Publikujeme Vánoční báseň od Alexandry Gorodecké.
Vánoční báseň
Zvláštní, jak životem kráčíme každý sám,
kráčíme dál a dál, kráčíme za hvězdou.
A když se chytíme do pasti z mlžných par,
jdeme dál s průvodem – jak ženich s nevěstou.
Jdeme dál každý sám, jdeme dál spolu,
válčíme s druhými, válčíme se sebou,
létáme do oblak, padáme dolů,
s blízkými kráčíme cestou i necestou.
Kdo ví, kdo přítel je a kdo pouhý známý,
co kamenem za zády hází nám,
kdo pozná pravdu a kdy pouhé zdání
jasný to pohled kalí nám…
Kdo zázrak vykouzlí a kdo mu brání,
kdy je lež víc než rukoudání,
kde vlídné srdce spí, kde je jen k mání
a když ho najdeme, co poví nám…
Pokud se zastavíš, odvážně, s rozvahou,
uvidíš sebe sám ze studánky pít.
S nedotknutelnou, leč vnímavou náladou
pocítíš v nitru svém vánoční klid.
Dnes jsme tu spolu, snad po sněhů tání
budem tu napřesrok zas v počtu plném.
Se všemi židlemi, bez odčítání,
u stolu s kaprem, pod vánočním stromem.