Ke koncepci klimatických změn: Co dělat? (14. část)

Jan Zeman Komentáře

Jan Zeman pokračuje ve svém seriálu věnovaném koncepci klimatických změn. V dalším, třetím pokračování závěrů se zaměřil na další kroky nutné ke změně destruktivního směru, kterým se lidstvo vydalo.

Systémové podmínky klimatické politiky

Předpokladem politiky účinné ochrany stability klimatu, resp. snižování emisí GHG, je znalost celkové energetické a emisní náročnosti získávání jednotlivých druhů paliv, energie, základních druhů surovin, potravin a vybraných profilových výrobků. Bez znalosti nejen přímé, ale také nepřímé spotřeby a nepřímých emisí můžeme prosazovat i opatření, která reálně emise CO2ekv. zvýší a stabilitu klimatu dále zhorší. Jedním ze zlých příkladů je podle některých elektromobil, kde se neuvažují emise na jeho výrobu, přičemž zejména při výrobě baterií jsou velmi vysoké. Nejen nekvalifikovaná politika vedení EU a nevládních ekologů – energetiků budiž výstrahou s pěti vykřičníky. Příslušné tabulky je nutné urychleně vypracovat a nejlépe v jednoročních intervalech aktualizovat. Situace se mění v některých případech poměrně rychle. Problémem může být je nestranně vypracovat, neboť se v ČR poctivé odborné kádry podařilo z velké části zničit. Jinde v západním světě je v tomto směru situace neméně tristní.

Samotná redukce emisí skleníkových plynů (GHG) má dvě základní složky:

  1. Snižování spotřeby paliv a energie relativní i absolutní,
  2. Nahrazování těžby a spotřeby fosilních paliv a biopaliv rozvojem efektivně využitelných obnovitelných zdrojů energie (OZE) a rozvojem mírového a bezpečného užívání jaderné energie, zvláště pak jaderných elektráren.

Průmyslové zvládnutí termojaderné fúze (výroby energie na základě slučování jader lehkých prvků, například izotopů vodíku deuteria a tritia na helium), se v dohledné době nejeví reálné.

Proti bodu a) nevládní ekologové, vládní i opoziční politici obvykle zásadní námitky nemají a v určitém rozsahu ho i podporují. Nesmí prý jen výrazně narušit tržní hospodářství. Tady bývá čertovo kopýtko smutného zjištění, že se v úhrnu zejména absolutní snižování spotřeby paliv a energie nedaří. Při zvolené strategii pod taktovkou velkého byznysu, neoliberální ekonomie a indikátoru energetické náročnosti tvorby hrubého domácího produktu (HDP) to nemůže překvapit. Absolutní emise GHG rostou, byť pomaleji než HDP.

Prudký rozvoj OZE prakticky za každou cenu je základním pilířem energetické politiky dnešní EU i nevládních ekologů – energetiků. Rozvoj jaderné energetiky je u vedení EU i nevládních ekologů – energetiků na černé listině. Přestože jaderná energetika má nulové přímé emise toxických i skleníkových plynů a jen nízké emise nepřímé, jejich absolutní prioritou je boj proti jaderným elektrárnám, takže ochrana životního prostředí a stability klimatu má smůlu a v řadě států včetně ČR se stává prakticky neřešitelnou.

Společenská praxe tvrdě vyvrací jejich dlouhodobě omílanou tezi, že jadernou energetiku nepotřebujeme a že fosilní paliva rychle nahradí OZE. Zmírnění boje proti jaderným elektrárnám v ČR na „jejich ponechání na dožití“ (vzhledem k nemožnosti je rychle nahradit OZE) je proti dřívějšku sice pozitivní, ale špatný odhad možností OZE v ČR zůstává. Argumentovat efektivností využívání OZE na základě kalkulací s umělým nástrojem emisní povolenky ze strany těchto expertů je mimo realitu, zvláště pak vzhledem k jejímu zásadnímu ovlivňování jednak státy, jednak finančními spekulanty. Není tím ale dotčena skutečnost, že nás velmi vysoké ceny povolenek mohou přivést do hluboké energetické krize včetně energetické a potravinové chudoby.

Nebezpečné návrhy

Největší plýtvání v hmotné spotřebě a tím i v produkci emisí GHG přináší velmi vysoké příjmy a velmi vysoké majetky nemnoha, tj. vysoká nadspotřeba boháčů. Jejich progresivní zdanění je tudíž naprosto nezbytné.

Tzv. první etapa ekologické daňové reformy Martina Bursíka v rámci Topolánkova batohu v letech 2008 šla ale opačným směrem – bohatým snížila daně a chudým je zvýšila. Zvláště zvýšila sníženou sazbu daně z přidané hodnoty (DPH), uvalenou na výrobky uspokojující základní hmotné potřeby lidí. Pokud nešlo lepší řešení prosadit, jak říkal svého času Bursík, pak neměla SZ do vlády vstupovat a umožnit její tristní vládnutí.

