Veronika Sušová-Salminen glosuje nástup „nových časů“ v české politice, které tak nějak pořád připomínají ty staré.
Určitě jsme se s novou vládou všichni těšili na to, jaké nové a světlé časy přijdou z hlediska politické kultury v Česku. Vždyť slogany hlásaly voličům třeba to, že už se nebudou muset stydět za premiéra. Nová pětikoalice měla přinést nejenom estetické změny, ale měla být tak nějak jiná, lepší. Vždyť nás vede zase zpátky na Západ! Pár týdnů uplynulo a jsou tu první staronové pochybnosti.
Poslanecká funkce, připomeňme si, je povoláním, při kterém je daný politik primárně zastupitelem zájmů voličů v daném volebním okrsku, i když obecně má zastupovat veškerý lid. Proto a jedině proto byl do parlamentu zvolen a odsud také plyne legitimita jeho postavení. Poslanecký mandát není běžný zaměstnanecký vztah, není na něj ani běžná pracovní smlouva a je to pozice, která je veřejná a je také velmi štědře placená z veřejných peněz. Bohužel praxe je nejen v Česku o dost jiná než by vyžadovala ideální norma. Příkladů je mnoho: připomeňme si třeba praxi kumulování funkcí ministra a poslance, která dává smysl mocensky, ale rozhodně je medvědí službou voličům, protože poslancující ministr může obě role zvládat jenom velmi těžko v potřebné kvalitě. Není pak divu, že důvěra v zastupitelskou demokracii i v parlament dlouhodobě klesá a voliči mají dojem, že parlament je spíš věž ze slonoviny s levnějšími obědy, která sice zastupuje nějaké zájmy, ale rozhodně ne ty jejich.
Naposledy nám Jan Farský (STAN) převedl, že s novými časy to nehledě na rétoriku nebude tak žhavé. Pan Farský dal přednost půlroční stáži na americké univerzitě před odpovědností k voličům, jejichž zájmy má zastupovat ve sněmovně. To by se dalo pochopit, kdyby si při tom nechtěl ten stejný mandát poslance ponechat i po dobu, kdy se bude věnovat výzkumu a nebude fyzicky v Česku. Jinak řečeno, pan Farský chce být i nadále (neplaceným) poslancem, i když mandát bude vykonávat nárazově nebo sporadicky prostřednictvím telefonu a sociálních sítí, jak sám přiznal. Prostě a jednoduše, pan Farský chce mít obojí: i holuba na střeše i vrabce v hrsti bez ohledu na specifičnost zastupitelské role, ke které se voličům zavázal na čtyři roky (a nikoliv na tři roky a půl).
Co je ale ještě pozoruhodnější, je argumentace pana Farského. Podle něj je kritika jeho postupu jenom opoziční politika, i když on sám by ji dělal v opozici stejně (sic!). Kdyby odstoupil, tak by prý zklamal svoje voliče (a pokud to voličům vadí, nechť ho za čtyři roky nezvolí). Dále jsme se dozvěděli, že „jde o vědeckou práci, jejíž výsledek bude mít pozitivní efekt nejen na můj profesní růst, ale i pro ČR“. Tento rétorický trik je zvláště kouzelný, protože činí z vědecké stáže v USA dokonce otázku veřejného či národního zájmu. Jinak řečeno, pan Farský nebude jen vědec, ale jede do USA jako politik, a to, co vyzkoumá za půl roku, pozitivně ovlivní celé Česko! O porušení koaliční dohody prý také nejde, je to prostě všechno domluvené. Jediný, s kým to domluvené nebylo, byl samozřejmě volič. Ale tak to holt v Česku bývá.