„Bidenova strategie neříká prakticky nic o vojenském soupeření s Čínou ani o krocích nezbytných k omezení jejího zastrašování spojenců a partnerů,“ kritizuje nedávno publikovaný dokument Jeff M. Smith.
Nově vydaná indo-pacifická strategie Bidenovy administrativy zahrnuje mnoho priorit a iniciativ přijatých Trumpovou administrativou. Bohužel strategie a její doprovodný informační list jsou překvapivě chudé na podrobnosti, metody a prostředky, jak čelit nejobtížnější americké výzvě v Indo-Pacifiku: vzestupu stále agresivnější a nacionalistické Čínské lidové republiky, napsal pro web Defense One Jeff M. Smith.
***
Spojené státy jako indo-pacifická velmoc
Podívejme se alespoň v krátkosti, co se v dokumentu Bílého domu uvádí:
Spojené státy jsou indo-pacifickou velmocí. V tomto regionu, který se rozprostírá od našeho tichomořského pobřeží až po Indický oceán, žije více než polovina světové populace, téměř dvě třetiny světové ekonomiky a sedm největších světových armád. V tomto regionu působí více příslušníků americké armády než v jakémkoli jiném regionu mimo území Spojených států. Podporuje více než tři miliony amerických pracovních míst a je zdrojem přímých zahraničních investic ve výši téměř 900 miliard dolarů ve Spojených státech. V příštích letech, kdy bude tento region pohánět až dvě třetiny světového hospodářského růstu, jeho vliv jen poroste – stejně jako jeho význam pro Spojené státy.
Životně důležitá oblast pro bezpečnost a prosperitu USA
Spojené státy již dlouho považují indo-pacifickou oblast za životně důležitou pro naši bezpečnost a prosperitu. Naše vazby vznikly před dvěma stoletími, kdy Američané přicházeli do regionu za obchodními příležitostmi, a rozrostly se s příchodem asijských přistěhovalců do Spojených států. Druhá světová válka Spojeným státům připomněla, že naše země může být bezpečná pouze tehdy, pokud bude bezpečná i Asie. A tak v poválečném období Spojené státy upevnily své vazby s regionem prostřednictvím železných smluvních aliancí s Austrálií, Japonskem, Korejskou republikou, Filipínami a Thajskem a položily tak základy bezpečnosti, které umožnily rozkvět regionálních demokracií. Tyto vazby se rozšířily, když Spojené státy podpořily přední organizace v regionu, zejména Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN), rozvinuly úzké obchodní a investiční vztahy a zavázaly se dodržovat mezinárodní právo a normy, od lidských práv po svobodu plavby.
Výzva v podobě Číny a klimatických změn
Zesílení amerického zájmu je částečně způsobeno skutečností, že Indo-Pacifik čelí rostoucím výzvám, zejména ze strany ČLR. ČLR spojuje svou ekonomickou, diplomatickou, vojenskou a technologickou sílu, protože usiluje o vytvoření sféry vlivu v Indo-Pacifiku a snaží se stát nejvlivnější světovou mocností. Nátlak a agrese ČLR se rozprostírají po celém světě, ale nejpalčivější jsou v Indo-Pacifiku. Od hospodářského nátlaku na Austrálii přes konflikt podél linie skutečné kontroly s Indií až po rostoucí tlak na Tchaj-wan a šikanování sousedů ve Východočínském a Jihočínském moři – naši spojenci a partneři v regionu nesou velkou část nákladů škodlivého chování ČLR. ČLR přitom rovněž podkopává lidská práva a mezinárodní právo, včetně svobody plavby, jakož i další zásady, které přinesly stabilitu a prosperitu v Indo-Pacifiku.
Indo-pacifický region čelí dalším velkým výzvám. Klimatické změny jsou stále závažnější, protože ledovce v jižní Asii tají a tichomořské ostrovy bojují s existenčním nárůstem hladiny moří. Pandemie COVID-19 si v celém regionu nadále vybírá bolestivou lidskou a ekonomickou daň. Korejská lidově demokratická republika (KLDR) pokračuje v rozšiřování svých nelegálních jaderných zbraní a raketových programů. Vlády v Indo-Pacifiku se potýkají s přírodními katastrofami, nedostatkem zdrojů, vnitřními konflikty a problémy v oblasti správy věcí veřejných. Pokud tyto síly nebudou kontrolovány, hrozí destabilizace regionu.