Ještě horší je starší návrh Pirátů zdanit nemovitosti sazbou 3 % z tržní hodnoty nemovitosti každý rok, neboť zavedení takové daně by vedlo k vyvlastnění nemovitostí prakticky všech občanů s výjimkou boháčů. Nutná je progresivní, například 50 % daň z vysokých příjmů a 1 % daň z velkých majetků. Zdanění středních a malých příjmů a majetků by se nemělo měnit. Daň z nemovitosti má smysl zvýšit jen u velmi vysokých majetků, ale jen na sazbu 1 % za rok.

Nutné daňové změny

V případě daňových úlev musí světové společenství zrušit mezinárodní mnohostranné smlouvy o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení DPH včetně paliv a energie jí spotřebovávané a o osvobození mezinárodní námořní, námořně rybářské, vnitrozemské říční a letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty s tím, že se takováto osvobození zakazují, viz tabulka č. 2 v části 5. Snížila by se tak přebujelá mezinárodní, převážně dálková doprava, zmírnila by se devastace místních ekonomik částí globalizace popoháněné levnou mezinárodní dopravou. Myslí-li Světová obchodní organizace (WTO) vážně ochranu klimatu, měla by iniciovat zrušení této zjevně neudržitelné praxe a ne ji bránit, jak dosud činí. Snahy EU tuto dohodu respektovat a zavést jí obcházející daně připomínají český Kocourkov.

Ihned je nutné uzákonit, že v ČR smí podnikat jen subjekt, který je v ČR registrovaný, viz praxe meziválečného Československa, a v ČR platí daň z příjmů, a že tzv. technologické formy v oblasti spojů platí daň z obratu ve výši, na které se shodne EU nebo alespoň rozhodující státy EU. Může jít o 5 % z ročního obratu, ale přesná výše sazby vyžaduje odbornou diskusi.

Musí být zrušeny všechny přímé dotace z veřejných rozpočtů, nepřímé křížové dotace, daňové úlevy, úvěry veřejných subjektů a poskytování záruk za ně na všechny činnosti podporující těžbu, zušlechťování, dopravu a spalování fosilních paliv a biopaliv. Celosvětovým principem by měl být zákaz veřejné ekonomické podpory získávání a spalování fosilních paliv. Jak bylo ukázáno v 9. části tohoto seriálu, v ČR nejde o ožehavý problém, s výjimkou perverzní podpory OZE z let 2009-10, mezinárodních mnohostranných dohod v dopravě a vysokých daňových úlev u nástrojů zpoplatňující užívání silnic a dálnic.

Ekonomická podpora klimatické neutrality

Dotace z veřejných rozpočtů jsou poměrně dobře kontrolovatelné za podmínky, že se ví, které činnosti přispívají k ochraně, resp. k rozvracení stability klimatu. Zastavení výstavby dálnic a jim podobných komunikací a tím i další stimulace rozvoje stabilitu klimatu významně narušující silniční dopravy z důvodů ochrany klimatu je ale obtížně politicky a ekonomicky prosaditelné. Známe české politiky – dopravní negramoty a hysterické dálničáře v jednom.

Nepřímé křížové dotace se obvykle popírají a nevyčíslují. Zde je určitá rezerva ochrany stability klimatu, ale ani nevládní ekologové – energetici o tuto rezervu nejeví zájem, viz část 9.

Výmluvná je skutečnost, že v rámci přípravy a projednávání nového zákona o podporovaných zdrojích paliv a energie došlo ze strany vlády ČR a některých parlamentních stran k pokusu o další finanční tunel při využívání OZE na bázi nepřímých křížových dotací, zejména u silně kontroverzních biopaliv. Celkem vzato, přijatý zákon je zmetek a úlitba EU.

Problém je, že současný pozdní přezrálý kapitalismus je charakterizován mimo jiné dobýváním tzv. veřejné renty, tj. pod rouškou prosazování veřejně prospěšných věcí se prosazují velké finanční tunely na spotřebitele nebo daňové poplatníky. Není snadné takovým snahám čelit. V případě OZE zvláště v situaci, kdy jsou nevládní ekologové/energetici hluší a slepí, podobně nekompetentní vedení EU.

Ke stimulaci aktivit prospěšných stabilitě klimatu lze z běžných daní využít zejména DPH, daň spotřební (včetně tzv. ekologické), daň silniční (včetně dálniční známky a elektronického výkonového zpoplatnění) a daň z nemovitosti.

Fosilní paliva a biopaliva by měla být v základní sazbě DPH. V ČR tomu tak je. Zdroje paliv a energie z OZ mimo biopaliva mohou být v sazbě snížené za podmínky, že nevyvolávají vážné jiné problémy. V ČR by do snížené sazby DPH měla být zahrnuta jen elektřina a teplo ze solární energetiky. Zde je určitá rezerva daňové stimulace rozvoje využívání OZE. Praxe osvobození nových zdrojů OZE od daně z příjmů na pět let by měla být zachována u solární energetiky za podmínky účetního oddělení od jiných podnikatelských činností.

