A Západ by o tom ani neměl uvažovat, míní pro Financial Times komentátor Martin Wolf.
Co mají společného papír, střelný prach a kompas? Jsou to čínské vynálezy, bez nichž by evropský rozvoj byl buď nemožný, nebo hodně obtížný.
Tyto historické příklady, píše Wolf, nám ukazují, že je v našem zájmu, aby produktivní znalosti „pluly“ celým světem. Znalosti jsou něco jako veřejný statek, mají nerivalitní podobu – používám-li je já, nebráním tím někomu dalšímu, aby je používal také. A znalosti chtějí být svobodné, píše Wolf.
Ale realizovat nápad, to je hodně drahé. Existuje problém černého pasažéra – a ochranu práv k duševnímu vlastnictví máme proto, aby je chránila vytvořením dočasného monopolu.
Ale existuje i jiný pohled na věc: tím, že bojujete proti černému pasažérovi, sami přicházíte o případné výhody černého pasažéra. Tedy o možnost dále rozvíjet myšlenky jiných lidí. Tento pohled v dlouhodobém horizontu dominuje. Celé lidstvo takto funguje – stavíme na myšlenkách těch před námi.
Dočasný monopol tedy není jedinou cestou jak motivovat inovace. Může to například být i dotovaný výzkum. Současná právní úprava ochrany duševního vlastnictví má své dobré stránky, ale je to pořád jen velmi nedokonalý kompromis uprostřed konfliktních zájmů.
Joseph Stiglitz si myslí, že přísnější regulace inovace sníží, a sníží i investice.
Vlastnická práva a ideje je silné téma, tak silné, že už je i zdrojem mezinárodních konfliktů, připomíná Wolf. Čína je nyní osočována, že ve velkém „krade duševní vlastnictví“.
Nejde ale o nic nového. V 18. století a na počátku 19. století byla Velká Británie nejinovativnější zemí a USA se ji snažily dohnat. Za export textilních strojů byly tresty. Ale stačí vzpomenout příběh Samuela Slatera, který do USA uprchnul a rozpoutal tam „průmyslovou revoluci“. A díky vlivu Alexandera Hamiltona byla ochrana proti importům součástí americké průmyslové politiky.
A jak to souvisí s dnešní Čínou? Od vstupu do WTO používá Čína rozhodně méně protekcionistickou politiku než USA v 19. století. Snaží se také zlepšit systém ochrany duševního vlastnictví, ale i tak je neustále osočována z porušování pravidel, protože, myslí si Wolf, je plně odhodlána dohnat vyspělé země.
(Wolf uvádí grafiku, kdy Čína v počtu patentů za rok 2018 jasně vede a předbíhá USA).
Čína nebude akceptovat trvalou podřadnou pozici. A my bychom to po ní ani neměli chtít. Měli bychom místo toho pracovat s myšlenkami, které se v Číně zrodí. Už se to děje, a mělo by to tak být, nabádá Wolf.
Co z toho všeho plyne?
Za prvé, ochrana duševního vlastnictví není ani vrchol morálky, ani ekonomický zákon. Může existovat kompromis. Dá se tvrdit, že patenty jsou poskytovány velmi snadno a copyright naopak trvá velmi dlouho, což prodlužuje trvání monopolu.
Za druhé, Čína se chce dostat k nejlepším technologiím, což je nevyhnutelné, dlouhodobě pak prospěšné.
Za třetí, již nyní je Čína zdrojem nového know how, takže roste i její vlastní zájem na ochraně duševního vlastnictví. V dlouhém časovém horizontu budou znalosti rovnoměrněji téct oběma směry.
A nakonec, vyspělé země by se měly koncentrovat na ochranu současného know how a více se věnovat institucím a politikám, které umožňují rozvíjet inovativní politiku. Je potřeba dál pokračovat s inovacemi, ochrana práv duševního vlastnictví je jen část řešení.
Vyspělé země také musejí při jednání s Čínou uvažovat o vzájemných výhodách. Součástí těchto diskusí musí být ochrana duševního vlastnictví, ale požadavky musejí být rozumné. Čína má plné právo stát se motorem inovací. Nesmíme se pokoušet ji zastavit.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.