Rozhovor: S Janem Kavanem jsme hovořili o situaci v britské Labour Party a suspendovaní Jeremy Corbyna v souvislosti s vyšetřováním antisemitismu.
!Argument: Je suspendování členství Jeremyho Corbyna nějakým velkým překvapením s ohledem na vývoj v Labouristické straně po předčasných parlamentních volbách?
Jan Kavan: Nejsem si jist, že suspendování Jeremyho Corbyna má přímou souvislost s výsledkem posledních parlamentních voleb. Díky této obrovské porážce se musel Jeremy Corbyn vzdát vedení strany, což bylo zcela logické a Corbyn sám to uznal hned po oznámení nejhorších výsledků strany za několik desítek let. Současné pozastavení jeho členství je však spíše dopadem ostrého vnitrostranického boje i kontroverzní situace kolem vyšetřování role antisemitismu uvnitř Labour Party. Pravicové křídlo strany využilo negativních závěrů EHCR (Komise pro rovnost a lidská práva) k vystupňování útoků proti levici a zvláště proti Corbynovi jako jejímu hlavnímu představiteli.
!A.: K suspendování došlo po Corbynově reakci na zprávu britské EHCR (Equality and Human Rights Commission), která našla ve straně problémy s antisemitismem (konkrétně podle Guardianu tři narušení zákona z roku 2010 o rovnosti – Equality Act). Proč k tomuto vyšetřování u labouristů došlo?
J.K.: To je delší historie. Už v roce 2016 proběhl v Labour Party interní výzkum pod vedením baronky Chakrabarti, který shledal nedostatky ve vyřizování stížností na projevy antisemitismu ve straně. Bohužel doporučené závěry studie nebyly důsledně realizovány a tak EHCR obdržela řadu nových stížností a to jak od židovských organizací, například Jewish Labour Movement (JLM) či the Jewish Voice for Labour, tak od neziskovek, např. od Campaign Against Antisemitism (CAA) a řady jednotlivců. EHCR vybrala 70 (z celkového počtu 220) stížností, z nichž 12 obdržela od Corbynových stranických kritiků, a ty od května 2019 prověřovala.
Ve svých závěrech EHCR konstatovala, že odhalila závažné nedostatky ve způsobu vyřizování stížností, příklady interního politického nátlaku i vlažný přístup vedení Labour Party, který byl v rozporu s deklarovanou nulovou tolerancí vůči projevům antisemitismu. EHCR jmenovala i dva příklady porušení Zákona o rovnosti z roku 2010 a to případ bývalého primátora Londýna a člena předsednictva strany Kena Livingstona a případ Pamely Bromleyové, radní z města Rossendale (téměř 71 000 obyvatel). Ken Livingstone byl prošetřován kvůli jeho obhajobě poslankyně Naz Shahové, která přirovnala politiku izraelské vlády k Adolfu Hitlerovi. Poslankyně Shahová se později za svůj projev omluvila, ale EHCR konstatovala, že byl antisemitský a tak lze říci, že shledala celkem 3 porušení zákona o rovnosti. Ken Livingstone rezignoval na členství v Labour Party 21. května 2018.
Radní Pamela Bromley na Facebooku zkritizovala politiku izraelské vlády, ale dodala, že tuto politiku podporuje „pátá kolona“ uvnitř strany. Její členství ve straně bylo pozastaveno v dubnu 2018, ale po roce vyšetřování bylo její členství obnoveno s tím, že její slova na sociální síti nebyla antisemitská. EHCR však došla k jinému závěru.
Klíčová je interpretace, zda názor vyjádřený na sociální síti je chráněn článkem 10 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv či nikoliv. Tento článek chrání svobodu projevu:
- Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.
- Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.
EHCR konstatovala, že článek umožňuje členům Labour Party „legitimně kritizovat izraelskou vládu“, ale nechrání je, pokud je tato „kritika Izraele antisemitská“. No, a jaká kritika je antisemitská, je předmětem interpretace. Vláda Izraele považuje jakoukoliv kritiku její politiky za projev antisemitismu. S tím souhlasí i řada českých politiků. Evropská unie, která je sama k Izraeli kritická, přistupuje k těmto výrokům daleko diferencovaněji.
EHCR ve své zprávě uznala, že Labour Party má velmi dobře propracovaný systém hodnocení sexuální diskriminace a ve svých závěrech doporučila, aby do prosince 2020 podobným způsobem vypracovala vyhodnocování projevů antisemitismu.
Zpráva EHCR potom také přiznala, že projevy antisemitismu se netýkají jen Labour Party, ale i jiných politických stran a společnosti jako takové. A autoři zprávy vyzývají všechny politiky, aby se řídili zákonem o rovnosti a současně chránili svobodu projevu a „právo na diskusi, která je jádrem života v demokratické společnosti“.
