Aktivisté by měli místo podlézání miliardářům, kteří ve vlastním zájmu utrousí maličký díl svého bohatství, trvat na striktním zdanění v jednotlivých státech.
Světové ekonomické fórum je nejen podivná událost, ale také perfektní vhled do problémů dnešního politického aktivismu, píše sociolog Case Mudde pro Guardian. Vybraná skupina pár tisícovek lidí se každoročně sejde, aby v Davosu mluvila o globálních ekonomických, politických a sociálních problémech i o klimatické krizi. Lídři byznysu se plácají po zádech s politiky.
Média v souvislosti s fórem psala, že „kapitalismus je v krizi“. To sice může platit obecně, ale pro většinu účastníků davoského fóra to neplatí. Daří se jim dobře. Naučili se na kritiku, ať už vychází z antiglobalizačního hnutí 90. let či z řad současné krajní pravice, adaptovat. Ti nejpoddajnější z kritiků jsou přijati, zavaleni chválou, napíše se komuniké o tom, že jejich vzkaz byl pochopen, a pak se pokračuje jako vždycky, popisuje Mudde rutinu Světového ekonomického fóra.
Letošní fórum je dalším příkladem takové rutiny. Nabízí „mladé tvůrce změny“, kteří „ty změnou frustrované staré“ baví vášnivými řečmi o problémech jako je klimatická změna, násilí, znečistění a rasismus. Je jasné, že nechyběla ani „Greta“ (příjmení není dle Mudda nutné dodávat), aby připomenula, že „náš dům je pořád v plamenech“.
Mezi „staré tvůrce změn“ patří například prezident Donald Trump, který roku 2017 na fóru chyběl, ale přesto mu dominoval. V roce 2018 překvapil fórum svým „pragmatismem“, a v roce 2019 opět nepřijel. Letos se vrátil, aby promluvil o svých ekonomických úspěších. Jeho projev přesto vyvolal jemné pochybnosti mezi publikem v Davosu, kde Trump dávno zdomácněl a lidé, kteří řídí trhy, ho milují, píše Mudde.
Minulý týden vysvětloval na stránkách Guardianu samozvaný spoluzakladatel hnutí Occupy Wall Street Micah White důvody, proč jede na fórum do Davosu: hodlá prý objevit „skrytý Davos“, místo, kde se svobodně diskutuje a jsou určována témata pro společnou akci proti klimatické krizi.
Za 50 let existence, píše dále Mudde v reakci na Whitova slova, se ukázalo, že tento „skrytý Davos“ je irrelevantní. Jistě, Davos v minulém roce pomohl veřejnému profilu Grety či Rutgera Bregmana. Ale na agendě fóra a na prioritách elit nezměnil vůbec nic.
Ve své podstatě je fórum nejvyšší kněžkou plutokracie, vlády superbohatých. Představuje skvělý příklad přetrvávajícího ideologického dědictví neoliberalismu, jeho často ignorovanou hegemonii. Mudde píše, že v důsledku neoliberální víry v trh došlo k tomu, že nyní věříme, že ekonomové a podnikatelé představují nejlepší řešitele našich problémů.
Kapitalismus stakeholderů jako téma letošního fóra zní sice rozumně, ale je natolik vágní, že nemá smysl. Plutokraté mohou pomocí miliardářů jako Bill Gates a George Soros stanovovat priority sociální změny a aktivisté jako Greta či celebrity jako „Bono“ do toho mohou v nejlepším případě z okraje fušovat.
Americký autor Anand Giridharadas připomíná, že filantropie je falešným náboženstvím plutokracie – ale není náhražkou za stát. Ani kapitalismus stakeholderů nebo nová drahá image davoského fóra není takovou náhražkou. Nic totiž nemění na faktu, že kapitalismus z principu vykořisťuje lidi i přírodu a nepostaví se autoritářským lídrům. Naopak je podpoří.
Spíš než podlézat miliardářům, kteří dle vlastního výběru občas darují maličký díl svého masivního bohatství, aktivisté by měli trvat na tom, aby v jednotlivých státech platila striktnější pravidla pro zdanění. Jen tak vznikne příležitost získat zpět kontrolu nad politickou agendou a jen tak bude možné určit, které problémy se mají řešit a jak taková řešení podpořit, uzavírá Mudde.
- Psali jsme také:
- Možná poslední šance na reformu kapitalismu
- Vrátí se Světové hospodářské fórum po 50 letech ke své původní myšlence?
- V Davosu objevili, že pracovníci jsou cenní
- Trump v Davosu: USA jsou vzorem pro všechny
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.