Usilování o odolnost má svoje úskalí v případě, že povede k deglobalizaci jako tvorbě obchodních překážek.
Úvodník Financial Times se věnoval tématu odolnosti. Firmy by měly výrobní řetězce učinit robustnější.
Pandemie koronaviru vedla k tomu, že řada vlád se začala kritičtěji dívat na zapojení své země do světových výrobních řetězců. Vláda Velké Británie zkoumá v „project defend“, jak diverzifikovat své obchodní vztahy a jak snížit závislost na Číně. Podobně jedná i EU, což najdeme rovněž v jejím pokoronavirovém balíčku.
Jsou to logické kroky. Zoufalý nedostatek roušek i ventilátorů na začátku pandemie ukázal kolik zemí není dostatečně připraveno na krizi ve zdravotnictví. Tato zkušenost dále zesílila obavy z přílišné závislosti na Číně, a to včetně technologií firmy Huawei, tvrdí úvodník.
Usilování o resilienci, neboli odolnost, s sebou nese ale jiná rizika. Odolnost může být viděna jako opak ke globalizaci a v takovém případě povede k nárůstu obchodních překážek. Právě bariéry by mohly pomoci vrátit domů výrobu základního zboží. To je ale předčasná úvaha, protože jen ty skutečně velké země mohou usilovat o soběstačnost ve zdravotnickém materiálu či v oblasti národní bezpečnosti. A navíc také domácí řetězce může potkat nějaká katastrofa a mohou být narušeny.
Deglobalizace nezaručí odolnost, je potřeba hledat jiné cesty, tvrdí úvodník. Zájem soukromého sektoru bude s těmito strategickými úvahami v souladu. Řada firem se od „just in time“, posouvá do jiného typu uvažování, do „just in case.“
Vlády mohou navýšit strategické zásoby v klíčových statcích a mohou také vytvořit systém pobídek pro firmy, aby učinily totéž.
První nápad se týká transparentního reportování tak, aby firmy, investoři i vlády věděly, kde jsou případná slabá místa. Další je pak něco podobného jako požadavek likvidity na banky. Tedy požadovat po firmách „zásoby“ tak, aby byly schopné fungovat i nějakou dobu po vypadnutí dodávek. Koneckonců, je tu možná další bankovní analogie – provádění stresových testů a případně jako reakce nalezení dalšího dodavatele.
Nicméně u toho role vlády nemůže skončit. Veřejný zájem překračuje zájem jedné firmy. Pro firmu totiž platí, že zásoby i dvojí dodavatelé jsou drazí. Firmy se budou snažit doufat, že „zlé časy“ nepřijdou. Zde může tedy vláda zasáhnout pomocí daňových a dalších nástrojů – zásoby a diverzifikace dodavatelů by mohly podléhat nějaké daňové výhodě či regulatorní úpravě.
Vzhledem k politické divergenci mezi třemi hlavními bloky, tj. mezi USA, EU a Čínou, je jasné, že regionalizace nastane. Bezesporu tomu tak bude v případě citlivých komodit. Koordinace politik k odolnosti je téma, které se nejlépe bude realizovat na regionální úrovni. Deglobalizaci je ale třeba se vyhnout, nabádají FT.
Je patrné, že existuje dobrý důvod, proč se smířit s dodatečnými náklady, které ekonomiky pojistí proti přerušení dodávek. Ale to neznamená vzdát se výhod, které plynou z mezinárodní dělby práce.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.