Vedení moderní války se mění nejenom technologicky, z hlediska přesnosti zaměření na cíl, ale také zpravodajsky.
George Friedman píše svou analýzu současnosti pro Geopolitical Futures, článek přinesly také Other News.
Je na čase ukončit filozofické povídání a místo toho obrátit svou pozornost na podstatu geopolitiky: na válku, píše Friedman. Friedman dále píše, že sám je pyšný na knihu „The Future of War“, kterou napsal. Je to předpověď z 90. let, ale předpokládá budoucnost válek, která se splnila. Nadzvukové střely, válka letadly bez posádky. A další fáze: válka ve vesmíru.
Balistické zbraně nejsou moc přesné, a proto se jich musí vypálit hodně, aby se tím „vykompenzovala“ nepřesnost střel. Zbraně do roku 1965 byly balistické – tím Friedman myslí pušky i tanky – všechno se spojilo ve velký průmyslový komplex, který je vyráběl.
Druhá světová válka znamenala masové bombardování, jen proto, aby se zničila jedna továrna. Hodně nepřesností, takže pravděpodobnost, že by jedna bomba zničila tu danou továrnu se blížila nule. Hodně zbraní, hodně vojáků, hodně továren – to bylo potřeba.
Jenže jaderné zbraně jsou jiné. Stačila jedna balistická střela s jadernou hlavicí a jistota byla skoro stoprocentní. V letech 1967–1973 hned tři „malé jevy“ ukazovaly na konec balistické éry. Sověti použili úspěšně střely Styx, americké letectvo použilo laserem navigované bomby, aby zničilo most ve Vietnamu, který přežil konvenční letecké údery. A pak byly izraelské tanky vymazány z povrchu země díky raketám egyptských zvláštních sil.
Všechny tři události byly spojeny, tvrdí Friedman. Byly totiž použity projektily, jejichž dráha se mohla měnit po výstřelu. A tím se změnila matematika války.
Tohle totiž znamenalo, že náklady na útok šly dolů, ale náklady na obranu nahoru – jak mohly na bitevním poli přežít tanky, letadla, lodě?
Během operace Pouštní bouře mohli Američané vystřelit z lodě, který nebyla ani u pobřeží a v budově na zemi přesně trefit druhé okno v třetím patře. Místo střelby hromady střel, velmi nepřesných, je tu mnohem menší počet zbraní, který zničí cíl. Válčení se tím změnilo, píše Friedman.
Je tu ovšem docela důležitý požadavek – informace tajných služeb. Ano, můžete trefit přesně dané okno v Bagdádu, ale musíte vědět, které okno chcete trefit. Problém tedy není ani tak technický, jako zpravodajský.
A tady je problém. Najít danou osobu znamená mít lidi na tom daném území, sledovat telefonní hovory, ale mít i vzdušné zabezpečení pro dohled. Jistě, zpravodajské služby byly vždy v centru války, ale nyní jsou naprosto klíčové pro taktické boje.
USA například mají NSA a také CIA. Ale rychlost rozvoje taktického válčení začala přesahovat jejich možnosti a kapacity. Operace Pouštní bouře představovala zlom, nikdo nevěděl, že válka bude, dokud nezačala, tvrdí Friedman.
S rozvojem technologií a přesného zaměření cíle se centrum války začalo přesouvat do vesmíru, píše Friedmana. Kdyby snad USA a Čína někdy válčily, pak by USA musely Čínu „oslepit“, aby nemohla zničit americké lodě – což znamená zničit čínský vesmírný systém.
Balistická éra potřebovala síť, aby mohla fungovat. I současná éra to potřebuje, ale systémy jsou podstatně sofistikovanější.
To, co se stalo v letech 1967–1973 je klíčové. Otevřelo to novou éru války, ale ukázalo i nutnost nových technologických platforem. Ale hlavní změna je to, že válka začíná ve vesmíru. V takovém vesmírném Pearl Harboru.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.