Otevřený region
Spojené státy usilují o to, aby byl Indo-Pacifik svobodný a otevřený, propojený, prosperující, bezpečný a odolný. K uskutečnění této budoucnosti Spojené státy posílí svou vlastní roli a zároveň posílí samotný region. Podstatným rysem tohoto přístupu je, že jej nelze uskutečnit samostatně: měnící se strategické okolnosti a historické výzvy vyžadují bezprecedentní spolupráci s těmi, kdo tuto vizi sdílejí.
Spojené státy a většina světa po staletí vnímaly Asii příliš úzce – jako arénu geopolitického soupeření. V současnosti se indo-pacifické země podílejí na určování samotné povahy mezinárodního řádu a spojenci a partneři USA po celém světě mají na jeho výsledcích zájem. Náš přístup proto vychází z přístupu našich nejbližších přátel a je s ním v souladu. Stejně jako Japonsko jsme přesvědčeni, že úspěšná vize indo-pacifického regionu musí podporovat svobodu a otevřenost a nabízet „autonomii a možnosti“. Podporujeme silnou Indii jako partnera této pozitivní regionální vize. Stejně jako Austrálie usilujeme o zachování stability a odmítáme nátlakové uplatňování moci. Stejně jako Korejská republika usilujeme o podporu regionální bezpečnosti prostřednictvím budování kapacit. Stejně jako ASEAN považujeme jihovýchodní Asii za ústřední bod regionální architektury. Stejně jako Nový Zéland a Spojené království usilujeme o budování odolnosti regionálního řádu založeného na pravidlech. Stejně jako Francie si uvědomujeme strategickou hodnotu rostoucí regionální role Evropské unie. Stejně jako přístup, který EU oznámila ve své strategii spolupráce v Indo-Pacifiku, bude i americká strategie zásadová, dlouhodobá a zakotvená v demokratické odolnosti.
Spojené státy budou v Indo-Pacifiku sledovat pět cílů – každý z nich ve spolupráci s našimi spojenci a partnery, jakož i s regionálními institucemi. Cíle jsou následující: podpora svobodného a otevřeného indo-pacifického regionu, budování vazeb v rámci regionu i mimo něj, podpora regionální prosperity, posílení bezpečnosti indo-pacifického regionu, budování regionální odolnosti vůči nadnárodním hrozbám.
***
Kritika strategie
Jeff M. Smith dále ve svém článku poznamenává, že „sporné není ani tak to, co je ve strategii, jako spíše to, co v ní není. Jde o to, že opakovaně obchází rozhodující výzvu naší doby: Vzestup Číny.“
Strategie je podle Smithe plná neurčitých a bezobsažných slibů: „Budeme posilovat bezpečnostní vazby mezi spojenci“ a „řešit výzvy v oblasti civilní bezpečnosti“ a „budovat vazby“. Strategie a informační list však znepokojivě postrádají konkrétní návrhy a kreativní nápady, jak čelit výzvě Číny. Bidenova strategie totiž neříká prakticky nic o vojenském soupeření s Čínou ani o krocích nezbytných k omezení jejího zastrašování spojenců a partnerů.
Dva dokumenty o strategii pro oblast Indo-Pacifiku, které Trumpova administrativa zveřejnila – jeden ministerstvo obrany v červnu 2019 a druhý ministerstvo zahraničí v listopadu 2019 – byly delší, věcnější a otevřenější, pokud jde o škodlivé aktivity Číny v regionu a nutnost konfrontace s Pekingem. Obsahovaly řadu konkrétních návrhů, od zákona BUILD Act po změnu rozmístění sil v Indo-Pacifiku, síť Blue Dot Network a řadu nových infrastrukturních a energetických iniciativ, upozorňuje Smith.
Smith je toho názoru, že „dokument je příliš vágní, příliš nepřímý, příliš diplomatický a téměř mlčí o kritických obranných a vojenských aspektech americké strategie v Indo-Pacifiku“. „Lze doufat, že tyto nedostatky budou odstraněny v připravovaných strategiích národní obrany a národní bezpečnosti. Protože jakákoli indicko-pacifická strategie, která přímo neidentifikuje hrozbu Číny a nenabízí komplexní strategii pro její řešení, není žádnou indo-pacifickou strategií,“ uzavírá svůj příspěvek Smith.
Jeff M. Smith je výzkumným pracovníkem Centra asijských studií nadace Heritage Foundation a editorem a spoluautorem knihy Asia’s Quest for Balance: China’s Rise and Balancing in the Indo-Pacific (2018).
Celá zpráva „Indo-Pacific Strategy of the United States“ je dostupná zde v angličtině.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.
Ilustrační foto: Gage Skidmore from Surprise, AZ, United States of America, CC BY-SA 2.0, via Wikimedia Commons