Karel Žďárský píše v souvislostmi s diskuzí o důchodové reformě o otázce spravedlivých důchodů pro ženy a muže v Česku.
Komise pro spravedlivé důchody tak, jak pokračuje ve své práci, přichází s řadou neotřelých návrhů. Tak nedávno předsedkyně komise prof. Nerudová, stejně jako ministryně Maláčová přišly s myšlenkou, že je nutno razantně zvýšit důchody a také začít odstraňovat rozdíly v důchodech mužů a žen.
Nejprve k té první myšlence. Komise navrhla, že důstojný starobní důchod by měl být alespoň 10 500 Kč. Abychom pochopili smysl tohoto návrhu, musíme vysvětlit současný systém výpočtu starobního důchodu. Dnes se starobní důchod skládá ze dvou složek. První je tzv. základní výměra důchodu, kterou dostane každý, kdo dosáhne hranice pro odchod do důchodu. V současnosti to je 3490 Kč. To jistě není žádná závratná částka, kdyby to měl být jediný příjem, asi by dotyčný jen sotva přežil. Proto pak dostane i další sociální dávky – ale přitom se zkoumá jeho příjmová situace, ale vždycky je to jen tak akorát na přežití vč. zajištění bytu
K základní výměře důchodu se pak připočítává zásluhová složka. Ta je tvořena tak, že se vezme výdělek za posledních třicet pět let – samozřejmě, že s přihlédnutím k inflaci té doby – a z ní se spočte průměrný roční výdělek, a ten se po redukcích přepočte na měsíční důchod. Proto starobní důchodce tak dostává jeden starobní důchod složený z těchto dvou částí.
Tento zdlouhavý úvod je důležitý k pochopení celého problému. Ještě dříve však musím dodat, celoživotní důchod se přirozeně redukuje a při měsíčním výdělku více než 100 000 Kč se již započítává jen minimální částka. Právě v těchto redukcích se projevuje ona solidarita ve starobních důchodech. Po posledních úpravách zákona o starobních důchodech je to již tak, že nejvyšší důchod dosahuje 30 000 Kč a tedy nemůže nastat situace, jako před poslední změnou zákona o důchodech, kdy byly nově přiznány – naprosto výjimečně – i důchody vyšší než 50 000 Kč měsíčně.
Právě existence zásluhové složky starobního důchodu je často předmětem nejrůznějších stížností. Dnes si na to stěžují zejména podnikatelé resp. OSVČ, kteří si platili – od roku 1990 – jen minimální sociální pojistné. Ti – pokud i v minulosti měli nízké platy – dostávají důchod 6, 7 a někdy i 8 tisíc korun. Ti všichni pak píší stížnosti, že je stát okrádá, že oni poctivě platili atd.
A dnes přichází Komise pro spravedlivé důchody s návrhem, že všem dá 10 500 Kč. A bez ohledu na to, jaké si platili sociální pojištění. Prostě kdo platil, či neplatil – ti všichni dostanou stejně – 10 500 Kč.
A naskýtá se logická otázka – co bude s těmi důchody vyššími než 10 500 Kč. Přepočteme je všechny tak, že základní výměru důchodu pro ně zvýšíme na 10 500 Kč a pak k nim připočteme zásluhovou složku, nebo to uděláme tak, že je ponecháme beze změny?
Přirozeně, že tušíme, že zvýšit všechny důchody přes přepočet základní výměry, by si vyžádalo desítky miliard – konkrétně je to zhruba 200 mld Kč. Kde na to vzít, to ona Komise pro spravedlivé důchody už neřeší.
A pokud by se postupovalo podle onoho návodu, že se zvýší pouze všechny důchody nižší než 10 500 na tuto částku, pak by to vyžadovalo kolem 10 mld Kč. To prý není mnoho. Jen by pak bylo dobré odpovědět na otázku, zda je to spravedlivé vůči těm, co poctivě platili sociální pojištění, mají třeba 11 nebo 12 tisíc korun – tedy skoro stejně jako ti, co platili málo, anebo vůbec neplatili. Ovšem pro Komisi pro spravedlivé důchody by to možná vůbec nebyl problém. Stejně jako to, že by došlo k nivelizaci starobních důchodů a k výraznému potlačení zásluhovosti. A já mám pocit, že alespoň nějaká by měla i při vyměřování starobních důchodů zůstat.
