Cornelia Hildebrandtová reflektuje změny, které přinesla stranická konference německých Die LINKE. Strana má nové vedení a nový program.
Nový politický program, nové stranické vedení a silnější vazby na EU: to je strana Die LINKE po stranické konferenci.
Po opakovaném odkládání kvůli pandemii Covid-19 se stranická konference Die LINKE nakonec konala 26. a 27. února 2021 digitálně. Z 580 vybraných delegátů (z nichž polovina byly ženy v souladu s federálním statutem strany) se vůbec první on-line konference v historii strany zúčastnilo více než 560. Cílem konference bylo stanovit politický program na příští dva roky projednáním hlavního politického programu a také zvolit nové řízení strany, včetně nového vedení, protože Katja Kippingová a Bernd Riexinger nemohli po osmi letech ve funkci znovu kandidovat. Obě mise se uskutečnily úspěšně, za silné účasti členů a navzdory tomu, že se akce konala v digitální oblasti. Byl odsouhlasen hlavní politický program, který měl stranu nasměrovat, a taktovka byla předána nové generaci stranických manažerů. Vedení strany je mladší, více feministické a má silnější vazby na západní Německo.
V příkrém rozporu s digitální stranickou konferencí konzervativní Křesťanskodemokratické unie (CDU), která se konala počátkem letošního roku, delegáti Die LINKE rádi o tématech debatovali a zdůrazňovali neshody uvnitř strany. Velká většina pak podpořila hlavní politický program jako společný základ pro nadcházející politické bitvy.
Kdo byl zvolen a za čím stojí?
Die LINKE budou poprvé vést dvě ženy, obě s odlišným zázemím a reprezentující různá hnutí uvnitř strany. Janine Wisslerová pochází ze západního Německa a byla lídryní strany Die LINKE v hesenském státním parlamentu. Bývala také součástí „marx21“, skupiny uvnitř strany, která se přiklání k levicové radikální a antikapitalistické politice. Susanne Henning-Wellsowá pochází z východní části země a v minulosti byla lídryní strany v Durynsku, kde působila po boku Boda Ramelowa, jediného zemského premiéra ze strany Die LINKE, který v posledních volbách ve státě získal přes 30 % hlasů. Obě ženy si tak uvědomují potenciál a meze levicové parlamentní politiky. Obě jsou navíc nakloněny širokým sociálním aliancím a politickým posunům, které mají širokou společenskou podporu a lze jich dosáhnout pouze vytvořením koalic se sociálnědemokratickou SPD a Zelenými.
Během volby jejích zástupců a také všech 44 členů širšího stranického vedení byly patrné viditelné mocenské přesuny uvnitř strany. Tradiční frakce uvnitř Die LINKE, jako je „antikapitalistická levice“ (AKL), mezi jejíž přívržence patří Sahra Wagenknechtová, a „socialistická levice“ (SL) se svým kdysi vlivným uskupením zahrnujícím jeden z největších německých odborových svazů, IG Metall, zjevně nemají takový vliv jako kdysi. Totéž lze říct o těch, kdo byli považováni za reformátory v době, kdy Die LINKE byla ještě stranou demokratického socialismu: teprve nedávno se jim podařilo získat místo ve výkonném výboru.
Celkově je tato strana nyní mladší, akademičtější a více reprezentuje západní Německo a komunitu LGBTQI. Znatelně vysoký počet kandidátů do stranického vedení upozornil na ekologické a sociální výzvy strany. Die LINKE má silné vazby na téma klimatické změny a na ekologická hnutí s novými spojeními na zástupce a aktivisty, zejména na odboráře služeb, ver.di. Vliv získávají také místní političtí aktéři, kteří sedí ve stranickém vedení, a mohou tak předkládat názory zdola v rámci strany.
