A je tu poslední jazzové okénko roku 2019 z pera bubeníka (a bezpečnostního analytika) Jana Schneidera. Tentkrát začneme a skončíme snad trochu netradičně v Itálii.
Ve sváteční dny začnu trochu netradičně, ale svým způsobem stylově. Federico Fellini patří k pilířům světového kulturního bohatství, o tom asi není sporu. A nemalý podíl na tom mají i jeho spolupracovníci, například famózní skladatel Nino Rota. Jednou z perel jejich spolupráce je Vatican Fashion Show – Sfilata di moda del clero z filmu Roma. Ta hudba je prostě geniální.
A jelikož předpokládám, že ve sváteční čas máte čas, tak navrhuji –protože další ukázka je poněkud delší, a přerušovaný poslech je jako všechno přerušované k ničemu– udělejte si pohodlí (krb, whisky, doutník a pod.), odhoďte předsudky a očekávání a pozorně vyposlechněte, co vám připravil Charlie Mingus se svou partou. „Three World of Drums“ je jednou z jeho posledních kompozic, už na kontrabas nehrál, byl na vozíčku, ale sjednal si skvělou náhradu, dokonce dvě, Eddie Gomeze a Jiřího Mráze, kteří spolu s pěti bubeníky vytvořili jednu z nejbytelnějších rytmických sekcí, co jsem kdy slyšel. Z těch pěti bubeníků jsou dva perkusisti (Ray Mantilla a Sammy Figueroa), ti nehrají sóla. Ty tři světy bubnů pak představují Joe Chambers (jeho bubny jsou krásně znělé ve stylu „latin“), Danny Richmond (hodně tříská do činelů, typický jazzový projev) a Steve Gadd (nejvíce utlumené bubny ve stylu „jazz-rock“). Titulky sice zpočátku napovídají správně, ale pak jsou občas trochu popletené, ale to nevadí. Sóla jsou v této kompozici krásná a skvostný je ten smutný konec, jaký dokážou jen ti „latin“íci. Nejde o prosté bubnování, a už vůbec ne o nějakou exhibici, ale o bubenické etudy ve suitě, která je na pomezí vážné hudby.
A na rozdíl od předchozí dlouhé kompozice na závěr roku už jenom třešničku, miniaturku, lahůdku od mistra Gioachina Rossiniho: Kočičí duet! Přeji krásné dny a jazzový rok 2020!