Ilona Švihlíková píše o tom, že se česká vláda právě rozhodla rezignovat na další boj s pandemií.
To, co Novinky včera označily za „změnu strategie“ ministra zdravotnictví Jana Blatného „je to na každém z nás“, není nic jiného než otevření dveří dokořán promořování, ergo obětování části české populace, což se může rovnat několika desítkám tisíc lidských životů.
Ministr zdravotnictví tím na boj proti koronaviru zcela rezignoval. Vyhrála tak ta část populace, která nejvíce křičí a která se chová zcela bezohledně vůči ostatním.
V zahraničí působíme jako odstrašující příklad nejen kvůli obrovskému počtu mrtvých a nakažených v přepočtu na počet obyvatel, ale i jako příklad neschopnosti vlády zadat jasná opatření a také je vymáhat (a ano trestat a přísně za jejich nedodržování), a kvůli nedisciplinovanosti obyvatelstva.
Co vidí ten, kdo opatření dodržuje? Vidí ty, kteří se mu smějí do obličeje a nestane se jim nic. V zemi, kde ještě platí právo by ten, kdo otevře restauraci navzdory zákazu, okamžitě přišel o živnostenské oprávnění. My si s tím ovšem nevíme rady. V Německu, budete-li pořádat nelegální party, dostanete takovou pokutu, že vás přejde chuť to dělat. U nás? Však švejkujeme, ne?
Místo stanovení jasného strategického cíle – proočkovat urychleně populaci pomocí vakcín (bez ideologického kádrování), nastupuje politikaření a řešení tak „závažných problémů“ jako je bobování na Petříně. Je to obraz ubohosti.
Svým způsobem by ale rozhodnutí Blatného nemělo být zas tak překvapivé, neboť již třicet let zde vítězí ti, kteří nejvíce křičí a kteří sobecky prosazují své zájmy na úkor zbytku společnosti. Transformace 90. let je toho důkazem. Za třicet let česká společnost řádně otupěla, je lhostejná k utrpení lidí bez domova, lhostejná k dopadům exekucí a teď bude zřejmě lhostejná k ohroženým nemocí Covid-19. Nerovnováha mezi právy a povinnostmi (vyřvávání si stále dalších práv, což je typické pro tzv. liberální progresivismus) nás zasáhla plnou měrou a komplikuje řízení opatření v boji proti nákaze.
Každý ať se postará sám o sebe, toť heslo 90. let. Tehdy se týkalo majetkového statusu.
Ale v roce 2021 už jsme upgradovali. Nyní se to týká i zdraví a života.
Co zbude ze státu, který zruší společenskou smlouvu ochrany slabších a zranitelných? V ČR to bude možné pozorovat v přímém přenosu. Cesta ke zhroucenému státu a rozvrácené společnosti je volná.