Jak je to s rozdíly mezi starobními důchody mužů a žen? I zde je to řešení velmi snadné – podle komise. Někteří její představitelé vysvětlují, že přece není žádný důvod, aby důchody mužů a žen byly rozdílné, protože ženy nemohou za to, že se věnují výchově dětí nebo případně i péči o někoho z vlastní či širší rodiny.
Už to samo o sobě je trochu pochybné. Přece o děti se musí starat oba rodiče a byl bych zvědav, co by se stalo, kdyby se ukázalo, že o dítě pečoval muž. Ale chápu, že rozdílné důchody pro muže a ženy mohou být problém, nazveme-li ho problémem.
Především však vycházejme z toho, že v těchto úvahách se vždy hovoří o průměrných důchodech. Pokud bychom měli konkrétní příklad, kdy žena a muž měli po celou dobu svého aktivního života stejné výdělky, pak by jejich starobní důchod musel být stejný. Pravděpodobně tedy – pokud hovoříme o průměrném starobním důchodci ženě či muži – pak je rozdíl mezi jejich důchody předmětem nejasností a otázek, proč jsou tyto důchody rozdílné.
Podle statistik nově přiznané starobní důchody mužů v roce 2019 dosáhly 15 880 Kč a průměrné starobní nově přiznané důchody žen pak byly 13 890 Kč. Rozdíl byl tedy přibližně 2 000 Kč, což je v podstatě stejný rozdíl jako v letech předchozích.
Samozřejmě, že budeme-li se dívat jen tuto absolutní úroveň důchodů, pak to vše vypadá jako naprosto zjevná diskriminace žen.
Zabýval se však někdo seriózně v oné Komisi pro spravedlivé důchody tím, jak takový rozdíl vznikl? Jsem si jist, že nikoli.
První důvod, který se uvádí, je péče o děti. Při výpočtu důchodu platí, že se vyjadřuje tzv. osobní vyměřovací základ důchodu (jak jsem výše uvedl, je to ta zásluhová složka důchodu) tak, že se objem výdělku za minulých 35 let – s korekcemi, které zohledňují inflaci minulých let – přepočítá na průměrný roční výdělek. Přitom se ovšem, pokud jde o ženu, vylučuje doba, kterou strávila při péčí o dítě. Ale to neznamená, že by žena nebyla důchodově pojištěna, její pojištění dále běží. Tedy celkový výdělek za 35 let se v takovém případě dělí menším počtem let než v případě mužů a k žádnému významnému zkreslení zde nedochází.
Dále. Podle statistik je osobní vyměřovací základ pro výpočet důchod, pokud jde o muže, v průměru vyšší o 38 %, než je průměrný vyměřovací základ pro ženu. Přiznaný důchod pro muže je však v průměru jen o 14 % vyšší, než je průměrný přiznaný důchod pro ženu.
Ten důvod je celkem jasný. Muži zpravidla mají vyšší vyměřovací základ a tento základ pak podléhá vyšším redukcím – podle zákona. Kdyby nebylo těchto redukcí, pak by důchod mužů byl ještě vyšší, než je ve skutečnosti. Připomenu, že jak už jsem výše uvedl, právě systém redukcí je do propočtu starobních důchodů zapracován proto, aby se posílila solidarita tohoto systému a že tento princip potlačuje zásluhovost v propočtu důchodu. Kromě toho – a to je velmi důležité – platí, že v průměru jsou muži o tři roky déle sociálně pojištěni než ženy. Opět zde hovoříme o průměru a zde se ještě projevuje fakt, že ženy – podle staré úpravy důchodů – nastupovaly do důchodu dříve.
Přirozeně, že do propočtu důchodů mužů a žen vchází i další faktor a tím jsou historické výdělky. Je přece známo, že ženská zaměstnanost byla a dosud je převažující v některých odvětvích s nižšími průměrnými výdělky a také, že ženy pracovaly v pozicích s nižšími výdělky. Zejména např. ve školství, zdravotnictví, nebo v textilním průmyslu, v obchodě, v sociální péči, nebo i ve školství, zejména v předškolní výchově, ale i administrativě atd. byla v minulosti výdělková úroveň nižší a to přirozeně se projevuje právě v úhrnu celoživotních výdělků.
Toto je minulost, kterou nelze změnit, pokud nechceme zcela „přeorat“ systém sociálního pojištění. Ovšem je nutno si i říci, že rozdíly ve struktuře zaměstnanosti tohoto charakteru přetrvají i do budoucna a očekávat, že ve všech odvětvích v národním hospodářství budou stejné výdělky a tedy i perspektivně to bude zakládat i důvod, mít stejné důchody, je hodně naivní.
