Nastal čas zlepšit vztahy mezi Západem a Ruskem a vrátit se k politickému realismu, zaznívá z USA.
Článek bývalého kariérního diplomata Dennise Ortblada a bývalého partnera ve firmě PricewaterhouseCoopers Krishena Mehty pro časopis National Interest míní, že je na čase, aby Západ zlepšil svoje vztahy s Ruskem a vrátil se k realismu. (Velmi podobně argumentuje i jiný článek Thomase Grahama pro Foreign Affairs s názvem Let Russia be Russia – Nechte Rusko být Ruskem – pozn. red. Přinesli jsme také zde.)
Musíme jednat s Ruskem takovým, jaké je, ne s takovým, jaké si přejeme. Rusko není naším nepřítelem, tím jsou špatné informace a strach, začínají autoři svůj text a uvádějí, že je to dojem, který si odnesli z poslední cesty do Ruska.
Autoři přiznávají, že v současných podmínkách návštěvou Ruska riskovali, že budou považováni za „Putinovy apologety“, na riziko ale přistoupili. Je podle nich důležité hledat oblasti spolupráce a postupného zlepšování vztahů. Americké bezpečnostní zájmy jsou, podle jejich mínění, stávající kvalitou vztahu s Ruskem ohroženy.
Poznatky z cesty shrnují oba autoři následovně: viděli jsme dopady ekonomických sankcí přímo, mohli jsme z první ruky sledovat, že většina Rusů si Vladimira Putina váží za to, jak stabilizoval hospodářství po tragickém propadu v 90. letech. Hovořili jsme s jadernými odborníky a vyjednavači kontroly zbrojení, kteří odsuzovali americký odchod od dohody INF a nedostatek vyjednávání o kontrole zbrojení. Mnoho starých i mladých se díky americké rusofobní atmosféře cítí vůči USA odcizeně. Nic z toho není pro USA dobré. Co s tím?
První krokem je angažování mladých. Lidé pod třicet let v Rusku poznali svobodu cestování i přístup k informacím – tuto mladou generaci si Spojené státy nemohou dovolit ztratit sankcemi ani posilováním přesvědčení, že se Západ snaží podlomit Rusko i jejich vlastní budoucnost.
Je potřeba organizovat aktivní studentské výměny mezi Ruskem, USA a Evropou, které by pomohly zabránit resentimentu mezi mladou generací.
Druhým krokem je podle autorů omezení jaderné hrozby a nové zhodnocení role NATO. Realistické bude začít s vyjednáváním o kontrole zbrojení. Rusové i Američané se přitom shodně cítí mnohem bezpečněji, pokud probíhají aktivní jednání o kontrole zbrojení a podepsané dohody platí. Nežijeme v bezpečnějším světě, když NATO pětinásobně zvyšuje počet svých jednotek na hranicích s Ruskem, varují dále. Nastal čas nového zhodnocení Ruska jako hrozby a obnovení konzistentního postoje vůči němu.
Třetím krokem je podle doporučení autorů nové zhodnocení sankční politiky a nový pohled na otázku Krymu. Sankce v době studené války směřovaly nikoliv ke kapitulaci protivníka, ale ke kompromisu, píší autoři. Příkladem jsou podle nich americké sankce vůči Polsku v 80. letech – Polsko pod jejich tíhou propustilo politické vězně a sankce byly zrušeny. Podobný vzorec vztahů k Rusku nemáme, takže v případě současných ekonomických sankcí proti Rusku cesta ven neexistuje.
V rámci nového nastavení vztahů s Ruskem je pak nutné uznat, že Krym zůstane ruský. Většina obyvatel Krymu jsou Rusové, kteří se identifikují s historickými zápasy Ruska. V roce 2014, míní Ortblad a Mehta, nebyl poloostrov daleko od krvavého konfliktu. Při cestě na Krym autoři zjistili, že místní lidí se na Ukrajinu vrátit nechtějí.
Právě teď je na čase vztahy mezi Ruskem a Západem zlepšovat a být vůči Rusku realisty. Přinese to výhody, které sankce nenesou, zdůrazňují autoři v závěru.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.