Ve svém závěru zpráva EHCR konstatovala, že „prostřednictvím svých agentů (tj. politiků či funkcionářů) porušila Labour Party ve dvou případech Zákon o rovnosti z roku 2010“. Současně EHCR našla důkazy, že „úředníci Kanceláře předsedy strany ve 23 případech (vnímaných jako politicky citlivé) ovlivňovali rozhodnutí, zda někoho potrestat pozastavením členství či nikoliv“.
!A.: Jak v této zprávě figuruje Jeremy Corbyn?
J.K.: Sám Jeremy Corbyn nikde ve Zprávě není z něčeho kritizován, natož obviněn. Zpráva pouze obecně konstatovala, že „problém antisemitismu v Labour Party mohl být řešen účinněji, pokud by se vedení strany k tomu rozhodlo“. Zpráva podtrhla, že se Labour Party přihlásila k nulové toleranci antisemitismu a to ústy místopředsedy strany Toma Watsona v roce 2016 a znovu projevem Jeremyho Corbyna v roce 2018.
Jeremy Corbyn reagoval na zveřejnění zprávy EHCR uznáním, že „Kdokoliv, kdo by tvrdil, že antisemitismus neexistuje v Labour Party, se mýlí. Samozřejmě, že existuje, tak jako v celé společnosti, a někdy se ho dopouští i lidé, kteří se vnímají jako stoupenci Levice… Jeden antisemita je o jednoho více než by mělo, ale rozsah problému byl dramaticky zveličen z politických důvodů našimi protivníky jak uvnitř strany, tak i mimo ni, a rovněž i sdělovacími prostředky. Tato kombinace poškozuje židovské spoluobčany a to se nesmí opakovat“. A nakonec dodal, že „i když nesouhlasím se všemi příklady, věřím, že všechna doporučení budou co nejrychleji přijata a uplatněna, což nám umožní se posunout dopředu“.
Na zprávu EHCR reagoval i současný lídr Labour Party Sir Keir Starmer: „Pokud jsi antisemita, neměl bys být nikde poblíž této strany. A my zajistíme, že nebudeš. A pokud, po veškeré bolesti, po veškerém trápení, po všech důkazech v této zprávě, existují stále lidé, kteří si myslí, že nemáme v Labour Party problém s antisemitismem, že je vše zveličeno, že jde o útok frakce, tak, upřímně, jsou rovněž součástí problému. A také bys neměl být nikde poblíž Labour Party“. Starmer sice nejmenoval Corbyna, ale mnozí vnímali jeho slova jako odkaz na bývalého šéfa strany.
!A.: Jaké asi bude mít tento krok vnitřní důsledky pro Labouristickou stranu? Mluví se jednak o vzniku nové strany, jednak jsme už zaregistrovali avizované odchody členů v reakci na tento krok…“
J.K.: Jeremy Corbyn na pozastavení svého členství zareagoval na Facebooku jednoznačně: „Budu se ostře bránit proti politickému rozhodnutí pozastavit mé členství. Jasně jsem prohlásil, že ti, kteří odmítají, že by v Labour Party byl problém s antisemitismem, se mýlí. Budu i nadále podporovat nulovou toleranci všech forem rasismu. A vyzývám všechny členy strany, aby zůstali v klidu a soustředili se – zatímco tento problém, jak věřím, bude vyřešen smírně – na porážku této hrozné vlády, která ještě více zchudobňuje ty nejchudší v naší společnosti“.
Pozastavení členství Jeremyho Corbyna vyvolalo ve straně vášnivé diskuse. Bývalá generální tajemnice Jennie Formbyová zdůraznila, že by bylo absurdní předstírat, že ve straně není antisemitismus. Ale poukázala na to, že by bylo „rovněž absurdní odmítnout fakt, že problém byl zveličen tak, že veřejnost se domnívá, že třetina členů strany čelí podezření z antisemitismu, zatímco skutečná čísla dokazují, že jde jen o 0,3 %“. Připomněla i vlastní úsilí: „Na základě iniciativy Jeremy Corbyna jsem urychlila šetření těchto případů. V roce 2017 se vedení strany zabývalo 28 případy a 1 člověk byl vyloučen. V roce 2019 jich bylo 274 a 45 z nich jsme vyloučili“.
Mark Seddon, můj přítel, bývalý člen předsednictva strany a šéfredaktor levicových novin Tribune a také tiskový mluvčí předloňské (2018) předsedkyně VS OSN, se na Twitteru přiznal: „Podpořil jsem každého lídra Labour Party od roku 1977, kdy jsem ve svých 15ti letech vstoupil do strany. Pracoval jsem pro jednoho z nich a vedle druhého. Nyní lituji, že jsem hlasoval pro Keira Starmera, protože učinil rozhodnutí, které roztrhne stranu uprostřed celonárodní krize“.
