Jan Zeman ve svém článku nabízí v souvislostmi s událostmi v Polsku podrobný portrét polského konzervativního politika Jaroslawa Kaczyńského.
Předseda pravicově konzervativní strany Právo a spravedlnost, místopředseda vlády a poslanec polského Sejmu JUDr. Jaroslaw Kaczyński je nejvýraznější polský politik posledních šesti let. V předchozích devíti letech tvořil společně s Donaldem Tuskem duo dvou nejvýraznějších politických osobností současného Polska. Za velkých protestů polských žen proti jednomu z pokusuůzrušit existující tři výjimky z úplného zákazu potratů v říjnu 2016 na otázku redaktora, jak tento problém vidí, odpověděl Kaczyński: „Jako katolík nemohu jednat jinak!“ Že by (katolický) bůh? Podle jeho odpůrců z řad polských liberálů je ale Kaczyński spíše polským ďáblem. Ve skutečnosti ovšem Jaroslaw Kaczyński není ani bůh a ani ďábel, je to značně složitý a rozporuplný politik.
Stručný životopis Jaroslawa Kaczyńského
Jaroslaw Kaczyński se se svým bratrem Lechem narodili jako jednovaječná dvojčata 8. června 1949 ve Varšavě. Spolu v roce 1962 vytvořil hlavní dětskou roli ve filmu „O dwóch takich, co ukradli Księżyc“ (O dvou takových, co ukradli Měsíc). Proto se občas nad některými jejich delikty mávalo rukou s tím, že co čekat od bratrů, kteří ukradli Měsíc. Říkali jim „Kačeři“.
J.Kaczyński vystudoval Varšavskou univerzitu, v roce 1976 získal titul doktora práv. Politicky se angažoval v polské Solidaritě. Wikipedie vypočítává jeho další politické angažmá: v období 1989–90 byl šéfredaktorem Týdeníku Solidarita (Tygodnik Solidarność). V letech 1990–1991 působil ve funkci státního ministra, byl vedoucím Kanceláře prezidenta Lecha Wałęsy. Z této funkce odešel po konfliktu s prezidentem Wałęsou. V roce 1990 byl spoluzakladatelem a do roku 1998 předsedou Dohody střed (Porozumienie Centrum, PC). V roce 1997 se spojil s Hnutím za obnovu Polska (Ruch Odbudowy Polski) Jana Olszewského. Mezi roky 1989–1991 zasedal v Senátu. V letech 1991–1993 byl poslancem v Sejmu za Občanskou dohodu střed (Porozumienie Obywatelskie Centrum). V roce 1997 se stal opět poslancem, tentokrát jako kandidát Hnutí za obnovu Polska. V roce 2001 spolu s bratrem Lechem Kaczyńským založil stranu Právo a spravedlnost (PiS), která v r. 2001 získala 9,5 % hlasů a 44 míst v Sejmu z 460. V roce 2003 byl zvolen předsedou PiS a nahradil svého bratra Lecha, který byl zvolen primátorem Varšavy.
V roce 2005 PiS vyhrála parlamentní volby. Avšak J. Kaczyński se zřekl vytváření vlády, aby tak pomohl svému bratru vyhrát přímé prezidentské volby. Dne 10. 7. 2006 prezident Lech Kaczyński jmenoval J. Kaczyńského premiérem. Koalice tvořící jeho vládu se ale vinou vnitrokoaličních rozporů v létě 2007 rozpadla. Při předčasných volbách v říjnu 2007 PiS skončila druhá a bez spojenců, takže musela odejít do opozice. Po smrti svého bratra prezidenta Polska Lecha při havárii vládního letadla u Smolenska 10. dubna 2010 těsně prohrál volby prezidenta s Bronisławem Komorowským.
