Levné zboží se již dávno stalo nebezpečím pro přírodu i lidi.
Hluboko v chilské poušti Atacama vznikají nové duny – ne z písku, ale z neprodaného oblečení z celého světa. Oděvy, které se hromadí na hromadě obětí rychlé módy a nevykoupených řad oblečení, jsou obvykle plné toxinů a barviv a nerozkládají se biologicky. Výsledkem rychlé módy je ekologická katastrofa, která byla dosud do značné míry přehlížena.
Aljazeera odhaduje, že v přístavu Iquique ve svobodné zóně Alto Hospicio na severu Chile každoročně končí až 59 000 tun oblečení, které nelze prodat v USA nebo v Evropě. Ty jsou určeny k dalšímu prodeji v Latinské Americe, ale pouze 20 000 tun se skutečně dostane na celý kontinent.
To, co se neprodá v Santiagu nebo nepropašuje do jiných zemí, zůstává ve svobodné zóně. Nikdo není zodpovědný za úklid a nikdo nezaplatí potřebné clo, aby to odvezl, uvedla Aljazeera.
Bohužel biologický rozklad oděvů může trvat stovky let, pokud vůbec. Městské skládky textil nepřijímají kvůli chemickým produktům v něm obsaženým, uvedl NY Post. Proto se nakonec až 39 000 tun neprodaného a nepotřebného oblečení každoročně odveze do nejsušší pouště na světě, kde doslova pokryje duny vrstvami a vrstvami vyřazeného textilu.
Zatímco lidské externality bujícího konzumerismu (dětská práce a hrozné podmínky v továrnách) jsou dobře zdokumentovány, environmentální náklady jsou méně medializované a méně pochopené. Pravdou však je, že rychlá móda spotřebovává nehorázné množství vody – podle zprávy OSN se na jeden pár džínů spotřebuje až 7 500 litrů. To odpovídá množství vody, které průměrný člověk vypije za sedm let, uvedla mezinárodní organizace. Celkem UNCTAD odhaduje, že módní průmysl spotřebuje ročně zhruba 93 miliard metrů krychlových vody, což by stačilo na uhašení žízně pěti milionů lidí.
„Když se zamyslíme nad průmyslovými odvětvími, která mají škodlivý vliv na životní prostředí, napadne nás výroba, energetika, doprava a dokonce i výroba potravin,“ uvádí se ve zprávě OSN. „Módní průmysl je však podle všeobecného mínění druhým nejvíce znečišťujícím průmyslovým odvětvím na světě“ – hned po velkém ropném průmyslu.
Zpráva také odhaduje, že zhruba půl milionu tun mikrovláken ročně skončí v oceánech díky rychlé módě a pračkám. To odpovídá 3 milionům barelů ropy. Pokud jde o změnu klimatu, výroba oděvů se každoročně podílí na světových emisích uhlíku o 8 až 10 % více, než všechny mezinárodní lety a námořní doprava dohromady, uvedlyInsider a OSN.
Africký „second hand“ aneb Kam se starým textilem?
Na pláži, na nárožích ulic, na okrajích měst: hory oblečení navršené metr vysoko. Často stoupá kouř, staré oblečení hoří – jsou to zoufalé pokusy zbavit se tun starého textilu. Obyvatelé si stěžují na zápach, bolesti hlavy a další potíže. Ne každý v Ghaně má z oblečení z druhé ruky radost.
Rychlá móda (Fast Fashion) pochází z Evropy, Asie nebo Severní Ameriky. Košile, halenka nebo kalhoty za zhruba dvě eura za kus. Na trh Kantamanto v Akkře přicházejí každý den tuny oblečení. Ale jak upozorňují místní, téměř polovina oblečení je nepoužitelná pro další prodej a končí přímo v popelnici.
Důsledky pro přírodu a lidi jsou katastrofální. „Některé oděvy se jednoduše vyhazují do řek – a právě v tom spočívá nebezpečí,“ říká Lee Adoboe, člen organizace Ghana Water and Sanitation Journalists Network. „Protože některé materiály obsahují barviva a podobně. Chemikálie se dostávají do našich vodních toků a lidé je pak pijí jako údajně nezávadnou vodu.“ Jinde tuny oblečení ucpaly vodní toky a způsobily dokonce záplavy.
Ghana není ojedinělým případem, podobné problémy mají i další africké země.
Reportáž k tématu: „The Environmental Disaster that is Fuelled by Used Clothes and Fast Fashion“
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Adrien Sauvage, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons