Další vydání jazzového průvodce Jana Schneidera je dnes tak trochu meditační. Poslechněte si dnes Little Peace, Little Peace in C for U a Okolo okna.
Hudba saxofonisty Charlese Lloyda měla vždy pokojný a meditativní charakter. Takto zní jeho Little Peace. Možná vytvoří vhodnou atmosféru pro přemýšlení nad zvláštním výrokem florentského obchodníka, bankéře a mecenáše Lorenza de Medici, jak ho cituje Bedřich Loewenstein: „Mír, který přináší pokoj, by byl dobrý, i kdyby přišel z rukou ďáblových.“
Podobný název jako Lloydova skladba má i kompozice Michela Petruccianiho: Little Peace in C for U.
Tento pozoruhodný umělec to měl velmi těžké ve svém nedlouhém, a ke všemu dost divokém životě. Jakoby na sebe bral ještě starosti jiných, kteří pak odcházeli z jeho koncertů lehčí o ty své, nota bene, když je porovnali s těmi Michelovými. Protože tak jako platí zákon o zachování hmoty a energie, tak se i ty jejich problémy nemohly jen tak ztratit, a někde musely skončit, podobně jako v tom vtipu o paní Rebece, která jednou navštívila zázračného rebeho, neboť byla tak tělesně sužována, že to již prostě nemohla vydržet. „Rebe,“ řekla mu ta nešťastnice, „jsem úplně vedle sebe. Jestli mě nezahubí, jak mě bolí záda, tak to bude od žaludku. Co já si s ním vytrpím, to se dá srovnat snad jen s tím, jak mě zlobí žlučník. Když mě ale rafne dna, tak zapomenu i na to revma, co mě denně kroutí. Oči mě bolí, že nemohu číst – ale to bude asi od těch příšerných bolestí hlavy, co mě neustále berou a ne a ne polevit – – rebe?! Oni jsou skutečný wunderrebe! Ta bolest hlavy úplně zmizela!!!“ – „Nezmizela,“ heknul zázračný rabín, „ne, paní, nezmizela. Teď bolí ta hlava mě!“
Objevil jsem, kde se na youtube skrývá jedna – podle mého pevného přesvědčení – úžasná perla. Nejlepší saxofonové sólo, které jsem v životě slyšel: zahrál ho v roce 1974 Vráťa Brabenec s Plastiky ve skladbě „Okolo okna“, což byl Mejlou Hlavsou zhudebněný text Egona Bondyho. Pamatuji se, když ta deska byla poprvé propašována domů z Kanady, kde byla produkována Paulem Wilsonem. Seděli jsme u Pepy Janíčka a když mělo dojít na tuto skladbu, zapálil si Brabenec rozechvěle vytřepanou startku, tak byl nervózní, jestli a jak ten jeho majstrštyk vyzní. Vyzněl! Vráťa říkal, že Mejla mu k tomu sólu nenapsal žádné noty, ale nakreslil grafickou partituru, kde byly různé křivky a hvězdičky a vykřičníky. Kompozice vtipně kombinuje prvky moderní vážné hudby a freejazzu, což ve spojení s absurdně provokativní poesií Egona Bondyho dává dohromady cosi, na čem se spolehlivě zadrhnou všichni amúzičtí šmejdi. Však za to Brabenec taky dostal osm měsíců kriminálu natvrdo. V té době ještě pro Plastiky nenapsal jediný text, nezpíval, pouze hrál na saxofon. Takto hrál na saxofon. Toto je hudba mého života.