Ekonomka Ilona Švihlíková srovnává volební programy stran pro parlamentní volby. Dnes se věnuje zaměstnanosti.
Poslední část je věnována tématu trhu práce a postavení zaměstnanců. Důvody jsou doufám zřejmé, zaměstnanci tvoří velkou, byť značně nekoherentní, voličskou skupinu. A autorka sama je také zaměstnanec.
Hnutí ANO se tématem zaměstnanosti nijak konzistentně nezabývá, koneckonců jejich program se konzistentně nezabývá ničím. Vzhledem k průzkumům to nemá ani zapotřebí. Najdeme zmínky o podpoře flexibilních úvazků, podpora se má týkat také zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Dodejme, že v obou případech (rodiče, postižení) je potřeba podstatně propracovanějších kroků než nějakých daňových úlev.
Nezaměstnaní jsou ovšem zmíněni podrobněji. Musí být „aktivní“, což znamená zapojení do rekvalifikačních programů nebo veřejně prospěšných prací. Aby o přesunu hnutí doprava nepanovala žádná pochybnost, pak se dočteme, že „každý, kdo přijímá dávky, musí pro společnost něco vykonávat.“ Inu, premiér Babiš kandiduje v Ústí.
V plánu je také národní program rekvalifikací i četnější kontroly práce na černo. Autorka článku v programu slovo „zaměstnanec“ ani „odbory“ nenašla.
Pravicová koalice SPOLU, nepřekvapivě, klade důraz na „flexibilitu“ zákoníku práce. Což přeloženo znamená okleštit práva zaměstnanec na minimum a zhoršit jeho postavení na trhu práce. K dalším bodům programu patří snížení sociálního pojistného pro zaměstnavatele. Jaký to má účel v situaci chybějících pracovních sil, těžko říci. Tedy kromě toho, aby se dál oslabil důchodový účet a rozehrála se stejná hra jako po roce 2010 vedoucí k tomu, že je potřeba zprivatizovat důchodový účet. Aby o oslabení zaměstnanců a podpoře švarcu nepanovaly už žádné pochyby, tak trojkoalice navrhuje také zvýšení limitů pro DPP a DPČ. Ať žije prekarizace práce!
Piráti a STAN se hlásí k principu flexikurity, který je asi nejvíce spjat s Dánskem (ovšem u nás bez toho sociálního státu, který to jaksi doprovází). Koalice vzhledem k aktuální situaci dosti bizarně tvrdí, že podoba trhu práce (co to má být, zákoník práce?) brání pružnému vytváření pracovních pozic. I zde najdeme úvahy o „novele“ zákoníku práce, takže není potřeba moc pochybovat, že zaměstnanec by i zde byl obětním beránkem podpory podnikatelů. Jak chce koalice Pirátostan prosadit ochranu proti zneužívání DPP a DPČ (viz výše zmíněný švarcsystém) a zároveň odstranit překážky pro kratší pracovní úvazky, jsem se z programu nedozvěděla. Najdeme také zmínku o nelegálních pracovních agenturách, na které je nutno „si došlápnout“. Vzhledem k liberálnímu zaměření koalice najdeme v programu podporu sladění práce a péče a snižování rozdílů v odměňování mužů a žen.
SPD má ve svém programu zvláštní část „zaměstnanost.“ Jak už jsem uvedla v předchozích dílech, hlavní je zde podpora regionálních firem. SPD má rovněž negativní postoj vůči agenturám práce. Chce také sjednotit podporu v nezaměstnanosti pro všechny věkové kategorie. Pojem zaměstnanec se v programu vyskytuje, a to v souvislosti s porovnáním mezd s vyspělejšími zeměmi. Navýšení mezd je zmíněno pro pracovníky v sociálních službách.
ČSSD věnuje právům zaměstnanců zvláštní část programu. Najdeme zde posílení Státního úřadu inspekce práce, i sliby definice nelegální práce a nehlášené práce. Sociální demokracie si všímá nízké míry dodržování zákoníku práce a navrhuje tzv. pracovní soudy. Pozornost je věnována řadě otázek souvisejících s pracovním právem, rekvalifikacemi, sociálním dialogem atd. Program sociální demokracie je nejen v této oblasti dosti podrobný a dlouhý. Je třeba znovu zopakovat, že problémy socdem nesouvisejí s tím, že by program byl nekvalitní, netýkal se zaměstnanců, což je jedna ze skupin, která socdem klasicky volila, ale že leží někde zcela jinde – v absenci důvěry vůči řadě představitelů této strany.
Také KSČM se věnuje mzdám a pracovním podmínkám jako prvnímu bodu svého programu. Podobně jako sociální demokracie je v této části program dosti rozsáhlý. Najdeme zde řadu styčných bodů se socdem, např. zákoník práce skutečně chránící zaměstnance. Podpora pracovních míst (není jasné jakým způsobem) se má týkat různých znevýhodněných skupin, např. absolventů, žen po rodičovské či lidé předdůchodového věku (kteří se skutečně setkávají s diskriminací na trhu práce a to i za situace, kdy je počet volných pracovních míst značný).
KSČM chce pracovní agentury přímo zrušit. Zaobírá se též problematikou příplatků např. za noční směny. KSČM příliš slovo zaměstnanec nepoužívá, spíše „pracovník“, nikoliv ovšem pojem „odbory“.
Program Přísahy je na orientaci obtížný, protože některé kategorie jako „pracovitost se musí vyplatit“ se netýkají moc trhu práce, ale spíš daní atd. Přísaha chce motivovat seniory, aby zůstali v pracovním procesu, nástrojem má být zrušení platby sociálního a zdravotního pojištění pro pracující důchodce. I Přísaha chce podmínit pobírání dávek prací nebo docházkou dětí do školy (pamatuji se na tu vlnu nenávisti z liberálních médií, když s tím přišla ministryně práce a sociálních věcí). I Přísaha se věnuje podpoře zaměstnávání lidí se zdravotním postižením.
Celkově shrnuto, platí, že obě dvě alespoň nominálně levicové strany, věnují pracovnímu právu a postavení zaměstnanců velkou pozornost. Naopak u pravicové koalice SPOLU se zaměstnanec může děsit už nyní, jak moc by se jeho postavení zhoršilo a oslabilo. Je patrné, že pracovní práva nejsou vybojována „jednou na navždy“, ale že je potřeba se za ně stavět znovu a znovu, minimálně v zemi, v níž její politici neznají jinou konkurenční výhodu než být „levný“.
Psali jsme:
- Zásadní téma mzdové konvergence v řadě předvolebních programů prostě chybí
- Předvolební programy drtivé většiny stran ohledně veřejných financí jsou nerealistické až lživé
- Intelektuální bída programů většiny stran v oblasti hospodářské politiky je varujícím znamením