Dalším pozitivním vývojem je, že do výkonného vedení Die LINKE bude nyní patřit také spolupředseda skupiny Levice v Evropském parlamentu Martin Schirdewan, čímž se posílí expertíza strany v oblasti evropské politiky. Rovněž pozdravy Waltraud Fritz-Klacklové, členky sekretariátu Strany evropské levice (EL – European Left), která zdůraznila význam a odpovědnost strany Die LINKE vůči EL, byly přijaty s velkým zájmem.
To vše je jistě povzbudivé. Levice, která usiluje o zásadní změnu společnosti, musí být nejen schopna upřesnit výhody demokratického socialismu, ale také potřebuje strategická, politická a sociální spojenectví a jednotlivce, kteří tyto koalice autenticky ztělesňují a chápou jejich význam. Levicová politika se navíc musí dívat za hranice Německa, realisticky pohlížet na diametrálně odlišné způsoby života ve společnosti, na stále se zvětšující propast mezi nimi, a soustředit se na hledání řešení každodenních výzev lidí: musí se konkrétně zaměřit na ty oblasti, kde politika přímo ovlivňuje životy lidí. To vše vyžaduje politický kompas, jaký byl na stranické konferenci vytyčen v hlavním politickém programu.
Základ pro budoucí bitvy
Strana Die LINKE se v sedmadvacetistránkovém dokumentu označuje za socialistickou a feministickou stranu, která se chce postavit proti nekonečné honbě za ziskem a postavit lidi do středu své politiky; za stranu, která chce prosazovat radikální reálpolitiku, která řeší problémy v jejich kořenech. Die LINKE se tak označuje za stranu, která chce dosáhnout posunu v sociální a ekologické politice, který zahrnuje kladení otázek vlastnictví a v němž se velké korporace a banky dostávají do veřejných rukou, čímž se dostávají pod demokratickou kontrolu a zajistí se, že slouží veřejnému zájmu.
Die LINKE představuje nový „model sociální prosperity“, v němž mají lidé kolektivní kontrolu nad svým zaměstnáním a životními podmínkami a mají zaručenou ochranu před chudobou, jakož i přístup ke vzdělání a odborné přípravě, všeobecné zdravé životní podmínky a časovou prosperitu, tj. čtyřdenní nebo třicetihodinový týden, aby měl každý dostatek času na své sociální vztahy, rodiny, participaci a relaxaci.
Tento model prosperity sdílí mnoho koncepcí s levicovým Zeleným novým údělem (Green New Deal) a s rozšiřováním veřejných služeb. Zahrnuje to místní zdravotní péči, zařízení péče o děti, školy, veřejně financované bydlení a bezuhlíkovou mobilitu pro všechny rozvojem místní sítě veřejné dopravy, která je volně použitelná. Za účelem financování těchto opatření bojuje Die LINKE za spravedlivější systém zdanění a sociálního zabezpečení financovaný prostřednictvím kapitálových daní, reformy dědické daně a paktu solidarity, který by lépe řešil strukturální změny probíhající v bývalých těžebních regionech.
Die LINKE bojuje za minimální mzdu 13 eur na hodinu a za zkrácení pracovní doby, aniž by došlo ke snížení platů nebo počtu zaměstnanců. Strana požaduje, aby všem, kdo pracují v oblasti péče, včetně agenturních pracovníků, byl zvýšen plat o 500 eur. Strana rovněž požaduje, aby se bezpečné počty zaměstnanců v tomto odvětví počítaly odlišně a aby byly odstraněny standardní poplatky související s diagnózou ve zdravotnictví.
Die LINKE požaduje zlepšení životních a pracovních podmínek, lepší ochranu migrujících pracovníků v pečovatelském odvětví a ve stavebnictví, dopravě, zemědělství a potravinářství. To by se mělo týkat i zaměstnanců logistických společností, jako je Amazon. Současná krize Covid-19 rovněž zdůraznila potřebu lepší sociální ochrany osob samostatně výdělečně činných, umělců a studentů, a to nejen během pandemie, ale i v následujících letech. Die LINKE je pro reformu dávek v nezaměstnanosti a zavedení důchodového systému, do kterého budou platit všichni pracovníci.