V roce 2015 se Kaczyńského strana vrátila na výsluní, když nejprve její kandidát Andrzej Duda vyhrál prezidentské volby, aby následně strana PiS drtivě zvítězila a získala absolutní většinu v obou komorách parlamentu. J. Kaczyński ovšem v těchto volbách na premiéra nekandidoval, za jeho stranu kandidovala na premiérku politička strany Beata Szydłová. Po dvou letech byla vyměněna za Mateusze Morawieckého a postavena do čela kandidátky PiS do Evropského parlamentu, kde byla za PiS zvolena europoslankyní.
Co Wikipedie neuvádí?
Jaroslaw Kaczyński se nikdy neoženil. Podle všeho s žádnou ženou nikdy nežil. Doma se o něj do své nedávné smrti starala jeho matka, v domácnosti měl ještě kočku. Byl natolik konzervativní, že neměl ani platební kartu.
Když Wojtiech Jaruzelski 13. prosince 1981 vyhlásil v Polsku výjimečný stav a předáci opoziční Solidarity byli během několika hodin internováni, Jaroslaw Kaczyński zadržen nebyl. Údajně toho dne spal do deseti hodin a matka ho budila slovy: „Jareczku, szuneczka na stole…“ Trapné demonstrace před vilou polského exprezidenta Wojtiecha Jaruzelského 13. prosince 2019 si vykoledovaly protidemonstrace před vilou J. Kaczynského s heslem: „Trzynastego grudnia spałeś do południa!“ (13. prosince, myšleno 1981, spal jsi až do poledne!)
J. Kaczyński ještě za socialismu vypracoval program reforem Polska, který si ale následně přisvojili jiní. J. Kaczyńského tím hodně naštvali. Zlí jazykové tvrdí, že právě tady jsou kořeny nenávisti J. Kaczyńského k mnohým, která se objevuje i v jeho následné politické práci.
K nechvalnému „historickému kompromisu“, kdy bylo v Polsku civilizované právo žen na potrat na žádost z dob socialismu omezeno na tři výjimky (když je ohrožen život ženy, když hrozí narození vážně postiženého dítěte a když k těhotenství došlo v důsledku znásilnění), došlo za premiérky a fanatické katoličky Hany Suchocké v roce 1993. Tato politička se těší nepochopitelnému obdivu českých pravicových politiků a novinářů. J. Kaczyński jako katolický politik s prosazováním této ničemnosti neměl problém.
Politická situace v Polsku po roce 1989 byla velice nestabilní. Životnost mnohých politických stran byla krátká, politický turismus byl častým jevem a J. Kaczyński nebyl výjimkou. Zatímco prezident Lech Walesa ho vyhodil z funkce šéfa prezidentské kanceláře údajně pro jeho neschopnost, vláda J. Kaczyńského v letech 2006 až 2007 byla provázena četnými aférami. Novináři měli žně, reálně šlo často o neohrabanost. Týden bez aférky byl prý pro J. Kaczyńského ztracený.
Velké aféry ale provázely tehdejšího (zároveň současného) ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra. Boj s korupcí vzal „originálně“: bez pár exemplárních případů potrestání se korupce v Polsku prý neodstraní. Postup, kdy před televizními kamerami byl vyhlídnutý korupčník zatčen, odveden a poté souzen, byl velice problematický. Tím víc, když došlo k vážným přehmatům. Například když se na funkci předního lékaře sápal syn jednoho z ministrů tehdejší vlády J. Kaczyńského. Onen lékař se po takové šikaně rozhodl k emigraci a jistý počet pacientů se tak v Polsku nedočkal potřebné péče. Pobouření vyvolalo svévolné zatýkání známé populární exposlankyně Strany demokratické levice (SLD) Barbary Blidy, při němž byla neozbrojena zastřelena policisty ve své koupelně. Přitom proti ní nic reálného neměli. Pokus zajistit úplatek místopředsedovi vlády Andrzeji Lepperovi, ministru zemědělství a předsedovi koaliční strany Samoobrona, se nepovedl. Následoval pád vlády a předčasné volby, ve kterých zvítězila Občanská platforma (OP) Donalda Tuska, která následně s polskými lidovci (PSL) v Polsku osm let vládla. Z nepochopitelných důvodů Ziobro stíhán za hrubé zneužívání moci nebyl, takže se mohl krátce na to nechat zvolit europoslancem.
