Podle bývalého guvernéra ECB se vysoké vládní dluhy stanou novým normálem.
Bývalý guvernér Evropské centrální banky, Mario Draghi, píše pro Financial Times o tom, že vysoké vládní dluhy se stanou normálem.
Podle Draghiho čelíme lidské tragédii potenciálně biblických rozměrů. Je potřeba podpořit kroky vlád, které směřují k záchraně lidských životů. Jsou tu ale také ekonomické náklady. Řada lidí čelí existenční krizi. Každým dnem se zhoršují ekonomické zprávy a hluboká recese je nevyhnutelná.
Je potřeba jednat silou a zároveň s dostatečnou rychlostí. Je jasné, že řešení povedou k nárůstu veřejného dluhu. Vysoké úrovně veřejných dluhů se stanou trvalým rysem našich ekonomik a budou spjaty s rušením dluhů soukromého sektoru.
Je úkolem státu chránit své občany a ekonomiku proti šoku, který nevznikl díky jejich selhání a který nemohou vstřebat. Válka, připomíná Draghi, je v tomto ohledu relevantní precedent. Minimum nákladů způsobených válkou bylo kryto daňovými příjmy.
Nyní jde o to, jak stát musí využít zdroje. Jedna věc je zajistit lidem základní příjem, ale další se týká toho, aby neztratili práci. Pokud by se to stalo, pak hrozí prodloužení deprese, pak se ekonomice může natrvalo snížit kapacita.
Mnoho vlád už představilo opatření ve formě dávek, podpory v nezaměstnanosti, či odložení platby daní. Ochrana zaměstnanosti a výrobní kapacity potřebuje rychlou odezvu v oblasti podpory likvidity. I když i zde již řada vlád začala jednat, je potřeba představit komplexnější přístup.
Je potřeba mobilizovat celý finanční systém: dluhopisový trh, banky, či dokonce poštovní služby. Banky mohou konat ihned, mohou vytvořit peníze okamžitě tím, že povolí přečerpání účtu.
Banky musí ihned začít půjčovat firmám za nulové náklady. Tím se ovšem stanou nástrojem veřejné politiky, což znamená, že musejí dostat zdroje od vlád. Například ve formě státních záruk. Regulace či pravidla pro záruky tady musejí stranou. Náklady na půjčování musejí být nulové bez ohledu na to, jak moc je firma vnímána rizikově. Firmy ovšem nesmějí čerpat likviditu jen proto, že úvěry budou levné.
Draghi načrtává dvě možnosti. Vlády budou půjčovatelům hradit výdaje. Nebo půjčovatelé selžou a pak zaskočí vláda se zárukami. Co se týká morálního hazardu, první varianta je lepší. Druhá ale asi bude levnější. V obou to však bude vláda, kdo ponese břemeno.
Vládní dluhy nepochybně vzrostou, ale destrukce výrobních kapacit a vysoká nezaměstnanost by byly mnohem horší – narušily by fiskální bázi a odrazily by se velmi negativně na vládním dluhu. Je ale třeba připomenout, že vzhledem k dnešním (a zřejmě i budoucím) úrokovým sazbám to nemusí znamenat, že vzrostou náklady na obsluhu dluhu.
Evropa může krizi zvládnout dobře. Má na to kanály i silný veřejný sektor. Rychlost je ale pro efektivitu opatření zásadní.
Stejně jako ve válce, musíme změnit své myšlení, nabádá Draghi. Není to cyklický šok, ztráta příjmů nevznikla vinou těch, kteří jí budou trpět. Váhání může způsobit, že škody budou nevratné.
Soukromý sektor se ocitá v problémech kvůli „zavření ekonomiky“ (které je nutné a žádoucí), což znamená, že vlády musejí zaskočit, musí být zmobilizovány banky, a Evropané by se měli v krizi vzájemně podporovat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.