Jižní regiony jako Krym nebo město Sevastopol a předměstí Moskvy a Petrohradu jsou nejpřitažlivějšími. Sever a východ lidi ztrácí.
Pandemický rok 2020 se promítl do vnitřní migrace v Ruské federaci, ukázala nová statistika. Rusové se mezi federálními regiony stěhovali v uplynulém roce v menší míře – jednalo se jenom o 3,52 milionů lidí. Odpovídá to poklesu o 13 % a nejnižšímu číslu vnitřní migrace za posledních devět let. V roce 2019 se v Rusku přestěhovalo z jednoho do druhého regionu země celkem 4,04 milionů lidí. V roce 2018 se jednalo o 4,34 milionu lidí, vyplývá z údajů ruských statistiků.
Podle ruského politologa Rostislava Turovského se takový vývoj dal očekávat: nebylo možné, aby se čísla vnitřní migrace v době pandemie nesnížila. Hlavními faktory byly jednak obavy lidí se stěhovat a dále pandemická opatření jednotlivých regionálních vlád v zemi. Podle demografa Alexeje Rakši je dalším důvodem pro tento vývoj ekonomický pokles, tj. zpomalení ekonomiky. Pracovní síla má větší tendenci k migrování v době bouřlivého ekonomického rozvoje, říká. Naopak v době pandemie byla ekonomická nejistota příliš velká. Další expert na sociální analýzu Nikita Mkrtčjan řekl, že roli sehrály také uzávěry, které se týkaly práce regionálních úřadů (například vydání nových dokladů a podobně). Jak dále zdůraznil (a čísla to ilustrují), vnitřní migrace se začala snižovat ještě před pandemií. V roce 2021 lze očekávat určitý nárůst, který ale nebude velký.
V roce 2020 v Rusku vyrostla oficiální nezaměstnanost o 1,2 procentní body ve srovnání s rokem 2019. Migrace je přitom většinou spojena se změnou zaměstnání a zlepšení kvality života. Ovšem z hlediska práce působil ještě jeden faktor, kterým byl nárůst práce z domova a vládní podpora obyvatel v době pandemie, například po ztrátě zaměstnání.
Statistika také ukázala na regionální zvláštnosti vnitřní migrace. Také v roce 2020 se Rusové stěhovali ze severu na jih a z východu na západ. Nejde o nijak nový trend. Mezi regiony, které mají největší příbytky na základě vnitřní migrace patří Sevastopol, Adygejsko, Krasnodarský kraj a Krym, Leningradská oblast a Moskevská oblast, tedy regiony v blízkosti velkých měst. Podle Rakši je ale nutné brát s rezervou statistické údaje, které se týkají kavkazských regionů, které mají vysoká čísla vnitřní migrace. Například příliv lidí do Ingušska je pro něj neobjasnitelný. V případě Adygejska hrála roli blízkost Krasnodaru jako velkého městského centra, které se ve velkém rozvíjí. V případě migrace lidí do Moskevské oblasti nebo Leningradské oblasti, tj. fakticky v příměstských oblastech, je spojena s nižšími náklady na živobytí v blízkosti obou aglomerací. Představuje to součást globálního trendu.
K dalším přitažlivým místům pro vnitřní migraci patří Tjumenská oblast (jedná se o ropný region, město Tjumen je velmi bohaté s hlavním sídlem řady velkých firem). Naopak lidé se stěhují z regionů na severu a východu země. „Jde o severovýchodní území s tvrdou zimou, deštivým létem, špatnou infrastrukturou, proto odsud lidí tradičně odjíždějí,“ řekl Rakša dále.
Vnitřní migrace se v Rusku v roce 2020 nejvíce týkala lidí ve věku mezi 16 až 59 let (u žen 16 až 54 let), což odpovídá pracovně aktivní době. Celkem se jednalo o 2,4 milionu lidí z této skupiny (z celkového čísla 3,52 mil. za rok 2020). Zbylá čísla připadla na mladší a starší Rusy. Větší díl z celkového počtu migrantů tvořily ženy (1,8 milionů), muži tvořili 1,6 milionů, uvedli statistici dále. Ženy mají obecně větší problém najít práci v regionech, kde je ekonomický spad, což je vede k častější migraci.