Smolenská tragédie
K největšímu masakru polské elity došlo dne 10. dubna 2010 při havárii polského vládního speciálu při přistávání v husté mlze na ruském vojenském letišti u Smolenska. Před a při přistávání došlo k porušení všech myslitelných bezpečnostních předpisů. Hlavními viníky tragédie byli bratři Kaczyńští a náčelník polského vojenského letectva, jenž s revolverem v ruce dohlížel, aby vojenští piloti na letišti ve Smolensku v husté mlze přistáli.
Tři dny předtím se u památníku obětem Katyňského lesa konalo sbratřování předsedů vlád Ruska a Polska Vladimíra Putina a D. Tuska. J. Kaczyński vymyslel trucpodnik: zástupci polských politických stran, prezidentské kanceláře, vedení církví a armády a pár pozůstalých vyrazili vládním speciálem na další tryznu do Katyňského lesa. Z dopravního hlediska bylo výhodné žalostně vybavené vojenské polní letiště poblíž Smolenska. Akce se měl účastnit i J. Kaczyński, ten z ní ale na poslední chvíli couvnul. Z Polska vyletěli se značným zpožděním, v době přistání na letiště byla hustá mlha, vylučující bezpečné přistání. Prezident Polska Lech Kaczyński po telefonní konzultaci s bratrem Jaroslawem nařídil přistát tam za každou cenu. Poté, co letadlo křídlem zavadilo o břízu, se stalo neovladatelné, rozbilo se a shořelo. Všichni účastníci letu včetně prezidenta Polska Lecha Kaczyńského a jeho paní zahynuli.
J. Kaczyńského smolenská tragédie těžce poznamenala. O rok později se polská veřejnost dozvěděla, že onu tragédii zosnoval Tusk a Putin. Satirik to komentoval tak, že z jedné strany Tusk blikal baterkou, aby piloty zmátl, a z druhé strany Putin mával lesklým staniolem.
Vzestup na vrchol
V roce 2011 Tuskova OP a PSL potvrdí svůj nárok na vládu v parlamentních volbách. J. Kaczyński a nejspíš i jeho PiS se zdá odepsaná. Není tomu tak. Polsko je po roce 1989 hluboce rozdělené, byť jinak než za socialismu. Zatímco proevropské politické strany reprezentují především velká města a střední vrstvy a přehlíží venkov a chudé, euroskeptické strany reprezentují především polský venkov. V normální situaci by ony euroskeptické strany neměly i při poměrně lidnatém polském venkově mnoho šancí. Situace ale nebyla normální.
Prologem obratu je boj o špatnou novou ústavu Evropské unie, tzv. Lisabonskou smlouvu. Dává rozhodující pravomoci do rukou nikým nevolené a prakticky nekontrolovatelné bruselské byrokracie. Tak jako v Česku neurvale nahání prezidenta Václava Klause, aby ji po zradě jeho rodné ODS podepsal, podobně nahání v Polsku prezidenta Lecha Kaczyńského, až se jim ho podaří uhonit. Lisabonská smlouva vstoupí protiprávně v platnost (ve třech členských státech EU ji zamítla referenda) a začíná působit k destrukci EU. Časem stále výraznější.
J.Kaczyński a jeho PiS vsadí na silnou sociální politiku (z dlouhodobé ekonomické konjuktury řadoví pracující mnoho nemají, byť dlouhodobá vysoká nezaměstnanost v Polsku se po roce 2010 začíná přece jen snižovat), politiku obrany venkova (obrana zemědělství byla a je pro všechny polské politické strany samozřejmostí), tradičních konzervativních hodnot a na katolickou církev. Organizuje pochody na prezidentský palác. Dokáže zhruba jednou za měsíc zorganizovat stotisícový pochod svých příznivců do centra Varšavy a tam ostře kritizovat vládnoucí pravicové liberály. Šílenství? Může se tak zdát. Zvláště, když v r. 2012 obviní vládu D. Tuska ze zosnování smolenské tragédie.
