Nové hnutí. Už zase

Anna Veselá komentuje nápad jednoho z lídrů Milionu chvilek pro demokracii přejít do aktivní politiky. Co čekat od nového hnutí?

Na začátku tohoto týdne rozvířil politické vlny Mikuláš Minář, který po předchozích náznacích potvrdil, že odchází z čela hnutí Milion chvilek pro demokracii a bude usilovat o vlastní projekt. V rozhovorech bylo možné se dočíst o jeho frustraci z neúspěšného tlaku na opoziční strany, které zřejmě podle Mináře „nesplnily zadání“ z velkých demonstrací, které se hnutí podařilo organizovat.

Osud protestních hnutí, kterých je dnes z řady důvodů (uveďme jako jeden z důvodů vzájemnou podobnost establishmentových stran a jejich snaha o zachování statu quo) velké množství, může nabývat několika scénářů.

Protestní hnutí může po nějaké době prostě vyšumět. Udržet protestní charakter a mobilizační potenciál delší dobu (tj. několik měsíců) není lehký úkol. Platí to zejména, pokud nejsou vidět politické výsledky, např. v podobě demise vlády, jejích značných ústupků apod. Neznamená to, že hnutí zcela zmizí beze stopy. Pokud byly vytvořeny základy politického programu (tj. existovala shoda na nějakém minimálním pozitivním základu) může tyto prvky převzít jiný, už existující subjekt. Tuto situaci můžeme pozorovat například u radikálního křídla Demokratické strany v USA. Kandidát Bernie Sanders sice neuspěl, ale radikální křídlo bezesporu posílilo a inkorporovalo do sebe prvky Occupy Wall Street.

Další možností je přetvoření hnutí na politický subjekt. Příkladem je italské hnutí Pěti hvězd v Itálii. Právě na příkladu tohoto hnutí se ukazuje, že vytvořit koherentní politický subjekt je velice obtížný úkol, stejně jako v krátkém čase vygenerovat odborníky na různou škálu problematik a schopné politiky. V těchto případech je značné riziko, že politická vlna nespokojenosti vynese nahoru lidi, kteří prostě nemají politické schopnosti, aby „ustáli“ vysokou funkci. S jejich neúspěchy je pak ohrožen osud celé politické formace.

Mikuláš Minář se vydal specifickou cestou. Jako nejviditelnější postava hnutí, které bylo schopno opakovaně organizovat velké protestní akce (regionálně i centrálně), se rozhodl hnutí opustit a pokusit se zformovat vlastní politický subjekt. Hnutí přitom bude dále existovat. Je ale zřejmé, že protestní potenciál hnutí se (a to nejen kvůli koronaviru) značně vyčerpal a že frustrován zřejmě nebude jen Minář.

Vytvoření nového politického subjektu je nelehký úkol. Na levé straně, či spíše na liberálním kvadrantu politického spektra jsme v posledních měsících byli svědky založení nových formací – Budoucnosti a Levice. Zároveň platí, že česká politická scéna je už tak extrémně roztříštěná. Na první pohled je to patrné na složení Poslanecké sněmovny.

Minář v rozhovorech dal najevo, že ho opozice svým přístupem zklamala. Co od ní ale očekával? Slučovací sjezd? Mezi stranami, se kterými zástupci hnutí Milion chvilek pravidelně jednali, možná nejsou velké ideologické rozdíly, ale zato jsou přítomna velká ega jejich představitelů, ale také zájmy různých skupin, které dané strany míní zastupovat. Minář má ale pravdu v tom, že strany tzv. demobloku skutečně nedělají kroky, aby získaly na svou stranu třeba aktuálně nespokojené voliče hnutí ANO. Zablokování jednorázového bonusu pro důchodce je názornou ukázkou kontraproduktivní opoziční politiky.

Strany demobloku se všechny tísní v podobném prostoru politického spektra, pohybují se na pravém středu a mají spíše liberální charakter (ODS pod vedením předsedy Fialy svůj konzervativní rys dosti otupila). Jejich představitelé jsou navíc často spjati s dobou, proti které se premiér Andrej Babiš úspěšně vyhradil.

Minář prozatím podrobnosti o zaměření nového politického subjektu neprozradil. Odhaduji, že i jeho projekt bude mít spíše liberální zaměření, charakter hnutí (mobilizace občanů), spoléhání se na „odborníky“, což je technokratický přístup, kterým se oficiálně zaštituje hnutí ANO, ale také Piráti. Tento přístup často působí sympaticky, ale zapomíná se na to, že „odborné“ otázky jsou téměř vždy výsostné politikum. Chybějící ideologická páteř se pak projevuje kolísáním v socio-ekonomických otázkách, které může stranu učinit zcela nečitelnou.

Mikuláš Minář nicméně využívá dobrého načasování. Premiér Babiš udělal řadu chyb. V ekonomické sféře se kumuluje řada problémů. Opozice bude zřejmě kritizovat jen výšku deficitu, ale je patrné, že vláda nemá jasnou ekonomickou představu, komu pomoci a jakými cestami. Nemá ucelenou daňovou politiku, kde navíc v posledních měsících předvádí naprosté harakiri. V minulém článku jsem popsala, že nominálně levicové strany, které ztratily svůj elektorát právě ve prospěch hnutí ANO, této politice asistují.

Minář by mohl využít toho, že levicové strany jsou paralyzovány (svými chybami a neschopností) a pokusit se získat od hnutí ANO levicově orientované voliče. Tito voliči budou ovšem spíše konzervativnější a těžko očekávat, že budou mít důvěru zrovna v Mináře, kterého mohou spojovat s podporou osob jako je Miroslav Kalousek. V levicově-konzervativním kvadrantu by ale byla šance na úspěch.

Tuto variantu ale považuji za méně pravděpodobnou. Minář bude spíše směřovat k vytvoření liberálně městské strany, orientované na střed/pravý střed. Pokud je můj odhad správný, pak může čerpat hlasy z řady stran, od Pirátů po STAN, dokonce je i významně oslabit. Bylo by zajímavým výsledkem, pokud by odpor vůči premiéru Babišovi skončil tím, že pravicová opozice skončí mimo parlament s výsledky kolem 4,8 %.

Ilustrační foto: Autor – Ibra Ibrahimovič, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=80377484

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.