Corbynovi stoupenci připomínají, že 12.dubna 2020 unikl do médií 850ti stránkový dokument nazvaný „Práce legislativního odboru Labour Party ve věci antisemitismu 2014–2019“ (The work of the Labour Party’s Governance and Legal Unit in relation to antisemitism, 2014–2019). Autoři citují ze stovek názorů členů strany vyjádřených na WhatsAppu, kde pravicově orientovaní úředníci a funkcionáři strany napadají Jeremyho Corbyna, snaží se mu podsouvat antisemitské postoje a přiznávají se k sabotáži parlamentních voleb v roce 2017, kde pod vedením Corbyna strana získala 262 mandátů a 40 % hlasů, což bylo největší navýšení hlasů od roku 1945. Vláda Theresy Mayové tenkrát ztratila většinu v parlamentu a citovaní labourističtí kritici Corbyna byli z tohoto úspěchu značně rozladění. Právníci Labour Party rozhodli tento dokument, který je plný vulgárních výrazů, nezveřejňovat a ani ho nepředat EHCR. Dokument ilustruje vliv a sílu pravicových anticorbynovských úředníků ve struktuře strany. Ti dnes neskrývají nadšení z pozastavení členství jejich bývalého šéfa.
Nevěřím, že by Jeremy Corbyn byl ochoten podpořit vznik nové strany. Znám ho od roku 1984, kdy byl zvolen jedním z londýnských poslanců. Jeremy byl uvnitř poslaneckého klubu často v menšině, někdy čítající jednu osobu. Nikdy neuvažoval o přechodu jinam nebo o založení nové strany, a to i v době, kdy vedení strany podpořilo neospravedlnitelnou válku. Vždy bojoval za své názory, občas dost samotářsky. Od roku 2015 se těší velké podpoře zvláště nových mladých členů strany. Dvakrát hladce vyhrál referendum proti establishmentu vlastní strany. Jeho volební program z roku 2017 je nejlevicovějším dokumentem té strany, jaký znám. Mohl s ním vyhrát i poslední volby, pokud by své šance nezkazil nejednoznačným postojem k Brexitu, jehož podporu mezi jeho voliči, zvláště dělníky na severu Anglie, hluboce podcenil.
Corbynovi již vyjádřilo podporu 7 odborářských svazů, řada poslanců a množství řadových členů strany. Vedení strany nebylo schopné ani sdělit, co vlastně Corbyn svým vyjádřením porušil, a tak jsem přesvědčen, že demokratický proces ve straně převládne a Corbynovo členství bude obnoveno. Přiznání, že antisemitismus ve straně existuje, ale že jeho rozsah byl účelově zveličen není a nemůže být porušením Stanov strany. Příkop mezi pravicovým a levicovým křídlem se neobyčejně prohloubil, ale je nepravděpodobné, že by Labour Party spáchala politickou sebevraždu.
!A.: Kritici už píšou, že celá kauza stranu znovu a silně rozdělila v tom nejnevhodnějším okamžiku. Jaké důsledky by mohla mít pro postavení Labouristů na politické scéně v současné situaci, kdy by měli být hlavní opoziční silou proti konzervativní vládě Borise Johnsona?
J.K.: Ano, rozdělení strany přišlo ve špatném čase. Existence frakcí v Labour Party je historicky daná a veřejnosti známá. Vnitrostranické boje zůstanou součástí historie Labour Party, i když tento bude patřit k těm nejnepříjemnějším. Paradoxně si myslím, že levicové křídlo mírně posílí a postavení lídra Starmera mírně oslabí. Kritici izraelské politiky plánované anexe částí Západního břehu, výstavby osad na palestinském území, judaizace Jeruzaléma, podkopávání snah o prosazení dvoustátního řešení, protipalestinských opatření připomínající apartheid a dalších se budou vyjadřovat opatrněji a budou vždy zdůrazňovat, že kritika izraelské vládní politiky není projevem antisemitismu.
Labour Party zůstane hlavní opoziční silou proti vládě Borise Johnsona, který, stejně jako Donald Trump, podcenil boj proti koronaviru a tak Británie zaznamenala největší počet úmrtí v Evropě. Současný opožděný lockdown reputaci konzervativců (kteří se již rozhádali) moc nezlepší. Vládě Borise Johnsona může poněkud pomoci pouze obchodní dohoda s EU, pokud se na ní vyjednavači, navzdory neustálým problémům, dohodnou. Dopady Brexitu budou však stejně krajně nepříjemné, zvláště na tradiční voliče labouristů. Šance Labour Party se zvýší, pokud se straně podaří překonat vlastní rozporuplné postoje k Brexitu, za které je (ne za antisemitismus) dost zodpovědný Jeremy Corbyn. Její šance se naopak značně ztenčí, pokud se vedení Labour Party bude i nadále snažit vyhnat ze strany Jeremyho Corbyna a umlčet jeho levicové stoupence. Jsem přesvědčen, že se to nestane a že tradiční silná vnitrostranická demokracie v té straně zase převládne.
Závěrem chci zdůraznit, že jsem s Jeremym několikrát hovořil o antisemitismu, o rasismu, o politice izraelské vlády, o právech Palestinců na vlastní stát a opakuji, že Jeremy je přesvědčeným antirasistou a důsledným bojovníkem proti diskriminaci všech forem a za sociální spravedlnost i za demokracii. V české politice někdo takový chybí.