Problém je, že poměry v OP jsou všelijaké. Zakladatel OP Donald Tusk je úspěšný předseda OP i vlády. Za to je neustále napadán vlastními funkcionáři OP. Jednoho dne si řekne, že už toho má dost. Ve vazbě na volby do Evropského parlamentu v roce 2014 si v Bruselu vyjedná funkci prezidenta EU. Za předsedu OP i polské vlády nechá zvolit Ewu Kopaczovou, která je sice populární, ale není s to OP vést tak energicky jako on. Musí čelit stejnému napadání z nitra OP, jako on před ním. Zvláště jí podráží nohy ministr zahraničí Grzegorz Schetyna.
Krátce před parlamentními volbami koalice OP – PSL prosadí ratifikaci podivné či spíš skandální Istanbulské úmluvy proti týrání žen. Totiž, úmluva obsahuje řadu nesmyslů a nejasností, ale žádný požadavek na liberalizaci krutého potratového zákonodárství v Polsku a v dalších státech se silným vlivem církví. Podrazem je prodloužení odchodu pracujících do starobního důchodu z 65 na 67 let či plán zavírat uhelné doly ve Slezsku. PiS i vládní strany si přisvojují předvolební návrh SLD zvýšit minimální mzdu v Polsku na 15 zlotých za hodinu. Jako triumf PiS navrhuje platbu 500 zlotých za měsíc na každé druhé a další dítě s cílem zvýšit porodnost a omezit v Polsku chudobu. PiS před volbami 2015 předloží sociálnější program než koalice SLD – Moj ruch (hnutí Palikota). PiS také slibuje zásadní reformu soudnictví, prý s cílem zjednat spravedlnost.
PiS důrazně kritizuje vládní hrubky. K tomu přichází koncem srpna 2015 velký podraz – pozvání všech potenciálních syrských migrantů do Německa německou kancléřkou. Nejen v Polsku mnozí vytřeští oči. K dovršení smůly polská liberální pravice topí levostředovou SLD tak důkladně, že nečekaně nepřekročí limit pro dvojčlenné koalice – 8 %. PiS pod vedením J. Kaczyńského těchto skutečností mistrně využije a vyhraje parlamentní volby. Mnoho hlasů voličů v říjnu 2015 propadne. PiS získá absolutní většinu v obou komorách polského parlamentu. Vytvoří svou vládu v čele s B. Szydlovou. Předvolební dohoda tzv. demokratických stran Polska „po volbách všichni proti PiS“ tak nemůže fungovat.
Polsko pod vládou PiS
Sociálně ekonomický rozvoj Polska až do vypuknutí koronavirové krize pokračuje podle tradičních indikátorů úspěšně. Vztahy s Ruskem PiS přebírá zmražené, byť ještě přitvrzuje. Vláda PiS zhorší vztahy s Německem vytažením problému nevyplacených válečných náhrad a rozhodným odmítáním přijímat převážně muslimské migranty. PiS své základní předvolební sliby plní. Zkracuje věk odchodu do starobního důchodu o dva roky na původní hranici, zvyšuje starobní penze i minimální mzdu, zavádí platbu 500+ (sice nezvýší porodnost, ale významně omezí chudobu rodin s dětmi) a další sociální dávky, nezavírá uhelné doly ve Slezsku atd. Ekonomy a liberální pravicí předvídaný státní bankrot Polska se nepřekvapivě nekoná, byť ve státním rozpočtu je těsno.
