Rozhovor: S polským politickým poradcem Czesławem Kuleszou jsme hovořili o parlamentních volbách v Polsku, příčinách úspěchu PiS a budoucnosti levice.
Veronika Sušová-Salminen: Není to moc překvapivé, ale přesto se zeptám: Leszek Balcerowicz nedávno odmítl, že by protržní kapitalistické reformy mohly být zdrojem podpory Práva a spravedlnosti (PiS) v Polsku. Řekl, že vítězství strany v roce 2015 bylo spíš „nehodou“ a že nyní se strana drží u moci díky propagandě. Jaký je tvůj názor na hlavní sociální a politické příčiny současné nadvlády PiS v polské politice?
Czesław Kulesza: (Smích). Profesor Balcerowicz jako neoliberál ignoruje ve své analýze sociální faktory. To bude asi důvod, proč došel k názoru, že prezidentské a parlamentní volby v roce 2015, které daly Právu a spravedlnosti plnou moc, byly jen náhodou. Ale může mít i dost jiný důvod: Balcerowicz může jen těžko přiznat, že jeho životní dílo – takzvaná šoková terapie, kterou realizoval během politické transformace, dnes přinesla svoje plody a že on sám je otcem úspěchu národních konzervativců v Polsku.
Ohledně voleb v roce 2015 zde vidím dva aspekty. Poprvé za 25 let obyčejný občan, který zaplatil většinu „úspěchů“ politické transformace a hnal se za žlutým trikem lídra regionu, řekl, že toho má dost. Voliči tak sdělili, že nastal čas na to, aby obyčejný občan něco získal z ekonomického úspěchu. Volby také ukázaly, že levicový elektorát zhodnotil velmi ostře flirtování levice s neoliberálními kruhy. To vedlo k situaci, že se levice poprvé v dějinách ocitla mimo parlament. Slabost levice a obratné využití sociálních pocitů vedla pak k situaci, ve které PiS a extrémně pravicová strana Kukiz 15 vsadily na teoreticky protisystémový postoj.
Nicméně předcházel tomu neomezený neoliberalismus, nekritický postoj k návodům Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a mezinárodních expertů. Roky vyprávění o nutnosti si utáhnout opasky, patologické projevy transformace, zlodějská privatizace a deprivatizace, úspěchy jen pro menšinu lidí a velmi těžká doba pro většinu. Následně Polsko začalo dostávat evropskou pomoc, kterou dříve z doktrinálních důvodů odmítalo, začalo se s veřejnými investicemi, ale nakonec přišla v roce 2008 krize, která otřásla důvěrou v kruzích kapitálu. Přestože Polsko prošlo krizí bez oděrek, tak se něco změnilo v přístupu k bankám, státním institucím a k Evropské unii. Dřívější hlasy, které říkaly, že EU jsme my, že je důležité vést dospělou diskuzi, byly umlčeny.
Myslím, že to všechno vedlo k tomu, že lidé, kteří nebyli rozhodnuti, nakonec volili obě zmíněné skupiny, které se stavěly proti řádu. Bohužel ale kromě kritiky patologií bylo vítězství pravice v Polsku doprovázeno zjednodušenou a velmi širokou definicí nepřítele a kritika selhání státních institucí vytvořila základnu pro autoritářské směřování vítězné strany.
V.S.S. Co by se mohlo označit za hlavní „téma“ těch letošních parlamentních voleb v Polsku? Jsou jenom o tom, jak bude nebo nebude PiS na další čtyři roky silná, jak někteří míní?
C.K.: Hlavním tématem letošní volební kampaně je odstranění PiS od moci. Na národní úrovni vzniklo pět volebních výborů: levicové skupiny (SLD, Razem, Wiesna a menší strany a skupiny) jdou do voleb na kandidátce Aliance demokratické levice. Pravý střed má dva volební výbory Občanskou koalici (Občanská platforma, Nowoczesna, Zelení a středolevý Iniciativa Barbary Nowacké) a Polskou rolnickou stranu (kandidátka zahrnuje lidi ze skupiny Kukiz 15). A pravice má také dva volební výbory: vládní pravice kandiduje na kandidátce PiS a opoziční kandidáti budou na KORWINově kandidátce. Dobrou zprávou je, snad s výjimkou krajní pravice v případě KORWINA, že všechny tyto skupiny vidí potřebu řešit životní problémy Poláků (reforma zdravotní péče, vzdělání, zvýšení mezd) a tato témata už nejsou monopolizována PiS. Kromě toho jim jde o demokratizaci země.
