Foreign Affairs zveřejnily nový průzkum veřejného mínění, který ukazuje, že na Západě je zkušenost mála zaměňována za zkušenost všech.
Autoři John O’Loughlin, Gerard Toal a Kristin M. Bakke na stránkách časopisu Foreign Affairs píší o situaci kolem Krymu šest let po jeho anexi Ruskou federací.
16. března 2014 bylo na Krymu zorganizováno rychlé referendum, které mělo legitimizovat převzetí poloostrova Ruskem. Podle oficiálních výsledků podpořilo možnost připojit se k Ruské federaci 97 % Krymčanů. Většina mezinárodní komunity ale považuje referendum za podvod, který se konal ve stínu zbraní. Podle tohoto výkladu se Krym k Rusku nepřipojil, ale byl anektován. (Pozn.red.: v rešerši zachováváme původní užití pojmů – pokud autoři píší o anexi, používáme slovo anexe, píší-li o připojení, používáme slovo připojení.)
Rusko a jeho kritici hodnotí tuto událost rozdílně. Ruská strana si připomíná „návrat Krymu“ do Ruska, ministr zahraničí USA Mike Pompeo naopak systematicky opakuje, že USA nikdy neuznají ruské nároky na suverenitu nad Krymem. „Krym je Ukrajina“, říká Pompeo.
Jak to vidí na Krymu?
Jak to ale vidí občané Krymu, ptá se článek. Cítí, že žijí na okupovaném území a pod vládou ruských nájezdníků? Někteří jistě ano – příkladem jsou krymští Tataři a jejich represe, která je zdokumentována lidskoprávními organizacemi. Na Západě se ale nedává většinové krymské populaci stejný prostor jako disentu. Průzkum autorů srovnává data z let 2014 a 2019, která ukazují, že Krymčané vesměs ruskou anexi svého regionu podporují, což komplikuje západní narativ, dle kterého byl Krym agresívně uloupen Ruskem.
Referendum v roce 2014 bylo značně zmanipulováno – bylo uspořádáno narychlo v polarizovaném kontextu předcházející vojenské invaze a ti, kteří byli proti, ho bojkotovali. Většina obyvatel, nikoliv všichni, ale nepochybně připojení k Rusku přivítala. Dokazuje to celá řada průzkumů veřejného mínění z roku 2014.
Autoři již v prosinci 2014, kdy s Centrem Levada spolupracovali na průzkumu veřejného mínění, psali o viditelném rozporu mezi míněním obyvatel Krymu a míněním mezinárodního společenství. Krymčanům nijak nevadilo, že Rusko jednalo těžkopádně a manipulovalo mezinárodní právo a normy.
Od roku 2014 směřovaly z Ruska na Krym velké peníze. Došlo k značnému odpojení Krymu od ukrajinské infrastruktury (voda, plyn, dopravní systém i elektrická energie), dnes je elektrická energie dodávána z Rostova, plyn z Krasnodaru a Rusko postavilo 19 km dlouhý Kerčský most, kterým spojilo poloostrov s pevninou. Podle některých odhadů se na Krym přestěhovalo na čtvrt milionů Rusů. Krym tedy v roce 2019 představoval nejrychleji rostoucí region v Rusku a přitahoval ruské turisty.
Pozitivní očekávání?
V prosinci 2019 požádali autoři Centrum Levada o nový průzkum veřejného mínění na Krymu. Byl proveden formou rozhovoru z očí do očí s 826 lidmi s mírou odezvy 54 %. Otázky byly jednak přímé, jednak experimentální. Etnický vzorek respondentů odpovídal podílu populace podle krymského sčítání lidu z roku 2014: 66 % Rusů, 13 % Tatarů a 16 % Ukrajinců.
Anexe Krymu v roce 2014 vzbudila mezi Krymčany optimismus a očekávání pozitivních změn. Od roku 2014 sem Rusko investovalo kolem 20 miliard dolarů a poloostrov integrovalo do ruské infrastruktury. Srovnání obou výzkumů umožňuje porovnat očekávání roku 2014 s pocity Krymčanů po pěti letech.