Po překonání koronavirové krize je nutné u ekonomických nástrojů typu silniční daň, dálniční kupon a elektronické výkonové zpoplatnění silničních vozidel zásadně omezit snížení jejich sazeb vozidlům s nižšími emisemi, resp. tato zvýhodnění, pokud jsou vůbec nutná, omezit na maximálně 10 % základní sazby a na maximálně 3 roky od první registrace vozidla. Stávající daňové úlevy až dvou třetin a na až devět let, schválené na návrh zelené poslankyně Kateřiny Jacques, jsou zlé, neboť ještě víc zvýhodňují nešetrnou silniční dopravu proti šetrné dopravě železniční. Vážně poškozují ochranu životního prostředí i klimatu. Sazby silniční daně je nutné zvýšit třikrát k pokrytí inflace spotřebitelských cen od roku 1992.

Zatím je situace tristní a má být ještě hůř. Rozsáhlá veřejná ekonomická podpora má jít na rozvoj elektromobility, přestože při stávajícím energetickém mixu se tak zvyšují celkové emise GHG, o hrozbě výrazného urychlení příchodů právem obávaných blackoutů nemluvě.

Zdanění emisí GHG

Je nutné zdanit všechny emise GHG, a to přímo úměrně celkovým emisím CO2ekv. Zdanění musí začít již u těžby fosilních paliv a dál prostřednictvím cenového mechanismu se musí toto zdanění přenášet na jejich zpracovatele, dopravce a spotřebitele. Mezinárodní spolupráci je nutné korigovat tak, že se alespoň u základních druhů paliv, energie, surovin, potravin a vybraných klíčových výrobků zavede praxe, že s příslušným zbožím příslušný stát či firma nakupuje i příslušné množství emisí GHG a posléze jej dál prodává. Je nutné počítat, že státy s vysokou těžbou a zejména vysokým exportem fosilních paliv budou mít citelné sociálně ekonomické problémy s útlumem jejich těžby, spotřeby a exportu. Současně je nutné zrušit systém obchodování s povolenkami na emise CO2, neboť rozvrací příslušné podniky do tohoto obchodu zapojené, aniž by přispíval k ochraně stability klimatu. Tedy, rozvrat s tím, že zbankrotujeme a nahradí nás zahraniční konkurence, s ochranou stability klimatu nesouvisí.

Lze jistě namítnout, že ČR obchodem s povolenkami na emise CO2 nemálo vydělává a získané peníze investuje do úspor paliv a energie při vytápění (obvykle různá zateplování budov, někdy v kombinaci se zaváděním využívání OZE), což je v pořádku, na rozdíl od Ukrajiny, kde se tento výnos, podobně jako kdeco jiného, zpronevěřuje. Nikdo neprokázal, že škody způsobené rozvracením spotřebitelů fosilních paliv zapojených do obchodu s emisními povolenkami nepřevyšují užitek takového obchodování. Až se v řadě států zhroutí velká energetika a začnou velké blackouty, bude pozdě řešit chybnost výše uvedeného mechanismu.

Neudržitelná je praxe přesouvat ekologicky špinavé, energeticky, dopravně a odpadově náročné výroby do států rozvojových. Státy vyspělé s takovou praxí nemohou tvrdit, že jsou ekologicky, klimaticky a odpadově šetrné. Praxe EU, vydávající elektromobily za klimaticky čistá vozidla (nepočítá emise GHG na výrobu jimi spotřebované elektřiny, na materiály, z kterých jsou vyrobené, včetně energeticky velmi náročných baterií) je tristní. Dlouhodobě skandální je vývoz odpadů, zvláště nebezpečných, do rozvojových států, obvykle úředně jako materiál k recyklaci, čímž je kromě jiného hrubě porušována basilejská úmluva.

Ožehavou otázkou je výše zpoplatnění emisí GHG. Sazba, která prakticky neovlivní situaci ve vyspělých státech, je prakticky likvidačních zejména v chudých rozvojových státech, o dopadu oficiálního měnového kursu nemluvě. Princip doporučený jednáním ministrů dopravy EU v roce 1997 (výše škod z narušení stability klimatu, resp. daň z emisí CO2 by měla vynést 1-2 % HDP) má problematické zdůvodnění, proč zrovna taková částka. Indikátor HDP je reálně perverzní, zvyšují ho i ekonomické škody ze znehodnocování životního prostředí a rozvracení klimatu. Přitom je v sázce nejspíš i přežití lidstva. Snad by taková daň mohla fungovat v ekonomicky vyspělých státech OECD. Neúnosná by byla v chudých rozvojových státech. Těch je ale většina, tam se koncentrují reálné problémy přežití lidstva včetně hladu a energetické chudoby, stimulující ničení pralesů, lesů a další biomasy. Lze jistě uplatnit i princip postupného zvyšování, tj. v prvním kroku objemově neutrálně nahradit obchod s emisními povolenkami daní za emise CO2ekv, v dalších krocích sazby zvyšovat, postupně až k doporučeným 2 % HDP. Je nutno počítat s určitým dopadem zavádění této daně na inflaci. V ČR v roce 2019 by šlo o sazbu asi 922 Kč/t emisí CO2, resp. CO2ekv.

Celý seriál článků k tématu najdete zde:

 

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.