Na všechny zájemce dnes – jako každou neděli – čeká další díl jazzového průvodce z pera Jana Schneidera.
Už jsme je tu jednou měli, jak pianista Makoto Terashita potkal Harolda Landa, a byli u toho ještě basista Yasushi Yoneki a bubeník Mike Reznikoff. Takto zahráli Terashitovu skladbu Takeuma, což znamená „chůdy“. Pro mě důkaz, že pianisté mohou hrát střídmě a krásně!
Trumpetista Maynard Ferguson proslul svými suverénními stratosférickými výškami. Jeho bigband proto tak trošku sloužil jako pozadí pro jeho exhibice, ale všechna čest, dovedl hrát i jako kapela krásně dohromady, byť jeho produkce nabývaly občas až estrádní podoby – té se ale věnovat nebudeme. Skladbu „Caravan“, kterou složili Duke Ellington a jeho kmenový trombonista Juan Tizol, zahrál Fergusonův Big Band Nouveau v aranžmá, kde je téměř všechno. Po divokých šesti minutách následuje nádherný zlom, přímý útok na emoce, prostě lahůdka. Zbývá vyjmenovat alespoň sólisty tohoto bigbandu, kterými jsou – kromě kapelníka – trombonista Tom Garling, tenorsaxofonista Matt Wallace, pianista Ron Oswanski a bubeník Jason Harnell.
Kenny Ball & his Jazzmen, jedna z nejlepších dixielandových kapel v šedesátých letech, se proslavila skladbou Midnight in Moscow. Jazzmani nikdy neměli ideologické předsudky, hudba je prostě jen dobrá, nebo špatná (i když, pravda, Pavel Landovský, blahé paměti, kdysi pravil: „My divadelníci rozeznáváme tři druhy divadla: divadlo dobré, divadlo špatné, a divadlo z Brna.“)