Ilona Švihlíková se podívala na programy stran z pohledu mzdové konvergence, která byla jedním z hlavních transformačních slibů a je také hlavním ukazatelem životní úrovně.
Nejprve několik slov k objasnění toho, proč posuzuji téma mzdové konvergence jako tak důležité, že se mu věnuji v programech. Mzdová konvergence, neboli přibližování mezd vyspělejším zemím, byla jedním z hlavních transformačních slibů. Jelikož většina lidí žije ze mzdy, je to pro ně dominantní ukazatel životní úrovně. Kromě toho mzdová konvergence odráží i to, jestli se mění pozice české ekonomiky ve světové dělbě práce, neboť se obvykle nespokojíme jen s tím, že mzdovou konvergenci (měřeno třeba vývojem náhrad zaměstnanců/compensation of employees) spočteme, ale chceme i vědět, jaké síly za vývojem stojí.
Zde je potřeba uvést, že až do pandemie bylo možno vládu ANO a ČSSD z toho hlediska posuzovat jako úspěšnou. Mzdová konvergence nabrala poněkud grády, což se odrazilo ve velice příznivém vývoji mezd. Navyšování minimální mzdy zvedalo ty nejméně vydělávající z osidel prekarizace a pracující chudoby, medián i průměr rostl, a zároveň byla nezaměstnanost rekordně nízká. To se muselo na vývoji náhrad zaměstnancům (zhruba kolik z produktu jde na mzdy zaměstnancům) nutně projevit. O to smutnější a bizarnější je zjištění, že Ministerstvo financí počítá ve svých prognózách se zabrzděním mzdové konvergence, ba co víc s vymazáním mzdové konvergence někam k roku 2016. Těžko si představit kontraproduktivnější politiku…
Jak asi nepřekvapí, téma mzdové konvergence v řadě programů zcela chybí. Tu a tam najdeme nějaké zmínky, které se ale spíše věnují trhu práce. Souvislostem na trhu práce se budu věnovat v posledním díle seriálu věnovaného programům politických stran.
Hnutí ANO větší pozornost než mzdám věnuje seniorům a jejich výši důchodů. U mezd hovoří o předvídatelném systému nastavování minimální mzdy. Toto téma se objevuje vícekrát, prakticky to znamená, že by např. vývoj minimální mzdy by svázán s vývojem mzdy průměrné (což by ovšem mohlo zvýšit procyklický dopad), nebo s růstem ekonomiky atd.
Koalice Pirátů a STAN se věnuje „levné ekonomice“, ale přímo ke mzdovému vývoji toho moc nenajdeme. Je třeba zopakovat, že i část o levné ekonomice je psána z pohledu firem, nikoliv z pohledu zaměstnanců (což už jasně dává najevo, koho míní daná koalice zastupovat). Tato koalice navrhuje valorizovat minimální mzdu dle mzdy průměrné.
Koalice SPOLU se vrací do „modré šance“. Je to skutečně děsivé déjà vu, které v tom programu vidíme. Je to prý nižší zdanění práce, které nás přiblíží západním mzdám. Vida, člověk by řekl, že hlavní faktor je, že ČR je pod mzdovým stropem, protože je v pozici závislé ekonomiky, o níž se dominantně rozhoduje někde jinde. A ono zdanění. Je pozoruhodné, jak moc kladou pravicové subjekty důraz na zdanění, a to včetně daní jako optimálního nástroje pro často komplikované úkoly hospodářské politiky. Je třeba zopakovat, že makroekonomická politika je podstatně složitější a představa, že komplexní ekonomické vazby vyřeším jednoduše hýbáním se sazbami, je dětinsky naivní. Pokles zdanění navrhovaný SPOLU by ovšem vedl k dalším výpadkům příjmů a prohloubení deficitů, které zdá se SPOLU tak intenzivně vadí (viz předchozí části programové analýzy).
SPD uvádí, že jak zaměstnanci, tak živnostníci si zaslouží adekvátní ohodnocení. SPD je schopna alespoň naznačit kontext – tvrdí, že nízké mzdy jsou výsledkem „montoven“ a také zmiňuje dovoz pracovníků z Ukrajiny (což je bezesporu součást mzdového dumpingu). V programu ovšem nástroje k navýšení mzdové úrovně chybí, najdeme zmínku, že hlavním nástrojem má být podpora regionálních firem.
Autorka při nejlepší vůli v programu hnutí Přísaha body věnované mzdové konvergenci nenašla.
Jak ČSSD, tak KSČM věnují mzdovému vývoji velkou pozornost. KSČM říká, že „za poctivou práci evropskou mzdu“. Má návrh na minimální mzdu ve výši 20 000 Kč (zřejmě aby trumfla návrh ČSSD na 18 000 Kč). KSČM chce zvýšit vyjednávací sílu zaměstnanců, ukončit mzdový dumping (zde by, podotýkám já, pomohl zákaz agentur práce) atd. KSČM podporuje také Kurzarbeit (dle německého vzoru ochrana pracovních míst), či zkrácení pracovní doby na 35 hodin týdně.
ČSSD má tuto část velmi rozpracovanou a je to hned první část jejího programu. Je zde zmíněna nejen nedostatečná mzdová konvergence, i nízká minimální mzda )a to i ve srovnání s podobnými zeměmi, nikoliv s Lucemburskem). ČSSD chce zavést mechanismus zvyšování minimální mzdy (povšimněme si: průřezové téma, zřejmě, aby se zvyšování mzdy neodehrávalo jako boj v rámci tripartity) a to k 60 % mediánu, nebo 50 % průměru minulého roku. Změnit se mají také zaručené mzdy, nemělo by být možné je obejít. K dalším bodům patří zveřejňování příjmů vedoucích ve firmě a průměrných zaměstnanců, či obecně zvýšení informovanosti o finanční situaci ve firmě.
Jak vidno, také u programů politických stran platí – je důležité, co se říká, ale zcela nejdůležitější je to, o čem se mlčí.
Psali jsme:
- Předvolební programy drtivé většiny stran ohledně veřejných financí jsou nerealistické až lživé
- Intelektuální bída programů většiny stran v oblasti hospodářské politiky je varujícím znamením