Anglistka Alice Tihelková komentuje poslední otřesy v britské Labouristické straně a suspendování členství ve straně jejího bývalého předsedy Jeremy Corbyna.
Našimi médii už stihla proběhnout zpráva, že britská Labouristická strana v čele s novým lídrem Keirem Starmerem pozastavila členství jeho předchůdci Jeremymu Corbynovi, tedy muži, který s labouristickým hnutím spojil svoji celoživotní politickou dráhu. Než byl Corbyn členskou základnou zvolen do čela strany, měl za sebou dlouholeté působení nejen jako řadový poslanec, nýbrž i jako aktivista angažující se v celé řadě iniciativ, například protestů proti vládním škrtům nebo Bushově a Blairově válce v Iráku. Kromě svého zarytého pacifismu proslul i bojem proti rasismu; v roce 1984 byl zatčen policií za účast na demonstraci proti apartheidu před jihoafrickým konzulátem.
O to paradoxnější je, že důvodem pozastavení jeho členství je údajná neschopnost strany pod jeho vedením vypořádat se s šířením antisemitismu mezi členy, konstatovaná čerstvě zveřejněnou zprávou Komise pro rovnost a lidská práva (EHRC). Sám Corbyn existenci projevů antisemitismu ve straně připustil, avšak v reakci na zveřejněnou zprávu uvedl (a odmítl odvolat), že jeho rozsah je zde „dramaticky zveličený z politických důvodů”. Právě toto prohlášení přimělo Starmera stisknout pomyslnou spoušť a veřejnosti se za selhání strany omluvit.
Corbynovo suspendování zvedlo mezi labouristickými příznivci silnou vlnu emocí. Sociální sítě byly vzápětí zaplaveny komentáři, z větší části vyjadřující Corbynovi podporu. Objevily se názory, že Keir Starmer, který je svým založením centrista, se ve své snaze otočit kormidlo zpět k blairistickému stylu vedení strany (méně levicových ekonomických reforem, užší vztahy s korporátním sektorem) snaží zbavit příliš „socialistického“ Corbyna. Právě blairisté, hojně zastoupení mezi labouristickými poslanci, vedli s Corbynem během jeho předsednictví vleklé boje (zasahující například i do postoje Labour Party vůči Brexitu), takže strana se začala de facto štěpit. „Zaříznutí” Corbyna lze považovat za vyvrcholení tohoto rozkolu.
Pomůže si Starmer odstavením člověka, který před několika lety do strany přivedl bezprecedentní počet nových členů? Dost možná, že nikoli. Soudě podle rozhořčených příspěvků na mediálních platformách některých labouristických poslanců nebo novinářů čeká labouristy masové skládání stranických legitimací. „Právě jsem ukončila své členství”, píše jako jedna z mnoha uživatelka Eveline van der Steenová na stránce novináře Jonathana Cooka. „Doufala jsem, že zůstanu a budu bojovat za zásady, které Corbyn přivedl zpět do strany, ale přes tohle se nepřenesu. Je mi z toho zle”.
Objevují se i volání po založení nové strany, lépe reflektující potřeby tradičních labouristických voličů. Jisté je přinejmenším to, že stávající situace velmi nahrává Johnsonově Konzervativní straně, která z vnitrostranického konfliktu u konkurence vytěží nejeden politický bod. To si uvědomuje i sám Corbyn, který ve svém nejnovějším facebookovém příspěvku nabádá: „Budu i nadále podporovat politiku nulové tolerance vůči všem formám rasismu. A vyzývám členy, aby zůstali klidní a soustředění … abychom mohli porazit tuto hroznou vládu, která uvrhuje chudé v naší společnosti do ještě větší chudoby.”