Po tisíce let byla potravinová bezpečnost pro čínské autority klíčovou prioritou a zůstává jí i dnes.

Čína potřebuje nakrmit 1,4 miliardy lidí, což je přibližně pětina světové populace. Starší generace mají stále v srdci vzpomínku na Velký hladomor, který postihl Čínu v letech 1958-62. Byl vyvolán Mao Ce-tungovým Velkým skokem vpřed, radikální kampaní, jejímž cílem bylo proměnit Čínu v komunistickou utopii prostřednictvím rychlé industrializace a kolektivizace, která však místo toho vedla k úmrtí desítek milionů lidí.

V neklidném světě po epidemii koronaviru se zajištění potravinové bezpečnosti stává stále důležitější politickou prioritou nové rozvojové strategie Pekingu, která se více spoléhá na domácí spotřebu, aby vyrovnala vnější nejistoty. Prezident Si Ťin-pching prohlásil, že rýžová mísa Číny musí zůstat pevně v čínských rukou, což znamená, že země musí zajistit absolutní bezpečnost dodávek obilovin.

Zabezpečení obilovin bylo poprvé zahrnuto do návrhu 14. pětiletého plánu čínské centrální vlády (2021-2025). Podle plánu, který stanovuje cíle čínského národního hospodářského a sociálního rozvoje, musí Čína dosáhnout roční produkce obilovin vyšší než 650 milionů tun ročně. V plánu jsou rovněž zahrnuta konkrétní opatření pro realizaci strategie potravinové bezpečnosti, včetně zlepšení celého odvětví obilovin, a rozvoj zemědělských a venkovských oblastí.

Diverzifikace dovozů

Čína se také snaží diverzifikovat trh s potravinami, aby nebyla závislá na jedné nebo několika zemích. Zejména nově vznikající „Hedvábná stezka potravin“ (Food Silk Road) čínské vlády má za cíl diverzifikovat dovoz potravin z mnoha regionů světa, včetně Afriky a Latinské Ameriky. K dnešnímu dni Čína podepsala více než 100 dohod o spolupráci v oblasti zemědělství se zeměmi iniciativy „Pásmo a stezka“ (Belt and Road Initiative – BRI). V rámci potravinové hedvábné stezky se Čína rovněž snaží rekonstruovat globální potravinové dodavatelské řetězce prostřednictvím zámořských dohod o volném obchodu, investic do infrastruktury a akvizic zemědělské půdy v cizích zemích, jak dokládají nedávné dohody se zeměmi jako Egypt, Kambodža a Pákistán.

Čína také projevuje rostoucí zájem o agrotechniku a biotechnologie. Například zlepšení kvality osiva, editace genů a geneticky modifikované technologie pro zvířata a rostliny by mohly nabídnout řešení nebo částečné řešení problémů spojených s nedostatkem potravin. Nicméně je pravděpodobné, že občané budou mít obavy o bezpečnost potravin.

Plýtvání potravinami

Čína nepotřebuje ovšem jen navýšit domácí produkci či diverzifikovat dovozy, ale také zaměřuje pozornost na negativní jev a tím je plýtvání potravinami: v Číně přišlo vniveč odhadem 91,6 milionů tun potravin (UNEP Food Waste Index Report 2021).

Čína v dubnu oficiálně přijala zákon proti plýtvání potravinami, který zakazuje videoklipy zachycující tzv. binge eating (záchvatovité přejídání) a nadměrné množství zbytků, což podle pozorovatelů podpoří společnost šetřící zdroje a životní prostředí. Očekává se, že stanoví základní kodex chování a vybuduje dlouhodobý mechanismus, který zastaví plýtvání potravinami a povede společnost k podpoře racionálních a zdravých stravovacích návyků.

Čínští představitelé často zdůrazňují nutnost zabránit plýtvání potravinami, přestože Čína zaznamenala několikrát po sobě velkou úrodu. Pozorovatelé poznamenali, že přijetí legislativy proti plýtvání potravinami neznamená, že Číně hrozí bezprostřední nedostatek potravin, ale jedná se o prozíravý krok v oblasti potravinové bezpečnosti.

Čína bude potřebovat světové obiloviny, aby uspokojila domácí masné ambice

Potvrzení dlouhodobého cíle Číny být téměř zcela soběstačná v produkci vepřového masa znamená, že bude i nadále odebírat světové zásoby obilí, aby uživila největší množství prasat na světě. Země, která spotřebovává polovinu světové produkce vepřového masa, bude i nadále usilovat o to, aby do roku 2025 produkovala 95 % bílkovin na domácím trhu. V případě drůbeže a vajec chce být soběstačná, v případě hovězího a skopového masa chce být soběstačná z 85 % a v případě mléčných výrobků ze 70 %, uvedlo ministerstvo zemědělství.

Tyto cíle pravděpodobně podpoří zahraniční nákupy sóji a krmných obilovin potřebných pro výkrm prasat, skotu a drůbeže. Čína je již nyní největším dovozcem sójových bobů a kukuřice a v posledních dvou letech nakoupila nebývalé množství, aby nakrmila prasata, jejichž chovy se zotavují z afrického moru prasat. „Dovoz krmného obilí pravděpodobně zůstane v dohledné budoucnosti vysoký, protože Čína začíná upřednostňovat domácí produkci masa a mléčných výrobků,“ uvedl Darin Friedrichs, spoluzakladatel a ředitel výzkumu trhu společnosti Sitonia Consulting, která poskytuje informace o zemědělství v Číně.

Cíle soběstačnosti, které byly stanoveny přinejmenším od roku 2020, přicházejí v době, kdy smrtící epidemie afrického moru prasat před třemi lety zničila zhruba polovinu čínské populace prasat a podnítila prudký nárůst dovozu masa a rekordní ceny vepřového. To urychlilo snahu o modernizaci produkce prasat a snížení nákladů.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.