Europoslankyně Kateřina Konečná (KSČM) píše o tom, co stojí za mantrou „zboží musí proudit“ v případě americké korporace Amazon v době pandemie nemoci COVID-19…
Možná si vzpomenete na známý citát z filmu Duna (1984), kterou natočil režisér David Lynch, jenž říká „koření musí proudit“. Je to taková mantra, kterou opakují postavy ve filmu jakožto nejvyšší argument pro i krutá rozhodnutí. Kořením se zde myslím zvláštní druh směsi, která umožňuje prodloužit život, rozšířit lidské vědomí a ohýbat prostor, čímž umožňuje téměř okamžité mezihvězdné cestování. Toto koření se nachází na jediné planetě ve vesmíru a tou je planeta Arrakis, známá jako Duna.
Stejně jako ve výše uvedeném filmu, i dnes existuje taková mantra, která zdánlivě odůvodňuje vše. Je jí „zboží musí proudit“ a vyjadřuje tak do značné míry to, v čem jsou problémy dnešní globální kapitalistické ekonomiky. Velká část dodavatelsko-spotřebitelského řetězce byla zasažena krizí a díky vzájemnému propojení se šok přeléval z jednoho konce na druhý. Od výrobny součástek, přes jejich montovny, až po finalizaci produktu. Česká republika, která je z části uprostřed tohoto řetězce, to zná dobře.
Jenže nyní nejde o abstraktní úvahy nad globalizovanou ekonomikou. Jde o lidské životy, které jsou v zájmu zisku riskovány jednou z největších a nejbohatších firem na světě. To firmou je Amazon, gigantický internetový obchod a provozovatel mnoha webových a cloudových služeb. Během krize jeho zisky ještě vzrostly, protože se ve Spojených státech, kde leží hlavní centrum jeho podnikání v oblasti internetového prodeje, je ještě zvýšil. Stal se totiž jedním z mála míst, odkud lidé mohou nakoupit vše potřebné.
Za nárůstem zisků ale nestojí jen dobré služby firmy, ale hlavně její pověstná snaha vyždímat ze zaměstnanců co se dá. Není náhodou, že několik let po sobě stávkují zaměstnanci ve skladech Amazonu v Německu, protože odmítají šikanování ze strany vedení. Nyní, v době koronaviru, už nejde jen o „pouhou“ šikanu, ale rovnou o životy.
V několika skladech v USA se totiž začala šířit nákaza mezi zaměstnanci. Sklad, jako je například ten v městě Newark v New Jersey, zaměstnává na 5000 zaměstnanců. Když tamní zástupce manažera, Christian Smalls začal na začátku března posílat domů jednoho zaměstnance za druhým, rozhodl se, že s tím musí něco dělat. Vedení podniku ho ignorovalo a on zůstal bez příjmu a dál se snažil všemožně organizovat stávku i politický lobbying za to, aby byla skladiště Amazonu okamžitě uzavřena a zaměstnanci dostali 100 % mzdy. Mezitím se potvrdily první případy koronaviru. A proč vlastně nemocní lidé do práce chodí? Protože Amazon jim ve Státech žádnou nemocenskou neplatí. Podobné protesty se odehrály také v Chicagu, Seattlu a na řadě dalších míst. Není nutné připomínat, že právě takovéto provozy, kde navíc nejsou poskytovány ochranné pomůcky, mohou být obrovským množištěm nákazy.
Abychom ale nebyli jen v USA. Amazon má svůj sklad také v České republice, konkrétně v Dobrovízi u Prahy. I tam jsou podle svědectví zaměstnanců podmínky více než tvrdé. Zaměstnanci dostávají jednorázové roušky vždy 1 ks na směnu a jedny látkové pracovní rukavice na měsíc. Směna trvá i deset hodin, takže zhruba v pětině už může být rouška jen přenašeč nákazy, nikoli ochranou. Stejně tak látkové rukavice neposkytují žádnou ochranu, a pokud nejsou po směně vyvařeny, mohou být jen místem, kde virus čeká na další předání. Veškerá opatření samozřejmě přicházejí z americké centrály.
Ani čeští zaměstnanci v tomto nejsou sami. Po Evropě existuje řada míst, kde se lidé bojí o svůj život a jsou nuceni chodit do práce, která je ale v době pandemie zbytná. I proto jsme podepsala výzvu několika europoslanců, kteří vyzývají vedení společnosti v Evropě, aby firma uzavřela do konce nouzového stavu v Evropy všechny svoje provozovny a zaměstnancům vyplácela plnou mzdu. Jen tak může Amazon dostát své společenské odpovědnosti v této krizové době a přispět k rychlému ukončení nouzového stavu. Může také dokázat, že mu jde více o lidské životy než o jeho zisky.