Die LINKE se totiž prezentuje jako strana, která se zabývá společně sociálními a environmentálními otázkami a zaměřuje svou pozornost především na ty, kdo v současné době během krize Covid-19 museli žít a pracovat za nejistých podmínek – pokud vůbec ještě mají práci.
Die LINKE nikdy nepřijme válku jako pokračování politiky jinými prostředky. Stranické kampaně za ukončení zahraničního rozmísťování německých jednotek jsou proti militarizaci EU a odmítají spolupráci v oblasti vyzbrojování na úrovni EU a pořizování evropských bezpilotních letounů. Strana odmítá Evropský obranný fond, který má kolosální rozpočet 7 miliard eur. Namísto zvýšení vojenských výdajů na 2 % by se toto číslo mělo dramaticky snížit. Návrh na snížení na jedno procento a přidělení zbývající částky do rozpočtu na rozvojovou politiku byl zamítnut většinou na stranické konferenci, která místo toho hlasovala pro základní námitku proti jakémukoliv vojenskému rozpočtu. Odmítnut byl i další návrh na povolení mírových misí OSN za určitých podmínek.
Základní kameny evropské politiky
Delegáti konference dále potvrdili postoj strany k některým otázkám, jak je uvedeno v jejím prohlášení z roku 2011: rozpuštění NATO a místo toho vytvoření systému kolektivní bezpečnosti zahrnující Rusko, rozpuštění agentury pohraniční a pobřežní stráže Frontex a obnovení práva na azyl.
Pokud jde o evropskou politiku, strana požaduje důkladnou revizi smluv EU. Dále tvrdí, že by měl být uvolněn bilion eur na vytvoření evropského výdajového a investičního programu, který by byl financován prostřednictvím dluhopisů vydaných několika státy, tj. dluhopisů v eurech/kovidových obligacích. Ty by byly konkrétně nabídnuty ekonomicky slabším státům a regionům, zejména na financování sociálně-ekologických průmyslových politik a na podporu zdravotní péče, digitální infrastruktury, vzdělávání a výzkumu, jakož i na podporu přechodu k ekologičtějším formám dopravy a energetiky v zemích EU. Využití uhlí by mělo být postupně ukončeno do roku 2030 a uhlíkové neutrality by mělo být dosaženo do roku 2035.
Klíčové oblasti zájmu spolkových voleb
Die LINKE bude také nadále rozvíjet svou organizační politiku po konzultaci s místními pobočkami a členy strany v místní samosprávě. Budou vyzváni, aby se podělili o své myšlenky ohledně kampaně před spolkovými volbami, které se uskuteční v září 2021. Zde delegáti konference navrhli následující klíčové body:
- řešení nedostatku zdravotních sester
- zastavení zvyšování nájemného
- zavedení opatření na podporu autobusové a vlakové dopravy a systému hromadné dopravy
- boj za zachování pracovních míst i za lepší mzdy a pracovní podmínky
Die LINKE a její vedení nabízejí obraz strany připravené bojovat za sociální a ekologickou transformaci a otevřené k vytvoření koalice s SPD a Zelenými – pokud se podaří dosáhnout shody ve všech hlavních otázkách. Naprostá většina (přes 80 % delegátů) s tímto přístupem souhlasila. „Nečekejme už ani chvíli: musíme být připraveni!“ vykřikla Susanne Henningová-Welsowá, když vytyčila svou platformu. Vyjádřila tak to, co většina v Die LINKE chtěla vidět už několik měsíců: změnu. Doufejme, že se tento posun odrazí s nástupem politicky a sociálně obnovené levice také v řadě volbách, které se letos konají, včetně spolkových voleb letos v září.
Článek vychází ve spolupráci s transform!Europe.