PiS „reformuje” soudy. Nejprve ovládne Ústavní soud. Zvolený postup má ale k čistotě daleko. Nejen v Polsku se těžko vládne se soudy v týlu. Snaží se ovládnout i Nejvyšší soud, který mimo jiné řeší stížnosti na volební podvody. V říjnu 2016 se snaží vyhovět vedení katolické církve a navrhuje zrušit tři platné výjimky ze zákazu potratů na žádost. Propukají ale četné protestní demonstrace polských žen, zejména ve velkých městech, značka „černé deštníky“. Účastní se jí i řada emancipovaných mužů. PiS zde poté couvne.
V roce 2018 PiS při vyšší volební účasti posílí ve vojvodských volbách. V komunálních volbách málo uspěje ve volbách starostů a primátorů, ale počtem hlasů a zastupitelů posílí. Volební úspěch zopakuje v parlamentních volbách v říjnu 2019. Problém je, že při vyšší volební účasti a menším počtu propadlých hlasů je absolutní většina PiS v Sejmu nižší a v Senátu s přímou volbou senátorů získá opozice většinu jednoho hlasu.
Boj s koronavirem v Polsku
Koronavirus je v nepřipraveném Polsku zjištěn poprvé 4. března 2020. Předseda PiS a poslanec Sejmu J. Kaczyński v zásadě nechává boj s koronavirem na ministru zdravotnictví Lukaszi Szumowskému. Základním problémem je přimět Poláky k ukázněnosti, stejně jako v mnoha jiných zemích. Vláda nevyhlašuje stav nouze, pouze stav epidemie. Nesahá k celkovému zastavení ekonomiky. Ekonomický propad Polska je tak nižší než jinde v EU. Ministr Szumowski si počíná velice inteligentně, obtěžující novináře pravidelně přivádí k zuřivosti odpovědí na otázku, kdy se vypořádají s koronavirem, že „za dva roky“. Opozice se zaměřuje na zmaření voleb prezidenta, naplánovaných na 10. května. PiS reaguje povolením korespondenčního hlasování, což ale vrátí většina opoziční Senát, takže se do termínu voleb nestihne uzákonit. Volby sice nejsou odvolány, ale nekonají se.
Počet nově zjištěných nakažených koronavirem je v Polsku stabilní až do konce srpna. Ani předvolební kampaň, kdy se na protiepidemická opatření příliš nehledí, křivku nezmění. Dvě kola voleb prezidenta na přelomu června a července způsobí malé zvýšení nově nakažených koronavirem. Předvolební shromáždění se konají za tepla venku, povinnost nošení roušek se v Polsku neruší. V prvním kole prezidentských voleb zvítězí kandidát OP primátor Varšavy Rafal Trzaskowski, v druhém kole těsně prohraje s kandidátem PiS prezidentem Andrzejem Dudou. K prohře Trzaskowskému pomůžou velké aféry v gesci varšavského magistrátu – druhá velká havárie hlavního kanalizačního řadu pod Vislou za jeden rok a dvě havárie zfetovaných řidičů autobusů MHD, provozovaných německou Arrivou, krátce před volbami.
Koronaviru nejsou ušetřeny ani polské politické elity – na jaře ministr životního prostředí, koncem léta ministr školství, na podzim se ocitá v karanténě i premiér a chytne ho prezident Polska Andrzej Duda, o několika zákonodárcích nemluvě. Koronavirus zpozdí i reorganizaci vlády. Na odstředivé tendence dvou frakcí PiSu J. Kaczynski reaguje vstupem do vlády.
Boj o výjimku ze zákona o potratech
22. října 2020 se usnese polský Ústavní soud, že výjimka ze zákazu potratů na žádost – pokud hrozí narození výrazně postiženého dítěte – je v rozporu s polskou ústavou. Před soudem poté křepčí pár katolických fanatiků. Čtyři mladíci vyhazují a zase chytají mladou katoličku, hrdou na to, že vědomě porodila těžce postižené dítě, ač mohla jít na potrat na žádost. Radují se ale jen krátce. K večeru proti skandálnímu nálezu Ústavního soudu již ve varšavských ulicích protestují tisíce žen. Další dny či spíš večery se přidávají ženy v mnoha dalších velkých a středních polských městech, místy i v menších městech. Jde převážně o mladé ženy, ale nechybí ani ženy vyššího věku, muži a děti. Boj proti skandálnímu rozsudku se mění v boj proti pravicově konzervativní vládě PiS. Objevují se četné, po domácku vyrobené transparenty. „Slušné už jsme byly!“ „Vzteklé ženy!“ „Wypierdalać!“ (těžko přeložitelné slovo, česky snad znamená „Běžte do prdele!“).