V roce 2014 očekávalo 93 % Rusů zlepšení svého života během dvou let. O pět let později optimismus opadl na 71 %. Podíl Tatarů, kteří si mysleli, že pro ně bude výhodné být součástí Ruska, se zvýšil z 50 % v roce 2014 na 81 % dnes. Ukrajinci na Krymu zůstávají optimističtí: 75 % v roce 2014 očekávalo, že se jim bude dařit lépe, v roce 2019 to bylo skoro 72 %. Obecně se jedná o vysokou úroveň optimismu, píší autoři.
Navzdory každodenním logistickým komplikacím spojeným s odtržením od Ukrajiny zůstává podpora připojení k Rusku vysoká. Souhlas s výsledky referenda v roce 2014 se nezměnil: v případě Rusů je to 84 %, v případě Ukrajinců 77 %. Překvapením ale je, že se podpora připojení zvýšila mezi Tatary. V roce 2014 jich souhlasilo 21 %, v roce 2019 pak 52 %. Ve srovnání s Rusy a Ukrajinci je procento souhlasu stále o 20 až 30 % nižší. Článek připomíná složité vztahy krymských Tatarů s Moskvou, ale přesto konstatuje, že za pět let se jejich vnímání připojení k Rusku zlepšilo a dramaticky se v tomto ohledu snížil rozdíl mezi nimi a jejich ruskými a ukrajinskými spoluobčany.
Průzkum také ukázal, že mezi Krymčany opadly obavy z ekonomických sankcí Západu vůči Rusku. V roce 2014 se dopadů sankcí bálo 80 % dotázaných, v roce 2019 to bylo 54 %.
Přes vstřícný postoj k anexi dokáží Krymčané rychle pojmenovat přetrvávající problémy. 73 % z dotázaných v roce 2014 očekávalo velké nebo značné problémy kvůli připojení k Rusku a mnohé z nich musí řešit i po pěti letech.
V hodnocení problémů poloostrova se neprojevily etnické rozdíly. Všichni respondenti vyjadřovali velké ekonomické obavy – nízké penze a mzdy, pokračující strašák nezaměstnanosti. Mají obavy z ekonomické udržitelnosti, inflace a pomalého rozvoje infrastruktury, trápí je nízké investice do školství a zdravotnictví. Zároveň jsou ale méně znepokojeni politickými otázkami, včetně povahy národní a místní vlády, lidských práv či vztahů s Ukrajinou a dalšími zeměmi.
Zkušenost mála není zkušeností všech
Vladimir Putin, architekt anexe Krymu, je hodnocen v roce 2019 stejně. Celkový Putinův rating v Rusku klesá, podle posledního průzkumu Levada Centra z ledna 2020 je na 68 %. Na Krymu má Putin podporu 55 % – vyšší mezi Ukrajinci (61 %) a Rusy (60 %) než mezi Tatary (34 %).
Na otázku, zda Putinovi důvěřují, odpověděli obyvatelé Krymu z 85 % kladně, stejně jako v roce 2014.
Autoři článku v závěru míní, že výsledky průzkumu by neměly rozptýlit kritiku ze strany ukrajinských aktivistů a západních podporovatelů Ukrajiny. Na Krymu nepochybně dochází k porušování lidských práv, pro aktivisty a odpůrce anexe je život na Krymu složitý a korupce je endemická.
Ovšem tvrzení, že Krymčané žijí „v podmínkách okupace“, jak tvrdí ukrajinští aktivisté a západní politici, zaměňuje zkušenost mála za zkušenost všech. Většina obyvatel Krymu nevnímá ruskou vládu jako opresivní, cizí nebo nevítanou. Podle posledního průzkumu jsou naopak přiměřeně šťastní, že žijí v Putinově Rusku.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.