Ivo Šebestík píše ve své glose o tom, že civilizace se dovede udržet proti chaosu jen díky tomu, že dokážeme bojovat s lidským egoismem.
Kdyby jednou archeologové budoucích generací ve vrstvách z konce 20. a počátku 21. století odkryli záznamy mediálních témat, nahrávky televizních šotů a debat, ztrouchnivělé novinové a časopisecké strany jistých tištěných periodik, napůl shnilé poznámkové bloky mnohých politiků a „aktivistů“, jejich notebooky a další zdánlivě doklady o životě a myšlení dávných lidí prehistorické kultury atomového věku, dostali by potomci v budoucnosti dokonale falešný obraz našich současných životů.
Kdyby totiž lidé naší doby žili skutečně tím, čím žijí (či se živí) některá média, jisté neziskovky „v balíku“, aktivisté v cizích službách a též „v balíku“, a politici ustavičně pátrající po vinících tam, kde nejsou, hledající sebemenší příležitost ke sporům a konfliktům, pak by celé národy putovaly svorně do blázince. Naštěstí je každodenní všední život naprosté většiny lidí nesrovnatelně praktičtější, rozumnější, odpovědnější a kreativnější, než životy těchto nadšenců pro věc zkázy.
Každý národ na světě má v sobě jisté procento lidí, bez kterých by se snadno obešel a bez nichž by civilizace vzkvétala mnohem rychleji, snáze a hlavně rozumněji a bezpečněji. Bohužel, čert, jenž nejspíš aktivně spolupracoval se Stvořitelem při konstrukci lidstva (u projektování jiných tvorů si čert ovšem dopřál posilujícího spánku a Stvořiteli nepřekážel), v nestřeženém okamžiku vložil též i těmto lidem do vínku obrovskou touhu po zviditelnění. Takže od těch dob tito čertem obdarovaní lidé neobývají pustá místa stranou civilizace, jež by jim slušela, ale houfně se derou do politiky, do funkcí a v moderních časech též i do médií.
Bohužel, si tito čertovští jedinci nemíní dát pohov ani v časech krizových, kdy se rozumní lidé všech národů drží velice zpátky, pokud jde o zisky a osobní ambice, a vykazují spíše ochotu k nezištné spolupráci než k vyhledávání sporů a zasévání svárů. Ani COVID-19 exempláře škodlivého druhu pochopitelně nezastavil, a tak se stále hlásí o slovo přesně podle hesla, jež ve slavném a dnes již klasickém kresleném filmu Stvoření světa pronesl právě onen zmíněný rohatec: „Perte se a žerte se!“
Naštěstí se v dlouhém evolučním vývoji lidského druhu přece jenom prosadily spolupráce a solidarita více než bezohledné prosazování vlastních zájmů, které se takovýmto exemplářům dost často (bohužel, ne vždy!) vracelo jako bumerang. Kdyby to dobré v člověku alespoň v těsném poměru, o jednu koňskou délku, po celou dobu dějin stále nevítězilo nad extrémním egoismem, civilizace lidí by se dávno rozpadla v chaosu plném násilí. Proto čím méně pozornosti se bude dostávat lidem, jejichž jména se stále vynořují se stejnou jednotvárností jako figurky na pražském orloji, kdykoliv se zrodí naděje na to rozvrátit bezpečí a zasít někde svár, tím bude v českých zemích lépe.