Letos si vzpomnělo město Innsbruck na svoji rodačku. Budisavljevićovou rakouská média pojmenovala chorvatským Schindlerem. Kdo byla Diana Obexer-Budisavljevićová?
V sedmdesátých letech minulého století náhle přicestovala do Innsbrucku ze Záhřebu stará osmdesátiletá paní Diana Obexer-Budisavljevićová. Přijela do rodného domu v Maria-Theresien-Straße, kde se narodila a kde Obexerovi žili. Sousedé si nejspíše říkali – přijela zemřít.
Diana jako mladá zdravotnice ve Fakultní nemocnici v Innsbrucku se náhodou setkala se srbským chirurgem Juliem Budisavljevićem, který zde získával zkušenosti. Ani netušila, že setkání bude osudové. Vzali se a v roce 1919 se odstěhovali do Záhřebu.
Když začala válka a Diana Budisavljevićová se v roce 1941 dozvěděla o utrpení žen a dětí v chorvatských koncentračních táborech, naplánovala jim pomoci. Židovským dětem se pomoci dostávalo, ale nebylo tomu tak u srbských žen a dětí. Proto založila s dalšími dobrovolníky akci na jejich záchranu. U chorvatských úřadů jí pomohl rakouský původ a že mluvila plynně německy. Rodina byla vystavena velkému riziku a neustálé pozornosti ze strany ustašovců a gestapa. Nejprve do koncentračního tábora posílala léky a potraviny. Když viděla, že je to málo, pustila se do akce na propuštění srbských dětí a žen z tábora (na snímku u dětí v táboře). Vše si přitom zapisovala do deníku a dodnes existuje svědectví a údaje, jak zachraňovala děti z oblasti Kordunu a Kozary. Přestože zachránila dvanáct tisíc dětí, trpěla dále. Musela veškerou evidenci po válce odevzdat státním orgánům a nemohla tak pokračovat v akci, aby děti a jejich matky dala dohromady.
Po mnoha letech života v Záhřebu v zapomnění na její činy se odstěhovala v roce 1972 do rodného Innsbrucku. Zde po šesti letech zemřela jako více méně neznámá osoba, která přijela dožít do rodného města. I v rodině Budisavljevićů v Chorvatsku všichni spíše a více než o ní mluvili o jejím manželovi, který byl v Záhřebu považován za váženého a vynikajícího chirurga. Teprve v roce 2003 státní chorvatský archiv vydal knihu „Deník Diany Budisavljevićové“. Na knize má velký podíl její vnučka Silvija Szabová, která deník své babičky přeložila z němčiny a doplnila osmdesáti dokumenty. Od té doby se začalo o hrdinství dosud neznámé Rakušanky žijící v Chorvatsku více mluvit.
V roce 2012 se jí dostalo vysokého státního vyznamenání in memoriam od srbského prezidenta Borislava Tadiće a od Srbské pravoslavné církve. Později v roce 2019 opět vnučka, chorvatská filmařka Dana Budisavljevićová natočila hraný film stejně pojmenovaný jako kniha „Deník Diany Budisavljevićové“.
Letos si také vzpomnělo město Innsbruck na svoji rodačku. Budisavljevićovou rakouská média pojmenovala chorvatským Schindlerem a před několika dny jí město na rodném domě č. 15 v Maria-Theresien-Straße instalovalo pamětní desku. Na desce je mimo jiné uvedeno: „Teprve léta po její smrti jsme se v jejím rodném městě dozvěděli o humanitárním činu.“ Radní pro kulturu při vzpomínce řekla: „Naším úkolem jako městské rady v Innsbrucku bylo a je vyslat znamení vděčnosti.“
Článek vydáváme ve spolupráci s webem Balkánské zápisky.