Protestující vesměs nosí roušky a snaží se udržovat rozestupy. Jejich počet se odhaduje špatně. Převažuje názor, že v Polsku každý večer protestuje 450–500 tisíc osob, převážně žen. Ve Varšavě kromě budov vlády a parlamentu protestující demonstranti věnují pozornost sídlu PiS a J Kaczynského. Policie se chová slušně. I když dojde asi 1–2x k přehmatům (použití pepřového plynu), vícekrát zasáhne proti fašizujícím bojůvkám chuligánů, kteří se pokoušejí protesty polských žen napadnout.
Pozadí skandálního rozsudku Ústavního soudu není zcela jasné. Základní vysvětlení je, že na žádost vedení polské katolické církve se vedení PiS rozhodlo tuto křivárnu prosadit s tím, že podpora ze strany katolické církve není zadarmo a že v době šířící se epidemie koronaviru nebudou protesty proti této velké křivárně velké. To se ukazuje jako chybný kalkul. Toto základní vysvětlení poněkud narušují zmatená a sem tam i protichůdná vyjádření předáků PiS. Mnoho nižších funkcionářů PiS a mnoho kněží dává od věci ruce pryč. Nelze vyloučit, že o tento rozsudek požádal Ústavní soud ministr spravedlnosti a generální prokurátor v jedné osobě, nechvalný Ziobro, šéf jedné z frakcí PiS, aniž by to konzultoval s J. Kaczyńským.
PiS v koncích?
Podle některých je PiS v koncích. Pokud je míněno, že tento skandální rozsudek bude muset vzít Ústavní soud zpět, tak je to pravda. Budou-li polské ženy postupovat jednotně a obezřetně, možná se jim podaří dosáhnout zmírnění beztak krutého potratového zákona stávajícího. Vývoj je samozřejmě otevřený a v době dopisování článku 3. listopadu je i těžko odhadnutelný.
Totiž, PiS má i nadále absolutní většinu v polském Sejmu, dále ovládá horní patro polských soudů. Tedy, pokud bude PiS postupovat jednotně, pokud se její členové nepožerou mezi sebou. Pořádek tam je zřejmě schopen učinit jedině J. Kaczyński. I když ani PiS se nevyhýbají spory o možné nástupnictví. Do krajských a komunálních voleb zbývají dva roky, do parlamentních voleb tři roky. Za tu dobu se může hodně stát, resp. na ně spoléhat nemá smysl.
Základním problémem opozice je, že ji spojuje hlavně odpor proti vládě PiS a že s výjimkou volné koalice „Levice“ je asociálnější než PiS. Za trvání krutého protipotratového zákona je přitom spoluodpovědná. Chápu, že je problém navrhovat jeho zmírnění v situaci, kdy PiS má v Sejmu absolutní většinu a napravo od PiS je ještě parlamentní hnutí Janusze Korwina Mikkeho. Na demonstracích se objevuje velký počet vlajek homosexuálů. To je voda na mlýn PiS a všem hlasům po ochraně rodiny. Minulé útoky na demonstrace homosexuálů ale neorganizoval PiS, jak se v Česku psalo, ale příznivci Korwina. Spoléhání se na pomoc Evropské unie je málo reálné. Ta sama neví, kudy kam, nezvládá koronavirovou krizi, sílící islamistický teror, viz pokračující sebevražedná politika vedení EU a mnohé další. Elity selhávají. Změna je na polském lidu. Jde o to, aby to nebyla změna k horšímu.