov pozemní i leteckou operaci.
Trump se s Erdoganem spojil a dal najevo, že USA nebudou tuto akci podporovat a už vůbec se do ní zapojovat. Turecko bude nyní odpovědné za všechny bojovníky Islámského státu. Není jasné, do jaké míry se oba prezidenti shodli, ale zdá se, že Erdogan by měl Trumpa navštívit v listopadu.
Trump si rozhodně nepřeje, aby se americká vojska ocitla v palbě mezi Turky a Kurdy. Trump ve tweetu vysvětloval, že původně USA měly být v Sýrii jen třicet dní, a nakonec se zapojovaly stále více a víc, konce nevidět. Trump říká, že je na čase odejít z těchto „směšných nekonečných válek“ a dopravit americké vojáky domů.
Americké stažení překvapilo a vyvolalo znepokojení i v Kremlu. Byla zopakována pozice Ruska, které chce, aby všechny zahraniční jednotky nelegálně působící v Sýrii odešly.
Trump hodil ručník a ukázal, že má Erdoganových záchvatů vzteku dost. Bolet hlava tak může Rusko. Principálně vzato by Rusko mělo americké stažení vítat. Jenže, pokud se Turecko přesune do severní Sýrie, otevře Pandořinu skříňku. Írán už varoval Turecko před invazí a nabídl mediaci. Kurdové se postaví Turkům, čehož může využít Sýrie a podniknout hlavní ofenzívu do Idlíbu, kde ještě jsou radikální islámské skupiny – a podporuje je Turecko.
Rusko se může dostat do těžké pozice být brokerem na všech těchto frontách. Turecká invaze rozhodně zkomplikuje jemné ruské pohyby po diplomatické šachovnici. Jenže být arbitrem a zároveň aktérem, to je nemožná situace, a to dokonce i pro ruskou diplomacii.
Trump bude bezesporu čelit kritice. Kritici tvrdí, že Trump hází Kurdy přes palubu, což oslabí americkou důvěryhodnost jako spolehlivého spojence na Blízkém východě. V Pentagonu se Sýrie vnímá okem studené války – je potřeba tam být, je to strategický imperativ, protože Rusové tam mají své základny. Tento názor v americké politické elitě rezonuje. Na druhé straně, Trump může říkat, že ukončuje americké angažmá, v němž USA nemají žádné přímé zájmy.
Každopádně americké stažení se ze Sýrie bude mít na region hluboké dopady. Izrael bude více muset spoléhat na ruskou benevolenci. Jenže, pokud se Turecko bude chovat vzpurně, pak se může rusko-turecko-íránská osa rychle rozpadnout. Putin se ještě s Erdoganem nebavil. Trumpovo rozhodnutí znamená, že Erdogan může svá vojska poslat do Sýrie. Jenže se zároveň bude pohybovat ve vakuu, které vytvořilo stažení amerických vojsk z nepřátelských teritorií. V takovémto dobrodružství těžko Erdoganovi pomůže NATO.
Turecko je vlastně zcela v izolaci. Přidává se tím k padlým andělům jako Saúdská Arábie.
Bhadrakumar se dále domnívá, že tento vývoj ukazuje na měnící se pozici USA. Trump dal jasně najevo, že rozhodně nemíní jít do války s Íránem, aby chránil Saúdskou Arábii. Proto jistě již Saúdové přemýšlejí o tom, jestli neudělá něco podobného, co se týče Jemenu.
Státy jsou pod tlakem, aby vyřešily své spory svými vlastními iniciativami. Jsou například známky toho, že Spojené arabské emiráty a Saúdská Arábie se snaží najít „modus vivendi“ s Íránem.
Putin se chystá na návštěvu Saúdské Arábie. Bude se snažit prosadit ruský koncept, který se týká architektury kolektivní bezpečností v Perském zálivu. Putin totiž navrhnul, aby Rusko a také USA a další (Indie) byli „pozorovateli“ v inkluzivním kolektivním bezpečnostním mechanismu mezi zeměmi Perského zálivu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.