V neposlední řadě – pro všechny, kteří tvrdí, že ženy jsou diskriminovány při výpočtu starobního důchodu, je nutno uvést i další fakt. V současnosti pro ženy platí – protože stále ještě v průměru odcházejí do důchodu dříve podle počtu dětí a žijí déle – že pobírají v průměru o 9 let déle starobní důchod než muži. Za tu dobu celoživotní objem starobního důchodu průměrné ženy vysoce překročí celoživotní objem důchodu průměrného muže. Jakou v tom potom hledat diskriminaci?
Ono to tvrzení vypadá možná nadsazené a možná i těžko k uvěření. Ale ten rozdíl se dá celkem snadno spočítat, vyjdeme-li z dat o průměrných důchodech za rok 2019.
Podle demografických tabulek zachycujících tzv. naději na dožití, pak muž ve věku 65 let má v současnosti statistickou naději, že bude žít ještě dalších 16,1 roku. Žena ve věku 65 let pak má naději se dožít dalších 19,7 roku. Pokud bychom vyšli z toho, že žena pobírá starobní důchod o 9 let déle než muž, pak jsou to tato čísla. Muž, který bude pobírat starobní důchod, pak může dostat – při průměrném důchodu výše uvedeném – za 16,1 roku celkem 2 miliony 862 tisíc Kč. Žena, která by dostávala důchod o devět let déle, pak by měla naději na 4 miliony.
Můžeme udělat ještě jeden propočet. Muži a ženy vstupují do důchodu ve věku 65 let. Muž za 16,1 roku inkasuje 2,862 mil.Kč. Žena za 19,7 let dostane 3,487 mil Kč tedy bezmála 3,5 mil Kč a to i při jejím nižším průměrném důchodu.
Není to samozřejmě zásluha žen, že žijí déle. Je to přírodní zákonitost, která je dána člověku jako živočišnému druhu. Máme proto z toho odvozovat závěr o tom, že je nutno vyrovnat tyto důchody?
Co k těmto datům ještě říci? Podle mého soudu návrhy Komise pro spravedlivé důchody dokazují – bohužel z mého pohledu – smutný fakt. Dnes se málo pracuje s fakty, s čísly, se statistikou. Možná proto, že k tomu absolventi vysokých škol, patrně i těch zahraničních, vůbec nejsou vedeni, resp. nemají elementární praxi v hodnocení takových dat, jejich interpretaci a ztrácejí i schopnost je pak zhodnotit. Proto pak spoléhají jen na své pocity v domnění, že tyto pocity musí být pravdou, když „to přece navenek tak vypadá“.
Odtud se pak rodí nápady na spravedlivé důchody. Vůbec název oné důchodové komise – pro spravedlivé důchody – vytváří domněnku, že teď teprve se ty starobní důchody začnou počítat správně a tu minulost – kterou takto a priori označíme za nespravedlivou – napravíme. Možná si přitom připadáme i jako šiřitelé osvěty a nových myšlenek a nadějí, že teprve teď začíná nový svět a zejména vdechneme novou naději těm mladým, mezi kterými současně šíříme nesmyslné představy o tom, že na důchody v budoucnu nebude a my se právě teď o ně postaráme.
Přitom se vůbec nejsme ochotni zabývat příčinami toho, jak se současná praxe formovala. S tím souvisí i další fakt. Je jím snaha změnit současnost – navzdory tomu, co je objektivní – navzdory přírodě. Není právě v takových nápadech na změny ve společnosti – skoro proti přirozenému běhu života – právě jeden z rysů neomarxismu, jak byl nejednou definován i na tomto webu?
Vrátím-li se zpět důchodům. Není důvod pochybovat o tom, že v budoucnu se pravděpodobně úroveň mužských a ženských důchodů mírně sblíží. Ale vyrovnat se nemůže. A s čím vůbec nesouhlasím, je návrh, či představa, že bychom nalezli nějakou zázračnou formuli, jak je nějak administrativně vyrovnat. Jediný způsob, jak by toho bylo možné dosáhnout, by bylo přerozdělit část důchodů mužů ve prospěch žen. Jinak to udělat nelze.
Chápu, že je pro kritiky současného systému, kteří tak volají po vyrovnání důchodů mužů a žen – obtížné přiznat, že současný systém propočtu důchodu je pro ženy výhodný. Snad by bylo dobré hledat jinde, co změnit v důchodech, zda třeba nezvýšit zásluhovost?