Naneštěstí ale všechny tyto opoziční síly, které se dokonce dokázaly dohodnout na společných kandidátech v Senátu, nejsou schopny ohrozit vládnoucí PiS. Musí se přiznat, že vládnoucí strana splnila svoje volební sliby, což bylo doposud něco neslýchaného. A tím se jí podařilo posílit a rozšířit svůj tvrdý elektorát. Nedá se tak předpokládat, že by PiS v nadcházejících volbách o moc přišla.
V.S.S.: V uplynulých čtyřech letech si polská levice „sáhla na dno“ a ztratila reprezentaci v parlamentu. Nyní se zdá, že volební koalice Lewica (volební koalice Aliance demokratické levice – pozn.red.), má silnou šanci na návrat do hry. Odhady mluví o 10 až 13% podpoře voličů. Co ta doba levici naučila a dá se už mluvit o politickém comebacku levice v Polsku?
C.K. Bezpochyby se o návratu levice do hry dá mluvit. Jenže bohužel to není situace, která by se dala považovat za promyšlený úspěch a politickou strategii. Je to spíš výsledek určité odpovědnosti za osud politické formace a kalkulace. Ale nemění to nic na tom, že společný start různých levicových uskupení na jedné kandidátce Aliance demokratické levice bychom měli považovat za důležitý krok při rekonstruování budoucích pozic levicových komunit v zemi. Měly by se posílit integrační aktivity, aby zahrnuly strany, které jsou mimo mainstream spolupráce. Je také potřeba mít širší program ekonomické změny pro levicovou potřebu. Naneštěstí panuje ohledně těchto otázek pořád strach, ale není možné je obejít, pokud se nechceme odsoudit k opakování chyb, které levice v Polsku dělala v posledních 25 letech. Teď musíme levici držet palce, aby dosáhla v nedělních volbách nejlepšího výsledku. Je ovšem těžké odhadnout jaká volební podpora se dostane dost zajímavému programu a pozitivnímu vzkazu kampaně. Nejdůležitější věcí je, že podle všech ukazatelů se levice do parlamentu vrátí a její hlas bude v politickém diskurzu slyšet.
V.S.S.: Když už jsme mluvili o poučení: je možné vidět nějaké výrazné politické nebo programové obraty v politice Občanské platformy (ve vládě mezi roky 2007 až 2015) jako reakce na kontinuální nadvládu PiS?
C.K.: Ano, to bezpochyby lze. Jak už jsem řekl před chvilkou, většina politických subjektů pochopila, že je tu potřeba zaměřit se na problémy obyčejných lidí (v rámci opozice bylo podepsáno několik smluv o spolupráci). Občanská platforma dostala značnou lekci z pokory a uvědomila si, že zacházet s lidmi jako s nástroji politiky už není možné. Musela si také uvědomit, že v případě, že chce konkurovat PiS musí začít spolupracovat s jinými opozičními silami. Nejlepším příkladem jsou volby do Evropského parlamentu, kde Občanská platforma pozvala ke spolupráci SLD a Polskou rolnickou stranu. Vypadalo to na návrh na spolupráci v následujících parlamentních volbách. Ovšem různé strany opozice se rozhodly, že programové rozdíly jsou příliš velké a podobný typ spolupráce jako byla ta ve volbách do EP by všechny poškodila. V těchto volbách se všechny strany opozice dohodly jen na jednotné kandidátce do Senátu.
V.S.S.: Češi sledují vývoj v Polsku jen zdálky. Často vidí PiS jako sociálně konzervativní stranu s levicovou ekonomickou politikou a euroskeptickými názory. Mně se ale zdá, že se už nejedná jen o „obyčejnou“ konzervativní politiku, ale že se PiS snaží o to systematicky změnit polský stát a společnost – a to je něco, co je s projektem Kaczyńských spojeno od samého začátku. Mýlím se?
C.K.: O tom není pochyb. V Polsku máme co do činění s vládami národně-konzervativní strany. Tato strana provedla největší sociální transfer od roku 1989. Je ale nutné si pamatovat, že konzervativní a národní hodnoty byly v jádru filosofie vlády PiS a že tu jsou také skupiny, které neměly prospěch z reforem: byly vyloučeny. Jak sis všimla, PiS je něco trochu jiného než kombinace konzervativních hodnot a hospodářského levičáctví. Vlády PiS představují „obnovu“ státu v národním a morálním duchu. Čtvrtá republika má stát na silném státě. A jen levicové chápaní vládnutí, vize o Páté republice, která by byla demokratickým, sociálním a otevřeným státem představuje alternativu jak vůči národním konzervativcům, tak neoliberálům v Polsku.
Czesław Kulesza je politický poradce a je aktivní v polském odborovém a socialistickém hnutí. Patří také k zakladatelům a členům správní rady nadace Naprzód.
Ilustrační foto: Autor -Silar, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=82190851