Terezie Daňková ukazuje na zkušenosti s domácí školní výukou v době karantény, která odhalila nerovnosti možností a šancí.
Haranténa je nový výraz vytvořený při současné karanténě. Děti máme doma. Spousta z nás si to i užívá, tráví s dětmi více času, učí se a diskutuje. Starší dcera už má po maturitě a pracuje. Mladší syn má svůj pokoj, svůj počítač, mobil s internetovým připojením. K dispozici sdílenou tiskárnu a skener. Je už v šesté třídě, takže mě potřebuje jen občas, poradit a popostrčit. Občas vynadat, ať už si k tomu kouká sednout. Obě účetní v naší firmě mají na střídačku „home office“, aby se doma učily se svými dětmi. Jedna má dvě na základní škole a druhá má jedno na střední druhé na základní a třetí ve školce.
Děti se mají doma učit. Schopnost samostudia po delší dobu ale potřebuje člověk v podstatě až na vysoké škole. Do té doby potřebuje vedení. Pokud možno každodenní. Dítě není schopno si naplánovat rozvrh dne, a už vůbec ne rozvrhnout látku v řádu týdnů a pravidelně se samo vzdělávat a připravovat. Tohle až do maturity dělá škola a dnes jsme to ze dne na den přenesli na rodinu.
Škola, i když se nám nezdá, poskytuje z velké části stejné prostředí pro všechny děti. Sedí ve stejných třídách, učí je stejní učitelé. Jestli má táta na výplatní pásce dvacet tisíc nebo padesát. A jak je to dnes? Mámy a tátové jako já si opakují učivo. Zařizují aplikace na přístup na internet na sdílené vyučování. Podle své současné situace spěchají z práce, přerušují na pár hodin „home office“ anebo se snaží odehnat starosti ze ztráty zaměstnání, aby se na chvíli věnovali výuce dětí. Třeba tomu, jaké jsou státní symboly, jak se počítají kvadratické rovnice, co významného se odehrálo 2. prosince 1805, která země má největší rozlohu na světě (jen příklad kolik předmětů si rodiče musí oživit). Tato skupina dětí, se do školy vrátí nějak připravená navázat další výuku. Shrnu-li své osobní zkušenosti s karanténou – dítě potřebuje ke zvládnutí současné situace počítač s připojením k internetu, které umožní videostreaming. Pokud možno i chytrý mobil s různými aplikacemi. Klidný pokoj, pokud možno vlastní, tiskárnu a skener. K tomu jednoho dospělého na jednu až čtyři hodiny denně. V byznysovém žargonu: potřebujete kancl, hardware, software, internet a 20 člověkohodin odborného konzultanta týdně. Firma, co tohle měla, už má kromě kamenné prodejny i e-shop. Ne každá firma to měla. Ne každá rodina a dítě to má. Pokud ovšem cokoli z toho nemá, vrátí se do školy nepřipravené.
Perličkou na celé situaci je přístup některých učitelů ke komunikaci pomocí nových médií. Ještě před karanténou jsem se setkala ve vlastní rodině s následujícím příkladem: zadání úkolu bylo zpracovat powerpointovou prezentaci o zvířeti a zaslat ji v termínu e-mailem. Učitelka již tedy předpokládala takto vybavený počítač jako standardní součást domácnosti. Chlapec, nadšený chovatel, několik hodin připravoval prezentaci v powerpointu. Slabé internetové připojení neumožnilo tuto prezentaci odeslat. Matka chlapce hned následující den koupila flešku, prezentaci nahrála a chlapec ji donesl do školy. Dostal pětku, protože nesplnil zadání. Chtěla jsem to jít do školy řešit. Ale matka chlapce trvala na tom, že to není nutné. Chlapci řekla, že to měl krásné a že si z pětky nemá nic dělat. Stěžovat si na učitelku by mohlo přinést víc problémů než užitku. Přemohla jsem tedy vztek a z mého pohledu zjevnou nespravedlnost neřešila. Dnes jsou sociální sítě plné nářků zoufalých matek, které mají stejné zkušenosti. Děti jsou penalizované za nedostatečné vybavení? To je má naučit, co? Že byrokracie a administrativa v jejich životech vždycky zvítězí nad obsahem? Má je to naučit považovat systém za nepřítele, ještě než půjdou do práce? Jistě, že je třeba sdělit dětem, že se musí dodržovat i administrativní pravidla. Budou se s tím v práci setkávat. Ale otázkou je, zda to mají takto zakoušet v jedenácti letech.
Bude třeba mít nachystanou strategii, včetně komunikační strategie, jak tyto děti třeba „nepustit do dalšího ročníku“. Záměrně nepoužívám slovo „propadnout“. Pro část z nich už tohle samotné bude trauma.