Dovětek Kostase Tsivose ke knize Řecká tragédie, která nyní vychází ve formátu e-knihy.
Na konci roku 2018 se levicové vládě pod vedením Alexise Tsiprase podařilo ukončit osmiletý stav bezprostředního „opatrovnictví“ země ze strany unijních mechanismů a do velké míry stabilizovat řeckou ekonomiku. Tyto výsledky se však nestačily promítnout do každodenního života řeckých občanů. Zdálo se, že ukazatele řecké ekonomiky se po poklesu, který zaznamenaly v předchozích osmi letech, a díky příznivým podmínkám v oblasti cestovního ruchu poněkud zotavují z ničivých důsledků krize, která vypukla v roce 2010.
Přesto Alexis Tsipras prohrál předčasné volby, které proběhly v červenci roku 2019. Comeback konzervativců pod vedením Kyriakose Mitsotakise se vysvětluje jednak značným rozčarováním levicových voličů nad způsobem vládnutí SYRIZY, která v roce 2015 podepsala s unijními představiteli a Mezinárodním měnovým fondem tzv. třetí memorandum, jež přineslo řadu nových škrtů a dalších bolestných opatření, ale především kvůli její iniciativě urovnat víc než třicetileté problematické vztahy se sousední Severní Makedonií.
Konzervativní strana Nea Dimokratia vsadila na kartu nacionalismu a porazila SYRIZU, ale po volbách udělala v této otázce výrazný posun a v rozporu se svými předvolebními proklamacemi respektuje dohodu, kterou Alexis Tsipras podepsal se svým makedonským protějškem u Prespanského jezera.
Řecká ekonomika se v následujícím období ocitla ve víru důsledků pandemie. Řečtí občané a politici byli překvapeni, že Brusel a Berlín provádějí opatření na uvolnění fiskální politiky, na kterých sami před několika lety neúspěšně trvali, aby se vypořádali s hospodářskou krizí, která jejich zemi zasáhla.
Dnes se ukazuje, že očerňovací kampaň konzervativního vedení EU proti Řecku a vůbec evropskému jihu měla zjevně trestaneckou povahu, aby nikdo v budoucnu nezpochybňoval správnost politiky Bruselu. Řecko a řečtí občané byli obětováni na oltář zachování úsporných opatření.
Důsledky této politiky se nejzřetelněji projevily v Řecku během pandemie a po ní. Půl milionu mladých Řeků, většinou absolventů vysokých škol, opustilo zemi. Každý druhý absolvent lékařských fakult opouští Řecko ihned po ukončení studia. Řecký zdravotnický systém se během osmileté krize téměř rozpadl. Kvůli tomu během pandemie byla v zemi zavedena nejpřísnější opatření na omezení osobních svobod v celé Evropě.
Po zrušení pandemických opatření a v důsledku dopadů války na Ukrajině řecká ekonomika doslova ochabla. Řecko je nyní nejzadluženější zemí EU. Vnější dluh byl v roce 2021 „snížen“ na 200 %, ale v absolutních číslech se zvýšil z 352 na 357 miliard eur. Řecko a Španělsko mají nejvyšší nezaměstnanost (14 %) v Evropě, druhou (po ČR) nejvyšší inflaci. Odliv mozků pokračuje se stejnou intenzitou. Řečtí spotřebitelé platí nejdražší benzín a nejdražší elektřinu v EU.
Konzervativní vláda se snaží tragické důsledky drahoty zahladit tím, že prostřednictvím kontrolovaných médií vytváří virtuální realitu. Podle různých zpráv mezinárodních organizací je svoboda tisku v Řecku na posledním místě v Evropě, až za Maďarskem! Důsledkem toho je, že vláda premiéra Mitsotakise rychle ztrácí sympatie řeckých voličů. Jako alternativa se opět nabízí strana SYRIZA, která mezitím opustila své radikální postoje a vydala se sociálnědemokratickým směrem. V Řecku se znovu etabluje bipolární politický systém jedné středopravicové a jedné středolevicové strany, který jsme znali před krizí roku 2010.