Dvěma hlavními důvody jsou desetiletí nedostatečných investic a rozdílné zájmy jednotlivých zemí.
Vedoucí představitelé Evropské unie projednali v polovině listopadu návrh plánu na vytvoření „kapacit rychlého nasazení“ (Rapid Deployment Capacity), vojenských sil EU o síle 5 000 osob, které by blok využíval v krizových situacích od roku 2025. Návrh, který má být definitivně schválen v březnu, se zdá být dalším krokem směrem k tomu, co francouzský prezident Emmanuel Macron rád nazývá „strategickou autonomií Evropy“, napsal Dalibor Roháč pro platformu Dispatch.
Volání po takové autonomii není nové. Donald Trump pravidelně vyzýval Evropany, aby „zaplatili svůj podíl“. Podobně odcházející německá kancléřka Angela Merkelová vyzvala Evropany, aby vzali „[svůj] osud do vlastních rukou“.
Pás nestability v blízkosti EU
Od severovýchodu k jihu je EU obklopena pásem nestability. Na polské a litevské hranici vedou běloruský a ruský diktátor beztrestně hybridní válku proti bloku a podněcují napětí zaplavováním hranic migranty. Na Balkáně se zdá, že Bosně hrozí rozpad, zatímco Srbsko (kandidát na členství v EU) navazuje stále hlubší vztahy s Ruskem. Další předpokládaný budoucí člen, Turecko, sklouzlo k plnohodnotnému autoritářství a zároveň drží blok jako rukojmí se svou početnou populací uprchlíků. V severní Africe zůstává Libye zhrouceným státem a zdrojem nestability a migračních toků. Dokonce i Tunisko, donedávna úspěšný příběh arabského jara, se změnilo k horšímu.
Snahy o to, aby Evropa měla na světové scéně silný hlas, již dlouho trpí typicky evropským problémem, kterým je upřednostňování formy a procesu před obsahem, a nejnovější návrh není výjimkou. Ještě horší je, že období, kdy EU údajně posiluje svou společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, se kryje s dramatickou destabilizací bezprostředního sousedství EU – a chyby a nečinnost EU v tom hrají významnou roli.
Tento neúspěch je způsoben nejen všeobecně známým nedostatkem kapacit, který je důsledkem desítek let nedostatečných investic do evropských armád, ale také rozdílnými názory na povahu a závažnost těchto výzev ze strany jednotlivých zemí, míní Roháč.
Celý článek si můžete přečíst zde v angličtině.
Psali jsme:
- Heslem EU se stala „strategická autonomie“
- EU kolem vlastní strategické autonomie tápe
- Změna v Bílém domě vede v Evropě k pochybnostem ohledně vlastní strategické autonomie
- Militarizace EU: Posun od civilních priorit k vojenským (1. část)
- Borrell: EU by se měla stát globálním hráčem
- Borrellova doktrína: Evropa čelí novým impériím
- Tunisko: K čemu je demokracie, když neexistuje prosperita?
- Evropská unie nesmí být geopolitickým hřištěm, musí se stát hráčem
- PESCO je historický krok, míní německá ministryně obrany o nové vojenské spolupráci EU